ZA ROZVOJ SOCIALISTICKÉ DEMOKRACIE,
ZA NOVÝ SYSTÉM POLITICKÉHO ŘÍZENÍ SPOLEČNOSTI
V uplynulém desetiletí kladla strana mnohokrát do popředí poadavek rozvoje socialistické demokracie. Opatření strany směřovala ke zvýení úlohy volených zastupitelských orgánů ve státě, zdůrazňovala význam dobrovolných společenských organizací a vech forem aktivity lidu. Politika strany dala podnět k přijetí řady zákonů, které zvýily ochranu práv kadého občana. Ji v tezích ÚV KSČ ke XIII. sjezdu strany bylo jasně řečeno, e ťstát diktatury dělnické třídy splnil u nás své hlavní dějinné posláníŤ, a byl tu jasně vyjádřen i základní směr, jak dále rozvíjet nai demokracii: ťSoustava socialistické demokracie - stát, společenské organizace a strana jako vedoucí síla - cílevědomě usiluje o to, aby se rozdílné zájmy i přístupy pracujících ke společenským problémům demokraticky projevily a aby se uvnitř organizací socialistické společnosti správně, z hlediska celospolečenských potřeb a cílů, řeily. Rozvoj demokracie musí přitom postupovat ruku v ruce s posilováním vědeckosti a odbornosti společenského řízení.Ť
Přesto se vak do dnení doby udrují v celém naem politickém systému kodlivé rysy centralistického direktivního rozhodování a řízení. Ve vztazích mezi stranou, státem a společenskými organizacemi, ve vnitřních vztazích a metodách uvnitř těchto sloek, ve vztazích státních a jiných institucí k občanům, v chápání významu veřejného mínění a informovanosti lidí, v praxi kádrové politiky - vude tam se projevuje příli mnoho věcí, které ztrpčují ivot lidí a zároveň brání odborně kvalifikovanému, vědeckému rozhodování a podporují libovůli. Je tomu tak předevím proto, e vechny tyto vztahy v naí politické soustavě byly po léta vytvářeny jako nástroj plnění centrálních direktiv a málokdy vůbec umoňovaly, aby sama tvorba rozhodnutí byla výsledkem demokratického jednání.
Různé zájmy a potřeby lidí, direktivním rozhodováním nepředvídané, byly chápány jako neádoucí překáka, a ne jako nové potřeby ivota lidu, které politika musí respektovat. Proto nemohla pomoci ani často dobře míněná hesla o ťzvýení účasti lidu na řízeníŤ, nebo i tato ťúčast liduŤ po léta znamenala hlavně účast na plnění direktiv, a ne účast ve sporu o správnost samých rozhodnutí. Proto se stále prosazovaly názory, opatření a zásahy, které byly libovolné a neodpovídaly ani vědeckému poznání, ani zájmům různých vrstev lidu a jednotlivých občanů. Takto uplatňované centrální rozhodování pak nemohlo být ani účinné a vedlo naopak k tomu, e se řada usnesení nemohla plnit a uvědomělé řízení společenského vývoje se oslabovalo. To pochopitelně zase udrovalo často ve funkcích lidi, kteří jinak ťříditŤ nedovedou a stále znovu oivují staré metody a návyky, obklopují se lidmi, kteří jim vyhovují, a nikoli lidmi, jejich schopnost a charakterové vlastnosti dávají záruky pro plnění funkcí. Přes stálé důrazné odsuzování ťdoby kultu osobnostiŤ nejsme proto stále s to vymýtit ze ivota naí společnosti některé rysy vlastní právě této době. To oslabuje důvěru lidí ve schopnost strany důsledně takové poměry změnit, často se vyvolávají a oivují stará napětí a politická nervozita.
Ústřední výbor je pevně rozhodnut překonat takový stav. Pro XIV. sjezd je nutno zpracovat - jak u bylo řečeno - základní otázky vývoje politického systému v koncepci, která odpovídá potřebám ivota, stejně jako jsme zpracovali zásadní koncepci nové ekonomické soustavy.
Jde o to přetvořit celý politický systém tak, aby umoňoval dynamický rozvoj socialistických společenských vztahů, slučoval irokou demokracii s vědeckým, odborně kvalifikovaným řízením, upevňoval společenský řád, stabilizoval socialistické vztahy, napomáhal kázni a společenské disciplíně. Základní vazby politického systému musí přitom poskytovat pevné záruky proti návratu ke starým metodám subjektivismu a mocenské libovůli. K tomu zatím nebyla cílevědomě práce strany zaměřována a naopak se pro takovou práci vytvářely často překáky. Vechny tyto změny nutně vyadují zahájit práce na přípravě nové ústavy ČSSR tak, aby návrh nové ústavy byl důkladně odborně i veřejně ve vech důleitých otázkách prodiskutován a aby brzy po sjezdu strany mohl být projednán Národním shromáděním.
Avak ji nyní, jetě před XIV. sjezdem, povaujeme za nezbytné prakticky změnit dosavadní stav tak, aby rozvoj socialismu a jeho vnitřní dynamika nebyly brzděny starými prvky v politickém systému. Nae demokracie musí otevřít větí prostor pro činorodost kadého jedince, kadého kolektivu, kadého článku řízení, niího i vyího, centrálního. Lidé musí mít větí monost sami přemýlet a vyjadřovat své názory, musíme radikálně změnit praktiky, které mění lidovou iniciativu a kritické připomínky a náměty zdola v příslovečné házení hrachu na zeď. Musíme zajistit, e neschopní, ale ke vemu přizpůsobiví lidé budou opravdu vyměněni za takové, kterým jde o socialismus, o jeho osudy a pokrok, o zájmy a potřeby ostatních a ne o jejich osobní moc nebo výhody. To se dotkne lidí jak ťnahořeŤ, tak ťdoleŤ, bude to sloitý proces, který potrvá jistou dobu. Je třeba, abychom vude - na vech stupních řízení, ve straně, ve státních a hospodářských orgánech i ve společenských organizacích - ukázali, který orgán a který funkcionář či odpovědný pracovník za co opravdu odpovídá, kde je záruka nápravy a kde je nutno změnit instituce, kde metody práce a kde vyměnit konkrétní lidi. Postoj jednotlivých funkcionářů k novým úkolům a metodám, jejich schopnost uskutečňovat novou politiku musí být základním politickým měřítkem.
Bez práva není odpovědnosti
Základní předpoklad pro správný vývoj vidíme v tom, aby v celém naem systému řízení bylo do budoucna jasné, kdo, který orgán a který pracovník za co odpovídá, jakou má pravomoc a jaké povinnosti. K tomu je nezbytné, aby vechny sloky měly své samostatné postavení. Nahrazování a zaměňování státních orgánů, orgánů hospodářského řízení a společenských organizací stranickými orgány je nadále nutno zcela odstranit. Stranická usnesení zavazují komunisty v těchto orgánech, ale politika, řídící činnost i odpovědnost státních, hospodářských i společenských orgánů a organizací je samostatná. Komunisté ve vech těchto orgánech a organizacích musí iniciativně zabezpečit, aby státní a hospodářské orgány a rovně společenské organizace (zejména takové, jako je ROH, ČSM aj.) jetě v tomto roce samy iniciativně řeily konkrétní otázky své samostatné činnosti a odpovědnosti.
