Aby bylo zajištěno správné a klidné hospodaření na základě svobodnějšího zemědělcova disponování výsledky své práce a svými hospodářskými prostředky, aby bylo upevněno rolnické hospodářství a zvýšena jeho produktivita a aby se přesně stanovily povinnosti, jež zemědělcům ukládá stát, zavádí se místo povinného odvádění přebytků, jakožto formy státního výkupu potravin, surovin a píce, naturální daň.
Tato daň má být nižší než dosavadní povinné odvádění přebytků. Celkově má být daň vypočtena tak, aby byly zajištěny nejnutnější potřeby armády,- městských dělníků a nezemědělského obyvatelstva. Úhrnná daň se má neustále snižovat podle toho, jak obnova dopravy a průmyslu umožní, aby sovětská moc získávala zemědělské výrobky výměnou za výrobky tovární a individuální.
Daň je vypočítávána jako procento nebo podíl z výrobků vyráběných v hospodářství, přičemž se vychází z dosažené úrody, z počtu osob v hospodářství a z toho, kolik je v něm kusů dobytka.
Daň má být progresivní; procento vypočítávané pro střední a chudé hospodáře a pro hospodářství městských dělníků má být nižší.
Hospodářství nejchudších rolníků mohou být osvobozena od některých, ve výjimečných případech i od všech druhů naturální daně.
Přičinliví rolnici, kteří zvětšují plochy osevu ve svém hospodářství, dostávají na naturální dani úlevy.
Zákon o dani má být vypracován takovým způsobem a uveřejněn v takové lhůtě, aby byli zemědělci [*194]již před začátkem jarních polních prací pokud možno nejpřesněji zpraveni o rozsahu svých závazků.
Dodávka výrobků státu podle této daně konči v určité, státem přesně stanovené lhůtě.
Odpovědnost za splnění daně padá na každého jednotlivého hospodáře a orgánům sovětské moci se nařizuje ukládat pokuty každému, kdo nesplnil daňovou povinnost.
Kolektivní ručení se ruší.
Pro kontrolu použití a splnění daně se vytvářejí místní organizace rolníků podle skupin plátců různé výše daně.
Všechny zásoby potravin, surovin a píce, které zemědělcům zbudou po splnění daně, jsou jim plně k dispozici. Mohou těchto zásob využívat pro zlepšení a upevnění svého hospodářství,
pro zvýšení osobní spotřeby a pro výměnu za výrobky tovární, individuální nebo zemědělské výroby.
Výměna se připouští v mezích místního hospodářského obratu jak prostřednictvím družstevní organizace, tak i na trhu.
Zemědělcům, kteří budou chtít prodat státu přebytky, jež jim zbyly po splnění daňové povinnosti, musí být výměnou za dobrovolně odevzdávané přebytky poskytovány předměty
denní potřeby a zemědělský inventář.
K tomu je vytvářena stálá státní zásoba zemědělského inventáře a předmětů denní potřeby jak z výrobků vnitřní výroby, tak i z výrobků kupovaných v zahraničí.
K tomu účelu se vyčleňuje podíl ze státního zlatého fondu a podíl ze surovin odevzdaných státu.
Zásobování nejchudšího vesnického obyvatelstva zabezpečuje stát podle zvláštních pokynů.
K provedení tohoto zákona doporučuje všeruský výkonný výbor RLK, aby nejpozději do jednoho měsíce vydala odpovídající výnos.
Direktivy KPSS i sovětskogo pravitělstva po chozjajstvennym voprosam, Moskva 1957, str. 225.