Totiž pomyslnou tečku na konci - ve skutečnosti by za onou tečkou měly být ještě otazníky. Zmíněná zásada totiž nutně vyvolává řadu dalších otázek a zdaleka nezajišťuje, že se celá levice shodne v odpovědích na ně.
První otázkou je, zda evropskou ústavu my Evropané vůbec potřebujeme. Názory se na to i mezi příslušníky levice liší. Uslyšíte odmítavá stanoviska, vycházející z přesvědčení, že národní stát je optimální formou pro rozvoj společnosti, až po argumentaci, že stát nepotřebujeme vůbec, a že je proto zbytečné ten evropský jakkoliv ústavně konstituovat. Protistrana přichází s věcně podloženou úvahou, kterou zmínil i v článku citovaný Martin Hekrdla (Evropská tragédie, Právo, 30. 10.), že národní státy slábnou a že by bylo dobře nějakým způsobem založit evropskou demokracii pro „kolektiv evropských občanů“.
Druhou otázku pak určuje odpověď na tu prvou. Jsou tedy vlastně DVĚ druhé otázky. První druhá zní takto: Nebude-li evropská ústava, jak zajistíme likvidaci evropského demokratického deficitu? Vždyť demokracie zatím existovala jen v rámci národních států. A demokracii jako nástroj pro překonání kapitalismu s nadnárodním charakterem přitom požadujeme!
Druhá druhá otázku pro zastánce euroústavy, kteří myslí vážně heslo „Jiná ústava je možná“, může být položena následovně: Jak vymezíme rozdělení pravomocí mezi Evropskou unií a národními státy? Chceme unitární stát jako homogenní polis rovných občanů, unii regionů, federaci národních států nebo jen jejich volnou konfederaci?
Všechny tyto otázky (a v dalším sledu i ty na ně dále navazující) podle mého názoru rozdělují levici, ale nejen ji. Otevřená veřejná diskuse o nich dosud pořádně ani nezačala. Pro ty, co chtějí „uzákonit“ kapitalismus, je ovšem nežádoucí, a čekat od nich můžeme jen mediální masáž podobnou té před referendem o vstupu ČR do EU. Řekl bych, že to bude právě úloha pro levici, aby dokázala veřejně hledat cestu k optimální formě EU. Přál bych si, aby články Martina Hekrdly i Norberta Starého diskusi k problému evropské ústavy otevřely dokořán.
Navíc si myslím, že otázka evropské ústavy by se mohla a dokonce měla stát otázkou českou - je to přece otázka sociální, otázka demokracie, otázka každodenní práce i otázka národní identity. Soudím, že bychom si tuhle záležitost měli vzít za vlastní a že bychom měli zmobilizovat své síly a ku prospěchu celé Evropy použít dědictví, které nám zanechaly všechny předchozí generace.
Milan Neubert, 11. 11. 2004