Na tvorbě státní politiky se podlí celá Národní fronta, politické strany, které ji tvoří, i společenské organizace. Politické strany Národní fronty jsou sobě navzájem partnery, jejich politické působení vychází ze společného politického programu Národní fronty a je samozřejmě vázáno Ústavou ČSSR, plně vychází ze socialistického charakteru společenských vztahů v naí zemi. KSČ chápe Národní frontu jako politickou platformu, která nedělí politické strany na vládní a opoziční v tom smyslu, e by se vytvářela opozice proti linii státní politiky jako linii celé Národní fronty a vedl se politický boj o moc ve státě. Případná rozdílná a rozporná stanoviska sloek Národní fronty, případné spory o politiku státu - to ve je řeeno na bázi společné socialistické koncepce politiky Národní fronty cestou politické dohody a sjednocení vech sloek Národní fronty. Formování politických sil usilujících o popření celé této koncepce Národní fronty, o odstranění Národní fronty od politické moci vcelku, bylo vyloučeno u v roce 1945 po tragických zkuenostech obou naich národů s předválečným politickým vývojem tehdejí ČSR; je samozřejmě i dnes pro nai republiku nepřijatelné.
KSČ povauje politické vedení marxisticko-leninské koncepce vývoje socialismu za podmínku správného vývoje naí socialistické společnosti. Bude uplatňovat v Národní frontě a v celém naem politickém systému marxisticko-leninskou koncepci jako koncepci politiky vedoucí tak, e pro ni bude získávat prostředky politické práce - ve vech slokách naeho systému i přímo v masách dělníků a vech pracujících - takovou podporu, která její vedoucí postavení demokratickými politickými prostředky zabezpečí.
Dobrovolné zájmové společenské organizace pracujících nemohou zaměnit politické strany, ale ani naopak - politické strany nemohou u nás snad vyřadit zájmové organizace dělníků a ostatních pracujících z přímého vlivu na státní politiku, na její tvorbu i vykonávání. Monopolizovat socialistickou státní moc nemůe ani jediná strana, ani koalice politických stran, musí k ní mít přímý přístup vechny politické organizace lidu. KSČ bude vemi prostředky rozvíjet takové formy politického ivota, které zajistí projev přímého hlasu a vůle dělnické třídy a vech pracujících na politické rozhodování v naí zemi.
Celou současnou organizaci, formy činnosti i začlenění různých organizací do Národní fronty je třeba zásadně v nových podmínkách revidovat a vybudovat tak, aby Národní fronta mohla plnit kvalitativně nové úkoly. Národní fronta vcelku i vechny její sloky musí dostat jak samostatná práva, tak svou vlastní odpovědnost za řízení naeho státu a společnosti.
Dobrovolné společenské organizace musí být zaloeny na skutečně dobrovolném členství a aktivitě. Lidé do nich vstupují proto, aby vyjadřovaly jejich zájmy, a sami si také mají právo vybírat své funkcionáře a představitele, které nelze společenským organizacím dosazovat zvenčí. Z těchto zásad mají důsledně vycházet nae jednotné masové organizace, jejich funkce je i nadále potřebná, které vak mají odpovídat svou strukturou, svými metodami práce i spojením s členstvem novým společenským podmínkám.
Zároveň je jetě letos potřebí zajistit uplatnění ústavních shromaďovacích a spolčovacích svobod tak, aby byla zákonem zaručena monost vzniku dobrovolných organizací, zájmových sdruení, spolků apod. podle současných zájmů a potřeb různých vrstev a skupin naich občanů, bez byrokratických omezování a bez monopolních práv jakékoli organizace. Jakákoli omezení v tomto směru mohou být dána jen zákonem a jen zákon můe stanovit, co je protispolečenské, zakázané a trestné. Zákonem zaručené svobody musí v tomto smyslu plně platit v souladu s ústavou i pro občany různé náboenské víry a vyznání.
Nelze zajistit účinný vliv mínění a názorů pracujících na celou nai politiku, nelze čelit snahám o potlačení kritiky a iniciativy lidu, jestlie pro vechny občany nezajistíme důsledně právními prostředky ústavně zaručenou svobodu projevu a vůbec vechna politická a osobní práva občanů. Socialismus nemůe znamenat jenom osvobození pracujících lidí z nadvlády vykořisovatelských třídních vztahů, ale musí přinést pro plné uplatnění osobnosti více, ne dává kterákoli buroazní demokracie. Pracujícím lidem, kterým u nediktuje třída vykořisovatelů, nelze libovolným výkladem mocensky předpisovat, o čem smějí a o čem nesmějí být informováni, které své názory mohou a které nemohou veřejně vyslovit, kde se veřejné mínění můe uplatnit a kde ne. Musí být soustavně vyuíván výzkum veřejného mínění při přípravě závaných rozhodnutí a hlavní výsledky výzkumu mají být zveřejňovány. Jen na základě zákona, který stanoví, co je protispolečenské - co u nás stanoví hlavně trestní zákon -, lze podobné omezení uplatnit. ÚV KSČ povauje za nutné v nejblií době přesněji ne dosud vymezit tiskovým zákonem, kdy můe státní orgán zakázat ířit určitou informaci (v tisku, rozhlasu, televizi apod.-, a vyloučit monost faktické předběné cenzury. Je nutno překonat opoďování, zkreslování a neúplnost informací, odstranit neodůvodněné utajování politických a hospodářských skutečností, zveřejňovat roční výsledky hospodaření podniků, zveřejňovat i alternativní návrhy různých opatření a řeení, roziřovat dovoz a prodej zahraničního tisku. Vedoucí představitelé státních, společenských a kulturních organizací jsou povinni pořádat pravidelně tiskové konference a vystupovat k aktuálním otázkám v televizi, rozhlasu a tisku. V tisku je nutno umonit odliení oficiálních stanovisek státu, orgánů strany a publicistiky; zejména stranický tisk má vyjadřovat vlastní ivot strany, vývoj i kritické střetávání různých názorů mezi komunisty apod. a nemůe být ztotoňován plně s oficiálními stanovisky státu.
Strana si uvědomuje, e demokratizační proces se mohou pokusit zneuít ideologičtí odpůrci socialismu. V současné etapě vývoje v podmínkách naí země vak platí zásada, e buroazní ideologii lze čelit jen otevřeným ideovým bojem před tváří veho lidu. Získávat lidi pro ideje a politiku strany lze jen bojem opřeným o praktickou činnost komunistů ve prospěch lidu, o pravdivou a úplnou informaci, o vědecký rozbor. Věříme, e v takovém boji vechny sloky naí společnosti přispějí aktivně k vítězství pravdy, která je na straně socialismu.
V současném období musí vzrůst aktivnost a zodpovědnost vydavatelství, éfredaktorů, vech členů strany a pokrokových pracovníků v masových komunikačních prostředcích za probojovávání socialistických idejí a realizování politiky strany, Národní fronty a státu.
Právními normami je třeba přesněji zaručit svobodu projevu i meninových zájmů a názorů (opět v rámci socialistických zákonů a v souladu se zásadou, e rozhodnutí se řídí vůlí větiny). Právně přesně zaručit ústavní svobodu pohybu, zejména výjezd naich občanů do zahraničí; jde hlavně o to, aby občan měl právní nárok i na dlouhodobějí nebo trvalý pobyt v cizině a aby lidé nebyli bezdůvodně stavěni do postavení emigrantů; zároveň je nutno zákonem chránit i zájmy státu, např. pokud jde o odliv některých kategorií specialistů apod.
Postupně musíme vyřeit v celém právním řádu úkol, jak lépe a důsledněji chránit osobní práva i vlastnictví občanů, zejména vyloučit ustanovení, která prakticky znevýhodňují občany proti státním i jiným institucím. Zamezit nadále tomu, aby k osobnímu vlastnictví rodinných domků, zahrádek apod. přistupovaly různé instituce s přezíráním osobních práv a zájmů občanů. V nejblií době je potřeba přijmout ji delí dobu připravovaný zákon o náhradě kody způsobené občanovi nebo organizaci nezákonným rozhodnutím státního orgánu.
