Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila

Rozhovor Jitky Götzové s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem o mezinárodní konferenci k 60. výročí osvobození Československa

* O víkendu se v Praze konala konference komunistických a levicových stran pod názvem Za socialistickou a bezpečnou Evropu. K jakým závěrům jste dospěli?

Nepřijímali jsme žádné společné závěry, protože to nebylo cílem konference. Skončila jen tiskovou zprávou pořadatele, tedy KSČM. Už průběh ukázal, jak různorodé jsou přístupy komunistických a levicových stran.

* K čemu tedy konference byla?

První den se diskutovalo o socialistické budoucnosti a následně pak o míru a bezpečnosti v Evropě a ve světě...

* Nechápu, proč jste se sešli? Abyste si z očí do očí vyměnili názory, které už beztak znáte?

V podstatě to byla výměna názorů a nejzajímavější a nejpoučnější byla ona různorodost názorů. Řada postojů byla pro mnohé účastníky nepřijatelná a některé naopak byly inspirativní...

* O rozdílnosti postojů komunistických stran se zmínil váš předseda Miroslav Grebeníček. Přibližte ony rozpory.

Nejvýrazněji zarazil účastníky oficiózní projev představitele korejského velvyslanectví, kde vzýval učení ču-čche (ideologie soběstačnosti - pozn. red.) a Kim Ir-senova nástupce Kim Čong-ila. Zarazilo také vystoupení představitelů Komunistické strany Ruské federace, kteří začali vyzdvihovat význam Stalina a informovali o některých svých iniciativách kolem jeho případné rehabilitace.

* Reagoval na to někdo?

Nikoli, protože jsme respektovali právo na názor a demokratickou diskusi, ale nikdo tyto postoje nepodporoval. V kuloárech jsem vycítil, že většina účastníků z toho byla spíše zaražena.

* Co z toho všeho pro vás z konference vyplynulo?

V praxi jsme se přesvědčili, že hnutí je ve stadiu značné rozbíhavosti. Abychom se začali na některých věcech sjednocovat, musíme se častěji setkávat a věcněji komunikovat. Těžiště komunikace by mělo být ve schopnosti solidární akce a obrany základních podmínek pro budoucí přechod k socialismu.

* Německý europoslanec za PDS Helmut Markow vidí jako největšího nepřítele „sama sebe“, když někteří zdůrazňují, že jsou více nalevo než druzí, a považuje to za špatné. Souhlasíte s ním?

Problém levicového hnutí je tak trochu chronický a hledal bych jeho krizi v konci minulého století. Tady je největší zdroj poučení. Do budoucna je třeba překonat levicové sektářství a vytvářet levici jako velký kooperující blok. V diskusi někteří podporovali spolupráci, ale pouze se vymezovali nalevo od sociální demokracie. Když jsem se ale pak bavil s nimi v kuloárech, tak vnímali, že levice je širší než takto pojatý levicový blok a že je třeba komunikovat i s levicí, která se orientuje na socialismus i uvnitř sociální demokracie.

* Jaké největší chyby dělá evropská levice?

Je rozdělena tím, co se stalo. Zejména východní část je silně poznamenána transformací devadesátých let a zánikem rozdělení Evropy. Západní levice je tím ovlivněna v tom smyslu, že je ve střehu před stranami, které přicházejí z východu a nedokážou se vypořádat samostatně s dědictvím své vlastní minulosti.

* KSČM volí pětina občanů. Co byste vaší straně nejvíc vytkl?

Proces vytažení naší strany na úroveň doby z hlediska jejích politických cílů i vnitřního fungování není ještě docela završen. Musíme se jasněji rozhodnout, zda v dohledné době skutečně chceme sáhnout na odpovědnost a daleko výrazněji dotáhnout na reál politiku, která není jakýmsi bezpáteřním pragmatismem, ale bez níž se nedá udělat něco užitečného pro naše voliče a sympatizanty.

* Českým komunistům se někdy vytýká, že vám jde o nastolení předlistopadového režimu. Grebeníček však prohlásil, že „nejsou žádné návraty, jen cesta vpřed“. Myslíte, že s tím obstojí před částí členské základny, která neakceptuje vývoj společnosti?

Chápu, že především u starších členů je vidět jistá zakořeněnost v minulosti. Ale stejně tak většina z nich chápe, že vracet se nelze a že na rozdíl třeba od ruských komunistů je pro ně osoba Stalina iracionální ikonou. U nás nemají tyto názory širší oporu a jsme schopni se bavit nad otázkami budoucnosti levice velice prakticky a bez zátěže. Absolvovali jsme některá formální jednání směrem k našemu budoucímu členství ve Straně evropské levice, která je z větší části konstituována ze západoevropských komunistických stran. Problémy, které vznikly nedokonalou komunikací, by měly být odstraněny. To se týká i toho nepochopení v otázce stalinismu. Byl bych rád, abychom aktivní diplomacií dosáhli toho, že na předpokládaném sjezdu Strany evropské levice v dubnu 2006 budeme moci přeměnit náš statut pozorovatele v plnohodnotného člena.

Právo, 26. 4. 2005