Vánou skutečností je i to, e doposud nebyla do vech politických a občanských důsledků provedena vdy ani rehabilitace lidí - komunistů i nekomunistů -, kteří byli obětí nezákonnosti v minulých letech. Z iniciativy orgánů ÚV KSČ se přezkoumává, proč stranická usnesení v tomto směru nebyla důsledně splněna, a zajiuje se, aby tam, kde jetě k nápravě křivd nedolo, byla náprava zjednána. Ani v politických orgánech, které mají minulé nezákonnosti napravovat, ani v celém bezpečnostním, prokurátorském a soudním aparátu nesmí sedět nikdo, kdo můe mít ze své vlastní minulé činnosti sebemení osobní zájem nápravu brzdit.
Strana si je vědoma, e nevinně odsouzeným a pronásledovaným lidem nikdo nevrátí ztracená léta jejich ivota; bude vak prosazovat, aby zmizely jakékoli stíny nedůvěry a poniování, důsledky, které nezákonné zásahy měly často pro rodinu a příbuzné postiených, a bude důsledně dbát na to, aby vichni takto pronásledovaní lidé měli plnou monost uplatnit se v práci, ve veřejném ivotě i v politické činnosti. Je samozřejmé, e ani při plné rehabilitaci osob nemůeme měnit důsledky revolučních opatření, je byla v minulých letech provedena v souladu se smyslem třídního zákonodárství, které směřovalo proti buroazii, jejím majetkovým, ekonomickým a společenským oporám. Celý problém nápravy nezákonných represí v minulých letech je nutno řeit s plnou odpovědností přísluných státních orgánů, na základě právní úpravy; ÚV KSČ podporuje návrh, aby postup v těchto otázkách i problémy právních důsledků byly upraveny zvlátním zákonem.
iroké demokratické pojetí politických a osobních práv občanů, jejich právní a politické záruky povauje strana za nezbytný předpoklad nutného upevňování společenské kázně a řádu, stabilizace socialistických společenských vztahů. Sobecké chápání občanských práv, vztahy ke společenskému vlastnictví podle zásady, e ťz cizího krev netečeŤ, nadřazování dílčích hledisek celospolečenským potřebám - to ve jsou jevy, proti kterým komunisté budou důsledně bojovat.
Vlastním smyslem rozvoje demokracie musí být lepí výsledky praktické práce, opřené o irí monosti pro činorodou aktivitu, pro zajitění zájmů a potřeb lidu. Demokracii nelze ztotoňovat se veobecným řečněním a stavět ji proti poadavkům kázně, odbornosti a efektivnosti řízení. Avak libovůle a nejasné stanovení práv i povinností takový vývoj znemoňuje, vede k neodpovědnosti, k pocitu nejistoty, a tím i ke lhostejnosti vůči veřejným zájmům a potřebám. Zároveň právě hlubí demokracií a mírou občanských svobod musí socialismus prokázat, e překonává omezenou demokracii buroazní, a můe se tak stát přitalivým příkladem pro pokrokové hnutí i v průmyslově vyspělých zemích s demokratickými tradicemi.
Rovnoprávnost Čechů a Slováků je základem síly republiky
Nae republika jako společný stát dvou rovnoprávných národů - Čechů a Slováků - musí důsledně dbát o to, aby státoprávní úprava vztahů mezi naimi bratrskými národy a postavení vech ostatních národností ČSSR se vyvíjely tak, jak to vyaduje upevňování jednoty státu, vlastní rozvoj národů a národností a jak to odpovídá potřebám socialismu. Nelze zastírat, e i v socialistickém Československu se přes výrazný pokrok v řeení národnostní otázky vyskytují závané chyby a zásadní deformace státoprávního řeení vztahů Čechů a Slováků.
Je třeba zdůraznit, e samo asymetrické uspořádání nebylo u principiálně způsobilé vyjádřit a zabezpečit státoprávní vztahy dvou rovnoprávných národů, protoe postavení jednoho i druhého národa nutně vyjadřovalo rozdílným způsobem. Rozdílný způsob se projevil předevím v tom, e funkci českých národních orgánů plnily centrální orgány, které jako celostátní byly nadřízeny slovenským národním orgánům, a tím se slovenskému národu prakticky překáelo v rovnoprávné účasti na tvorbě a realizaci celostátní politiky. Objektivní nedostatky takového řeení navíc prohlubovala dosavadní politická atmosféra a praxe, nepříznivě ovlivňující postavení a činnost slovenských národních orgánů. V takovýchto podmínkách se funkce slovenských národních orgánů oslabovaly, a to jak v padesátých letech, tak i v koncepci Ústavy ČSSR z roku 1960. Tak se dostaly slovenské národní orgány do postavení, kdy jejich vliv na chod státního mechanismu se stal okrajovým. Tyto nedostatky nemohl - i se zřetelem na nezdravé prvky politické atmoséry nedávné minulosti - překonat ani společný dokument ÚV KSČ a ÚV KSS o posílení úlohy SNR z roku 1964.
Tento vývoj nutně vyvolával nedorozumění mezi naimi národy. V českých krajích při neexistenci vlastních národních orgánů vzbuzoval dojem nadbytečnosti slovenských národních orgánů. Na Slovensku zase vyvolával přesvědčení, e Slováci si doma nevládnou a e se o vem rozhoduje výlučně v Praze.
V zájmu rozvoje naí socialistické společnosti, upevnění jednoty československého lidu a jeho důvěry v politiku KSČ je proto nevyhnutelné dosáhnout zásadního obratu i ve státoprávním uspořádání vztahů Čechů a Slováků a provést i přísluné ústavní změny. Nastává proto se ví váností potřeba, aby byla respektována výhoda socialistického federativního uspořádání jako uznávané a osvědčené státoprávní formy souití rovnoprávných národů ve společném socialistickém státě.
Konečnému federativnímu uspořádání musí - z organizačních důvodů - jako organická součást a vývojový stupeň předcházet odstranění nejpalčivějích nedostatků současného neuspokojivého stavu úpravy státoprávních vztahů českého a slovenského národa. Proto je třeba vypracovat a přijmout ústavní zákon, který zakotví princip symetrického uspořádání jako cíl, k němu má ná vývoj po XIV. sjezdu v nové ústavě vyústit a který bude novým způsobem, podle zásady plné rovnoprávnosti, řeit postavení slovenských národních orgánů v naem ústavním systému v nejblií době - jetě před volbami do Národního shromádění a Slovenské národní rady. V něm je třeba:
V souvislosti s přípravou XIV. sjezdu strany a s přípravou nové ústavy je nutno na základě vestranné odborné a politické přípravy předloit návrh státoprávního uspořádání vztahů naich národů, které v kadém ohledu plně vyjádří a zaručí jejich rovnoprávnost a právo na sebeurčení. Podle stejných zásad pak bude třeba řeit i otázky výstavby strany a společenských organizací.
V zájmu posilování jednoty, semknutosti i národní svébytnosti vech národností v ČSSR - Maďarů, Poláků, Ukrajinců i Němců - je nezbytné vypracovat statut upravující postavení a práva jednotlivých národností, zaručující monosti jejich národního ivota a rozvoje jejich národní osobitosti. ÚV KSČ si uvědomuje, e při řeení problémů národností přes nesporně dosaené úspěchy byly a jsou váné nedostatky. Povaujeme za nutné vyzdvihnout, e zásady naeho programu se plně vztahují stejně jako na nae oba národy i na ostatní národnosti. V zájmu toho je třeba zakotvit ústavní i zákonné záruky pro úplnou a skutečnou politickou, hospodářskou i kulturní rovnoprávnost. Zájmy národností bude třeba zabezpečit i z hlediska výstavby celostátních, krajských, okresních, městských a místních orgánů státní moci a správy. Je třeba, aby národnosti, přiměřeně ke svému celkovému počtu, byly reprezentovány v naem politickém, hospodářském, kulturním a veřejném ivotě, ve volených i výkonných orgánech. Je třeba zabezpečit aktivní účast národností na veřejném ivotě v duchu rovnoprávnosti a v duchu zásady, e národnosti mají právo samostatně a samosprávně rozhodovat o věcech, které se jich týkají.
Voleným orgánům dávají moc voliči
Nastávající volby se mají stát nástupem k uskutečnění zásad tohoto akčního programu v práci zastupitelských orgánů státu.
Ačkoliv se v posledním období rozvinula snaha zlepit přípravu voleb, ukázalo se, e v původním termínu nelze uskutečnit volby tak, aby odpovídaly zásadám rozvinuté socialistické demokracie. Je proto třeba vypracovat takový volební systém, který bude v souladu se změnami v naem politickém ivotě. Volebním zákonem je nutno přesně a jasně upravit demokratické zásady přípravy voleb, navrhování kandidátů i způsob jejich volby. Úprava volebního systému musí zejména vycházet z nového politického postavení Národní fronty i samotných volených státních orgánů.
Základem celé sítě zastupitelských sborů jako demokratických orgánů státní moci jsou u nás národní výbory. Národní výbory se musí stávat místem, kde je demokraticky vytvářena linie státní politiky v místech, zejména v okresech a krajích. V jejich práci je nutno plně uplatňovat zásadu socialistické demokracie: aby se projevily různé zájmy a potřeby občanů a sjednotily se v obecný, veřejný zájem obcí, měst, okresů i krajů.
Národní výbory chápe strana jako orgány, které musí pokračovat v pokrokových tradicích místní samosprávy a lidové správy. Nelze je povaovat za místní byrokratické úřady, řídící komunální podniky. Chránit práva a potřeby občanů, zjednoduit vyřizování vech záleitostí, s nimi se občané k národnímu výboru obracejí, prosazovat veřejné zájmy a čelit i snahám různých institucí idit občany a nedbat jejich potřeb - v tom je základní politické poslání národních výborů.
Národní shromádění chápe strana jako socialistický parlament se vemi funkcemi, které parlament v demokratické republice musí mít. Jetě do nového volebního období komunisté-poslanci musí zajistit, aby NS vypracovalo řadu konkrétních opatření, je reálně naplní ústavní postavení NS jako nejvyího orgánu státní moci v ČSSR. Formalismus v jednání, snahu o nepřesvědčivou jednomyslnost vylučující nutné rozdíly v názorech a postojích poslanců - to ve je nutno překonat. Z tohoto hlediska je nutno v nejblií době vyřeit předevím vztahy NS a stranických orgánů a také řadu problémů vnitřní činnosti NS včetně otázek organizačních a technických. Výsledkem musí být Národní shromádění, které skutečně rozhoduje o zákonech i důleitých politických otázkách a nejenom schvaluje předloené návrhy. Strana podporuje posílení kontrolní funkce NS v celém naem veřejném ivotě a konkrétně ve vztahu k vládě; z tohoto hlediska je potřebné podřídit aparát kontroly plně NS, vytvářet ho jako jeho orgán. Spolu s uím sepětím NS s veřejným míněním občanů můe to vechno v krátké době zvýit úlohu i presti NS v naí společnosti.
Dělba a kontrola moci - záruka proti libovůli
Také komunisté ve vládě musí v nejblií době zajistit, aby byl konkrétně rozpracován princip odpovědnosti vlády Národnímu shromádění v celé její činnosti. I v rámci dosavadní praxe politického řízení nebyl dostatečně vyuíván prostor pro samostatnou činnost vlády a jednotlivých ministrů, projevovala se i snaha přesouvat odpovědnost na stranické orgány a zbavovat se samostatnosti v rozhodování. Vláda není jen orgánem hospodářské politiky. Jako nejvyí orgán výkonu státní moci se musí jako celek soustavně zabývat celým okruhem politických a správních otázek ve státě. Vládě přísluí té úkol účinně dbát o racionální vývoj celého státního aparátu. Aparát státní správy byl v minulosti často podceňován; jde o to, aby tento aparát byl kvalifikovaný, odborně zdatný a racionální ve své činnosti, aby byl důsledně kontrolován demokratickými prostředky, aby byl efektivní. Zjednoduené představy, e těchto cílů lze dosáhnout podceňováním a sniováním administrativního aparátu vůbec, napáchaly v minulosti více kody ne uitku.
V celém státním a politickém systému je nutno promyleně vytvářet vztahy a pravidla umoňující dát na jedné straně potřebnou jistotu odpovědným odborným kádrům v jejich funkčním postavení a na druhé straně umoňující potřebnou směnu kádrů tak, aby byl běně moný nástup politicky a odborně schopnějích lidí na místo těch, kteří na svou práci ji nestačí. To vyaduje právně přesně upravit podmínky odvolatelnosti odpovědných kádrů a vytvořit právní záruky důstojné úpravy postavení těch, kdo odcházejí normální směnou ze svých funkcí, aby odchod neznamenal ťpádŤ v materiálním i morálně politickém postavení lidí.
Politika strany vychází z poadavku, aby v celém státním mechanismu nedocházelo k přílinému soustřeďování moci v jednom článku, v jednom aparátu nebo u jednotlivce. Je nutno zajistit takové rozdělení pravomoci a systému vzájemné kontroly mezi jednotlivými články, aby případné chyby a přehmaty jednoho článku byly včas napraveny činností druhého. Tomu musí odpovídat nejenom vztahy mezi volenými a výkonnými orgány, ale i vztahy uvnitř mechanismu výkonu státní moci a správy a rovně postavení a funkce soudů.
Těmto zásadám neodpovídá předevím příliná koncentrace funkcí v dosavadním ministerstvu vnitra. Strana povauje za nutné budovat je jako resort státní vnitřní správy, její součástí je i správa Bezpečnosti. Agendy, které v naem státě tradičně patřily jiným orgánům a jsou dnes vykonávány ministerstvem vnitra, je nutno z jeho působnosti vyjmout. Je potřeba v nejblií době vypracovat návrhy zajiující ve vyetřování základní kompetenci soudů, oddělení správy věznic od bezpečnostního aparátu, předání agendy plynoucí z tiskového zákona, archivu apod. jiným státním orgánům.
Za politicky velmi závanou otázku pokládá strana správné začlenění bezpečnostního aparátu ve státě. Bezpečnosti naeho ivota jen prospěje, bude-li odstraněno ve, co ve veřejnosti napomáhá udrovat pohled na bezpečnostní aparát, podmíněný minulou dobou poruování zákonnosti a výsadním postavením Bezpečnosti v politickém systému. Tato doba rozruila pokrokové tradice naí Bezpečnosti jako síly, která jde s lidem. Na tyto tradice je nutno navázat. ÚV KSČ povauje za potřebné změnit organizaci Bezpečnosti a jednotný SNB rozdělit na dvě rozdílné, na sobě nezávislé sloky - Státní bezpečnost a Veřejnou bezpečnost. Státní bezpečnost musí mít takové postavení, organizační strukturu, početní stav, vybavení, metody činnosti i kvalifikaci, které odpovídají jejímu zaměření na ochranu státu proti činnosti nepřátelských center ze zahraničí. Kadý občan, který se neprovinil v tomto směru, musí s jistotou vědět, e jeho politické přesvědčení a názory, jeho osobní vyznání a činnost nemohou být předmětem pozornosti orgánů Státní bezpečnosti. Strana jasně prohlauje, e tento aparát nesmí být zaměřován a pouíván k řeení vnitropolitických otázek a rozporů socialistické společnosti. Veřejná bezpečnost plní úkoly boje proti trestné činnosti a úkoly ochrany veřejného pořádku; tomu se přizpůsobuje její organizace, počty i metody práce. Proti dnenímu stavu je nutno aparát VB lépe vybavit, posílit; vymezit právně přesně určité funkce v ochraně veřejného pořádku, při jejich plnění bude VB podřízena národním výborům. Právními normami je nutno vytvořit jasnějí vztahy kontroly nad Bezpečností vládou jako celkem i Národním shromáděním.
Je nutno věnovat náleitou péči provádění branné politiky v naem státě. V této souvislosti je třeba usilovat o ná aktivní podíl na koncepci vojenské doktríny států Varavské smlouvy, o upevňování obranné schopnosti naeho státu v souladu s jeho potřebami a monostmi, o jednotné komplexní chápání otázek obrany se vemi problémy výstavby socialismu v celé naí politice včetně branné výchovy.
Právní politika strany vychází ze zásady, e při sporu o právo (včetně správních rozhodnutí státních orgánů) je základní zárukou zákonnosti řízení před soudem, který je nezávislý na policejních činitelích a je vázán jen zákonem. Uplatnění této zásady vyaduje posílit celkovou společenskou i politickou úlohu a váhu soudů v naí společnosti. ÚV KSČ bude dbát, aby komplex potřebných návrhů a opatření byl zpracováván tak, aby do přítích voleb soudců byly potřebné otázky vyřeeny. V souladu s tím je nutno souběně řeit i postavení a úkoly prokuratury tak, aby prokuratura nebyla nadřazována soudům, a rovně zajistit plnou nezávislost advokacie na státních orgánech.
Mláde a její organizace
V mládei vidíme pokračovatele v díle socialistické přeměny společnosti. Současná politická aktivita a účast mládee v obrodném společenském procesu dokazuje neoprávněnost pauálních výtek, které často padaly nesprávně na její adresu. Rozhodující část pracující a studující mládee je svou energií, kritičností, smyslem pro věcnost a novátorské činy přirozeným spojencem a významným činitelem při tvorbě a realizaci programových cílů strany. Proto také je nezbytné zeiroka a s důvěrou otevřít mladým lidem dveře do naí strany.
Zároveň je zapotřebí dát mládei vech sociálních kategorií úměrně věku a schopnostem plnou monost spolurozhodovat o vech jejích i veřejných záleitostech v zastupitelských orgánech; její organizace uznávat jako partnery stranických a společenských organizací, hospodářských orgánů, národních výborů a vedení kol při řeení sociálních, pracovních, studijních a jiných naléhavých problémů mládee a dětí; dát mladým lidem příleitost včas uplatnit znalosti, kvalifikaci a talent na odpovídajících místech včetně míst vedoucích; za jejich účasti budovat kulturní, tělovýchovná a rekreační zařízení, aby mohli zdravě a efektivně trávit volný čas; práci dobrovolných i profesionálních cvičitelů, trenérů, instruktorů a ostatních pracovníků, kteří svůj čas a znalosti obětavě věnují dětem a mládei, oceňovat jako vysoce společensky prospěnou a záslunou činnost.
V této souvislosti musíme říci několik sebekritických slov i ke vztahu strany k ČSM. Donedávna jsme od něho, resp. od jeho představitelů, chtěli, aby mezi mláde přenáeli víceméně hotové směrnice, které byly často výsledkem subjektivních názorů a necitlivě zasahovaly do vnitřních záleitostí organizace mládee. Nedostatečně jsme i mladé komunisty vedli k tomu, aby se podíleli na tvorbě politiky strany tím, e by důsledně obhajovali, rozvíjeli a vyjadřovali zájmy, potřeby, poadavky a stanoviska mládee jako celku i jejích jednotlivých skupin. Oslabovala se tím iniciativa mládee i role její organizace ve veřejném a politickém ivotě. K tomu napomáhala i nesprávná zásada tzv. přímého řízení ČSM stranou.
Samostatnost mládenického a dětského hnutí vak nevylučuje, ale předpokládá jasné ideové vedení, soustavný zájem celé strany o problémy mládee a výchovy dětí, praktickou pomoc komunistů dětským a mládenickým kolektivům a pozorný vztah k mladým lidem v kadodenním ivotě.
Mnohotvárnost potřeb, zájmů a často se měnících zálib mládee, která sama je věkově, sociálně, kvalifikačně a jinak vnitřně diferencována, vyaduje té členité a diferencované organizace dětí a mládee. Kromě momentálních dílčích zájmů a zálib různých skupin mládee existují vak naléhavé současné i perspektivní potřeby a zájmy týkající se celé mladé generace, jejich vyjádření a prosazení vyaduje společný postup vech významných oddílů mládee a tomu odpovídající formu organizace a společenské reprezentace mládee. Domníváme se, ani mladým lidem chceme předepisovat strukturu mládenické organizace, e současným potřebám a stavu mládenického a dětského hnutí nejlépe odpovídá forma federace.
Bude do značné míry záleet i na dosavadních orgánech ČSM i jiných společenských organizacích, jak tomuto procesu pomohou, aby se zdravá iniciativa mládee nepotlačila ani zbytečně netřítila, aby bylo účelně vyuito vech zkueností a moností při hledání optimálního rozvoje naeho socialistického mládenického a dětského hnutí.
NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ A IVOTNÍ ÚROVEŇ
XIII. sjezd schválil závěry konstatující, e ozdravení naí ekonomiky a přechod k intenzivnímu hospodářství nemůe být uskutečněn tradičními přístupy či dílčími zdokonaleními direktivního systému řízení a plánování, ale zásadní změnou mechanismu socialistické ekonomiky. Zvítězila mylenka ekonomické reformy, její podstatou je nová ekonomická soustava, znovuoivení pozitivních funkcí socialistického trhu, nezbytné strukturální změny ekonomiky a hluboká změna úlohy hospodářského plánu z nástroje, který přikazuje, v nástroj, kterým společnost vědeckým způsobem nalézá nejvýhodnějí dlouhodobé zaměření svého vývoje; změna z nástroje prosazování subjektivisticky určených hmotných proporcí v program ekonomické politiky, zajiující efektivní rozvoj hospodářství a růst ivotní úrovně. Uskutečnění prvních závaných kroků hospodářské reformy se setkalo s aktivní podporou pracujících, odborníků i iroké veřejnosti.
Určité rysy hospodářského vývoje v minulých dvou letech, lepí vyuívání výrobních činitelů, pokles podílu materiálových nákladů na společenském produktu, rostoucí náročnost odběratelů na technickou úroveň a kvalitu výrobků atp. plně potvrzují správnost závěrů přijatých XIII. sjezdem. Tyto kladné rysy hospodářského vývoje se zatím neprojevily v lepím uspokojování potřeb společnosti a ve sníení napětí na vnitřním trhu. To má věcné příčiny v tom, e jetě silně doznívají dřívějí tendence, přeívá stará skladba výroby a zahraničního obchodu a výroba se jen pomalu přizpůsobuje změnám a rostoucí náročnosti poptávky. To souvisí s řadou nedůsledností a mezer při uplatňování programu ekonomické reformy.
Místo soustavného úsilí o objektivizaci trních kritérií, která by odhalila ekonomickou zaostalost i staré deformace hospodářské struktury a postupně vylučovala jejich existenci, působí dosud ve značné míře snahy deformovat tato kritéria, přizpůsobovat je daným podmínkám a vytvořit tak pohodlnou situaci, ve které zaostalost a deformace zůstanou skryty, mohou přeívat a dále se přiivovat na účet nás vech.
V hospodářské politice nadále panuje systém ochranářství ekonomické zaostalosti, spojený s cenovou, subvenční, dotační politikou a hlavně se systémem přiráek v zahraničním obchodě. Nepřehledná sple ochranářství vytváří podmínky, v nich mohou existovat a v řadě případů jsou preferovány podniky neefektivní, nekvalifikovaně řízené, zaostalé. Natrvalo není moné otupovat hospodářskou politiku tím, e se bere těm, kdo dobře pracují, a dává těm, kdo hospodaří patně. Proto je nutno objektivizovat hodnotové vztahy tak, aby rozdíly v důchodové situaci mezi podniky vyjadřovaly skutečné rozdíly v úrovni jejich hospodaření. Natrvalo není ani politicky správné, aby na neefektivnost doplácel spotřebitel prostřednictvím cen, daní i nepřímo přes různé formy odčerpávání prostředků z efektivních podniků.
Podnikům postaveným proti náročnému trhu je nutno poskytnout volnost rozhodování ve vech otázkách týkajících se bezprostředně vedení podniku a jeho hospodaření a umonit jim tvůrčí reakci na potřeby trhu. Náročný trh spolu s hospodářskou politikou vyvinou tak tlak na zhospodárnění výroby a zdravé strukturální změny. Základním podnětem ke zdokonalování výroby a sniování nákladů musí být ekonomická soutě, zejména s vyspělými zahraničními konkurenty. Tuto soutě nelze nahradit subjektivními úpravami ekonomických podmínek a direktivními příkazy nadřízených orgánů.
Bez podnikání se socialismus neobejde
Program demokratizace v hospodářství spojuje ekonomickou reformu těsněji s procesy, které jsou před námi v oblasti politiky a celkového řízení společnosti, a podněcuje ke stanovení a uplatnění nových prvků, které by ekonomickou reformu dále rozvíjely. Program demokratizace hospodářství zahrnuje zejména uskutečnění samostatnosti podniků a podnikových seskupení a jejich relativní nezávislost na orgánech státu, plné a reálné uplatnění práva spotřebitele určovat svou spotřebu a svůj ivotní styl, právo svobodné volby pracovní činnosti, právo a reálnou monost různých skupin pracujících a různých sociálních skupin formulovat a obhajovat své ekonomické zájmy při vytváření hospodářské politiky.
V rozvíjení demokratických vztahů v hospodářství povaujeme v současné době za nejdůleitějí dořeit ekonomické postavení podniků, jejich pravomoc a odpovědnost.
Ekonomická reforma bude stále více stavět celé pracovní kolektivy socialistických podniků do situace, kdy přímo pocítí důsledky jak dobrého, tak patného řízení podniků. Strana povauje proto za nezbytné, aby celý pracovní kolektiv, který nese důsledky, měl na řízení podniku také vliv. Vzniká potřeba demokratických orgánů v podnicích, je by měly vymezenou pravomoc vůči vedení podniku. Těmto orgánům by za celkové výsledky své práce byli odpovědni ředitelé a vedoucí pracovníci podniků, kteří by také byli těmito orgány ustavováni do svých funkcí. Tyto orgány musí být přímou součástí řídícího mechanismu podniků, a nikoli společenskou organizací (nemohou být proto ztotoněny s odbory). Tyto orgány by se vytvářely jednak volbou zástupců pracovního kolektivu, jednak zastoupením některých mimopodnikových sloek zajiujících vliv celospolečenských zájmů a odbornou, kvalifikovanou úroveň rozhodování; zastoupení těchto sloek je nutné podřídit rovně demokratickým formám kontroly. Současně musí být upraveny vztahy odpovědnosti těchto orgánů za výsledky hospodaření se socialistickým vlastnictvím. V duchu těchto zásad čeká na vyřeení celá řada konkrétních otázek; současně bude nutné navrhnout statut těchto orgánů a vyuít některých tradic naich závodních rad z let 1945-1948 a zkueností z moderního podnikání.
To ovem nemění nic na nedílné autoritě a pravomoci vedoucích pracovníků při řízení podniku, která současně s jejich kvalifikací a řídícími schopnostmi je základní podmínkou úspěného podnikání.
V souvislosti s tím je nutno přezkoumat i dosavadní roli odborů. V centralistickém systému u nich splývala funkce podpory direktivního řízení a zároveň obhajoby zájmů pracujících. Navíc vykonávaly i některé státní funkce (pracovní zákonodárství aj.). Dostávaly se tak do situace, e na jedné straně nedostatečně pečovaly o zájmy pracujících, na druhé straně se jim vytýkalo ťochranářstvíŤ. I socialistická ekonomika vytváří postavení pracujících, v něm existuje potřeba organizovaně hájit své lidské, sociální a jiné zájmy. Centrální funkcí odborů by se mělo stávat stále výrazněji poslání hájit zaměstnanecké, pracovní zájmy dělníků a pracujících, vystupovat z tohoto hlediska jako významný partner při řeení vech otázek hospodářského řízení; na této základně by pak odbory rozvíjely účinněji i svou funkci organizovat dělníky a zaměstnance k pozitivnímu řeení problémů socialistické výstavby a s tím spjatou výchovnou funkci. Komunisté v odborech budou vycházet z těchto zásad a iniciativně zabezpečí, aby samy odbory provedly na základě celého akčního programu strany rozbor svého dosavadního postavení, funkcí i činnosti ústředních a svazových orgánů, zhodnotily vnitřní ivot odborů jako samostatné demokratické organizace a vypracovaly vlastní politickou linii při řeení těchto otázek.
Podnik musí mít právo volby svého organizačního začlenění. Nadpodnikové orgány (typu dneních generálních a oborových ředitelství) nemohou být nadány státní administrativní mocí. Je nutno s přihlédnutím k podmínkám jednotlivých oborů jim umonit, aby se na základě ekonomického zájmu a potřeb podniků v budoucnosti přetvářely v dobrovolná sdruení. Podniky musí mít právo rozhodovat o obsahu činnosti těchto sdruení, právo vystoupit z nich a osamostatnit se a vstupovat do takových sdruení, která lépe zabezpečí funkce vyplývající z koncentrace a specializace výroby a integračních procesů.
Vystoupení podniků z dosavadních nadpodnikových svazků a jejich volné sdruování nelze začít uskutečňovat dříve, ne budou vládou vytvořena pravidla pro tento proces; přitom v přechodné době bude nutné zajistit, aby podniky i po osamostatnění plnily ji dříve jim časově přesně určené finanční a kooperační závazky vyplývající z jejich minulého členství v nadpodnikovém orgánu.
Je nutno skoncovat s dřívějím zjednodueným schematickým přístupem k utváření organizační struktury výroby a obchodu. Struktura podniků musí být pestrá, jako jsou pestré poadavky na naem trhu. Je proto nutno také počítat s rozvojem malých a středních socialistických podniků, jejich význam spočívá předevím v kompletizaci výroby, v rychlém obohacování trhu novinkami a v pruném reagování na různé poadavky zákazníků. Ve vývoji organizační struktury výroby a obchodu je nutno otevírat prostor pro ekonomické soutěení mezi podniky vech druhů a forem podnikání, v prvé řadě ve sféře výroby a prodeje spotřebního a potravinářského zboí.
Významnou měrou přispívá ke konsolidaci naeho národního hospodářství zemědělská výroba. Poslední období a zvlátě přítí potřeby ekonomiky jasně vyzdvihují tuto kladnou konsolidační úlohu zemědělství, jeho skladba by se měla vyvíjet tak, aby postupně zabezpečovalo racionální strukturu výivy obyvatelstva. Proto strana povauje za nutné zvýit a soustředit pomoc státu a vech odvětví, zvlátě chemického a strojírenského průmyslu, při zabezpečování vzestupu rostlinné a ivočiné produkce. To je a nadále zůstává prvořadým úkolem naí hospodářské politiky.
Mimořádný význam pro rozvoj naí ekonomiky má drustevní podnikání v zemědělské výrobě. Strana podporuje závěry VII. sjezdu JZD, zejména vytvoření celostátní organizace zemědělských drustevníků, právo JZD podnikat i v dalích oborech, monost přímého prodeje části zemědělských produktů obyvatelstvu a maloobchodní síti. Státní orgány budou pomáhat řeit celoroční zaměstnanost zemědělského obyvatelstva. Strana povauje rozvoj zemědělské výroby v drustvech a na státních statcích za rozhodující směr zemědělské velkovýroby. Bylo by účelné, aby komunisté připravili návrhy, které budou rozvíjet nové formy uího spojení zemědělských výrobců s organizacemi jejich zásobování a odbytu zemědělských výrobků tak, aby tyto nové formy zabezpečovaly přímé spojení zemědělské výroby se zásobováním a odbytem a vyjadřovaly určitou obdobu dřívějích hospodářských drustev.
Budeme podporovat rozvoj rozmanitých forem úvěrů pro zemědělské podnikání a doporučujeme prozkoumat celý úvěrový systém v zemědělské ekonomice. Současně ústřední výbor doporučuje, aby zemědělské a ostatní státní řídící orgány hledaly a podporovaly i dalí formy podnikání při vyuívání půdy v horských, podhorských a pohraničních oblastech. V pohraničí je nutno usilovat o vytváření dalích vhodných podmínek pro zvyování hospodářské činnosti, tj. lépe vyuívat dneních malých provozoven, roziřovat rekreační monosti a uskutečňovat dalí investiční výstavbu. Tak stabilizovat osídlení pohraničí a normalizovat jeho ivot. I kdy výroba jednotlivě hospodařících rolníků tvoří poměrně malý díl z celkové produkce, je důleité usnadňovat jejich práci, zlepovat jejich podmínky hospodaření a umoňovat jim kooperaci s drustevními a státními podniky.
V souladu s náměty XIII. sjezdu KSČ je nezbytné také otevírat monosti pro drustevní podnikání vude tam, kde si drustva na svou činnost vydělají. Jednotlivá drustva bude účelné osamostatňovat jako nezávislé a plnoprávné hospodářské a společenské organizace, ruit neúčelnou administrativní centralizaci drustev a nad drustevními podniky budovat jen takové orgány, které vykonávají pro ně ekonomicky prospěnou činnost. V souvislosti s rozvojem drustevního podnikání se jeví účelným propracovat hlouběji spoluvlastnické vztahy drustevníků k drustevnímu majetku.
Váným a dlouhodobě existujícím nedostatkem v ekonomickém ivotě je nízká úroveň a nedostatek slueb veho druhu, co sniuje ivotní úroveň a vyvolává oprávněnou nespokojenost občanů. U komunálních slueb (voda, plyn, kanalizace, městská doprava, čitění města atp.) si zlepení vyádá značných investičních prostředků a můe být řeeno jen postupně při zabezpečení jejich rentability. U ostatních slueb je příčina nevyhovujícího stavu v jejich uspořádání a administrativně náročném způsobu řízení, v malé zainteresovanosti pracovníků na hospodářských výsledcích, v nerentabilitě některých slueb, ve patném zásobování materiálem a v nízkých a patných investicích.
Ani úroveň výrobních sil, ani charakter práce ve slubách, opravárenství a řemeslné výrobě neodpovídají dnení vysoké centralizaci v jejich řízení a organizaci, která vyvolává zcela zbytečnou administrativu a zatěuje tak sluby neúčelnými náklady. Proto je nutné přijmout neodkladná opatření ke zdokonalení a roziřování vech ji existujících forem slueb (drustva, komunální podniky), zjednoduit v duchu zásad nové soustavy jejich řízení a organizaci. Právě ve sféře slueb má předevím své oprávnění, jestlie se jednotlivé provozovny budou osamostatňovat a jestlie zmizí nepotřebné administrativní řídící články. Své oprávnění ve sféře slueb má i drobné osobní podnikání. V tomto směru je nutné rozpracovat zákonná ustanovení o drobném podnikání, která by umonila zaplnit dnes existující mezeru na naem trhu.
Úloha státu v ekonomice
Rozmnoování společenského bohatství je záleitostí celé naí společnosti. Vlastní úkoly a odpovědnost tu připadá jak podnikům, tak řídícím orgánům, předevím vládě. Je tedy jejich společným zájmem a úkolem vyuít vzestupu politické aktivity pracujících, k němu dochází po prosincovém a lednovém plénu ústředního výboru, a získat je pro cestu, která znamená konsolidaci národního hospodářství.
K tomu je nezbytná úprava celého organismu provádění hospodářské politiky státu. Vyřeit přísluné organizační otázky tu musí státní a hospodářské orgány. Strana přitom povauje za ádoucí, aby konečný stav uspořádání odpovídal následujícím zásadám:
Rozhodování o plánu a hospodářské politice státu musí být jednak procesem vzájemné konfrontace a slaďování různorodých zájmů - podnikatelských, spotřebitelských, zaměstnaneckých, různých společenských skupin obyvatelstva, národů apod. -, jednak procesem vhodné kombinace pohledu na dlouhodobý rozvoj ekonomiky a na její bezprostřední prosperitu. Za nezbytnou součást hospodářské činnosti státu je třeba povaovat účinná opatření, která by chránila spotřebitele proti zneuívání monopolního postavení a hospodářské moci výrobních i obchodních podniků.
Tvorba národohospodářského plánu a národohospodářské politiky musí být podrobena demokratické kontrole Národního shromádění a odborné kontrole vědeckých institucí. Vrcholným orgánem provádění hospodářské politiky státu je vláda. To předpokládá takové institucionální uspořádání centrálního řízení, je by umoňovalo v rozhodovacím procesu vyjadřovat a sjednocovat zvlátní zájmy a pohledy a při výkonu hospodářské politiky harmonizovat působnost jednotlivých ekonomických nástrojů a opatření státu. Institucionální uspořádání orgánů hospodářského řízení nesmí současně poskytovat půdu pro uplatnění resortních a monopolistických zájmů a musí zajistit výraznou převahu zájmů občanů jakoto spotřebitelů a svrchovaných nositelů hospodářského pohybu. Ve vech ústředních ekonomických orgánech je zcela nezbytné zabezpečit vysokou odbornost, racionalizaci a modernizaci řídící práce a tomu podřídit i nutné kádrové změny. To ve musí zajiovat skupina vládních orgánů, které se zabývají rozborem národního hospodářství, zpracovávají varianty tohoto rozvoje a národohospodářský plán, srovnávají plánovaný rozvoj se skutečným vývojem na trhu a na základě toho přijímají účinná ekonomická opatření apod., a tak soustavně a cílevědomě ovlivňují skutečný pohyb v ekonomické sféře (tj. činnost podniků a jejich sdruení) ve směru, který stanoví hospodářská politika státu. Státní orgány vystupují vůči podnikům i jejich sdruením a integračním seskupením jako vůči jiným samostatným právním subjektům. Prostředky, s kterými stát hospodaří, jsou výsledkem práce veho lidu a musí slouit takovému uspokojení celospolečenských potřeb, které je společností respektováno jako rozumné a účelné.
Důleitou součástí ekonomického řízení se musí stát promylená technická politika, opírající se o analýzu technického pokroku v celém světě, i vlastní koncepce hospodářského rozvoje. Jejím cílem bude usměrňovat technickou úroveň výrobní základny a vytvářet ekonomické podmínky, je by vyvolaly silný zájem na hledání a uplatňování nejmodernějí techniky.
V této souvislosti by bylo účelné, aby přísluné státní orgány prozkoumaly vechny druhy veřejných výdajů a aby vláda vypracovala program úsporných státních a veřejných opatření. Státní rozpočet se musí stát nástrojem obnovy rovnováhy a nikoliv jejího oslabování. Ústřední výbor povauje za nezbytné a moné odhalit a rozumně vyuít mimořádné vnitřní a vnějí zdroje pro urychlené obnovení ekonomické rovnováhy.
Současně vyzývá ústřední výbor vechny podniky, jejich sdruení, závody a dílny, aby v souvislosti se zvýenou ekonomickou pravomocí vypracovaly a realizovaly program racionalizace vech řídících, výrobních a obchodních činností s cílem sladěné harmonizace práce a sníení nákladů na výrobu. Racionalizační program je předpokladem ekonomického zhodnocení vybudovaných kapacit i technické modernizace výroby.
Vkládáme hodně nadějí do obnovení pozitivních funkcí trhu jako nutného mechanismu fungování socialistické ekonomiky a prověrky toho, zda práce v podnicích byla vynaloena společensky účelně. Máme vak na mysli nikoliv kapitalistický, ale socialistický trh, a nikoliv jeho ivelné, ale regulované vyuití. Plán a celostátní ekonomická politika musí vystoupit jako pozitivní síla ve směru normalizace trhu, proti tendencím ekonomické nerovnováhy i proti monopolismu ovládání trhu. Společnost musí plánovat s potřebným rozhledem, perspektivou, vědecky objevovat monosti svého budoucího rozvoje a volit jeho nejrozumnějí směry. Toho vak nelze dosahovat potlačováním samostatnosti ostatních trních subjektů (podniků a obyvatelstva), protoe takto by z jedné strany byl podlomen zájem zajiující hospodářskou racionalitu, z druhé strany by byly deformovány informační a rozhodovací procesy, které jsou pro fungování ekonomiky nezbytné.
Hospodářskou strukturu Československa, její technickou úroveň, koncentraci i specializaci je třeba rozvíjet tak, aby byla schopna rychleji reagovat na hospodářské změny doma i ve světě.
Úroveň přizpůsobivosti a prunosti národního hospodářství je také výsledkem kvalifikační a technicko-kulturní úrovně pracujících, jejich schopnosti rychle se přizpůsobit měnícím se technickým a ekonomickým podmínkám výroby. Z hlediska zdrojů hospodářského růstu v Československu mají právě pracovní síly, jejich schopnosti a kvalita, technicko-kulturní úroveň, jejich přizpůsobivost a mobilita zcela mimořádnou důleitost. Dokonce z hlediska budoucího hospodářského růstu nemá československé hospodářství nadějnějí zdroje, ne jsou právě jeho velké lidské zdroje. Český a slovenský dělník a rolník byl vdy proslulý svým fortelem, dovedností, tvůrčím přístupem k práci. Direktivní způsob řízení ovem způsobil, e nová generace jen zčásti tyto vlastnosti převzala od generací starích. Místo pocitu uspokojení z dobře vedeného a dobře se dařícího díla se rozmohla častá lhostejnost, mechanické plnění úkolů, rezignace nad situacemi způsobovanými nekvalifikovaným, neiniciativním řízením. Za výchozí podmínku pro odstraňování těchto ztrát pokládá strana to, aby na vedoucí místa se dostávali lidé skutečně schopní, kteří si dokáí vytvořit přirozenou autoritu pracovních kolektivů svou odbornou a lidskou úrovní.
Účinnějí zapojení do mezinárodní dělby práce
Zkuenost dlouholeté izolace hospodářských jednotek od konkurenčního tlaku světového trhu ukazuje zcela jednoznačně, e se tím vytvářejí pro činnost hospodářských jednotek výjimečné podmínky, jejich důsledkem je zejména relativní zaostávání v tempu technického pokroku a jemu podmíněných strukturálních změn v hospodářství, ztráta konkurenční schopnosti naich výrobků na světových trzích a vytváření neúměrného napětí ve vnějích obchodních a platebních vztazích. Vzhledem k omezené surovinové základně naeho hospodářství a vzhledem k omezenému rozsahu vnitřního trhu je bez irokého zapojení naeho hospodářství do rozvíjející se mezinárodní dělby práce nemyslitelná realizace změn v materiální základně výroby, které s sebou přináí vědeckotechnická revoluce.
Základem rozvíjení mezinárodních hospodářských vztahů bude i nadále hospodářská spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy, zejména státy sdruenými v RVHP. Přitom je ovem třeba vidět, e v budoucnu bude úspěch této spolupráce ve stále větí míře záviset na konkurenční schopnosti naich výrobků. Místo naí země v rozvíjení mezinárodní dělby práce bude tím pevnějí, čím veobecnějí směnitelnosti naich výrobků dosáhneme. Ve vztazích mezi zeměmi RVHP budeme usilovat o to, aby se plněji prosazovala hlediska ekonomické kalkulace a vzájemné výhodnosti směny.
Budeme také aktivně podporovat rozvíjení hospodářských vztahů se vemi ostatními zeměmi světa, které o ně mají zájem, na základě rovnoprávnosti, vzájemných výhod a bez diskriminace. Jsme pro rozvoj progresivních forem mezinárodní spolupráce, zejména výrobní a předvýrobní kooperaci, výměnu vědeckotechnických poznatků, obchod licencemi a vhodné formy úvěrové a kapitálové spolupráce se zainteresovanými zeměmi.
Otevírání naeho hospodářství tlaku světového trhu vyaduje zásadně důsledně zbavovat monopol zahraničního obchodu administrativního pojetí a metod a odstraňovat direktivní řízení zahraničněobchodních transakcí. V této oblasti povauje ústřední výbor za potřebné provádět účinnou státní obchodní a devizovou politiku, zaloenou zejména na ekonomických pravidlech a nástrojích nepřímého řízení.
Ústřední výbor povauje za nezbytné zvýit pravomoc a odpovědnost podniků za konkrétní provádění mezinárodních hospodářských vztahů. Výrobní a obchodní podniky musí mít právo volit si vývozní a dovozní organizaci. Současně je nutno zformulovat podmínky, při jejich splnění by měly podniky právo samostatně vystupovat na zahraničních trzích.
Dlouhodobá izolace naeho hospodářství od světových trhů odtrhla relace cen vnitřního trhu od relací cen světového trhu. V této situaci povaujeme za nezbytné prosazovat linii postupného sbliování cen vnitřního a světového trhu. Prakticky to znamená energičtěji postupovat v odstraňování různých přiráek a dotací k cenám zahraničního trhu. Podniky si musí být vědomy, e je to pouze dočasná ochrana, kterou jim poskytuje stát a s kterou nemohou natrvalo počítat, a proto musí vypracovat program takových změn ve výrobě, je jim umoní v nejbliích letech se bez dotací a přiráek obejít. Druhou stránkou této politiky odbourávání cenových přiráek a dotací musí být velkorysejí přístup k těm odvětvím a podnikům v národním hospodářství, které jsou s to efektivně z hlediska národního hospodářství prodávat své výrobky na zahraničních trzích. Strana povauje za účelné urychlit potřebné změny v dnením systému cenových vztahů a uvést je do pořádku postupně jak tlakem trních sil, tak i záměrnou hospodářskou politikou státu vytvářet vlastní racionální cenovou soustavu. Tato politika musí být doprovázena energickými opatřeními pro zajitění vnitřní pevnosti měny. To předpokládá rozvoj výroby efektivních a kvalitních fondů zboí prodejných na světových trzích, dosaení rovnováhy na vnitřním trhu zboí, peněz a práce, účinnou restriktivní investiční politiku, zabezpečení rovnováhy v platební bilanci a tvorbu nezbytných devizových rezerv.
Postupné otevírání naeho hospodářství vůči světovému trhu, jeho konečným cílem je vytvoření podmínek pro směnitelnost naí měny, musí být prováděno v míře, která by nenakupila příli sociálních problémů a neohrozila růst ivotní úrovně. Je vak nutno si uvědomit, e ijeme v podmínkách tvrdé konkurence a e kadá úleva dnes zhorí předpoklady efektivního vývoje hospodářství a růstu ivotní úrovně v budoucnu.
Pokračování ZDE.