Akční program KSČ

Ústřední výbor KSČ, vědom si svého závazku k tradicím komunistického hnutí, předkládá straně a všem pracujícím naší socialistické vlasti program své politické práce pro nejbližší období.

Ústřední výbor, opíraje se o zkušenosti socialistických zemí a mezinárodního dělnického hnutí, vychází důsledně při tvorbě programového prohlášení z československých podmínek. Navrhujeme řešit vážné a neodkladné problémy současného života podle svého nejlepšího vědomí a svědomí; myšlenky a plány, které nás přitom vedou, nespadly lacino do klína. Vyplývají z tvrdých a mnohdy draze zaplacených zkušeností minulých let. Každý z nás - ten dříve, onen později - se k nim musel propracovávat a probojovávat na základě dlouholetých zkušeností. Nyní nastala doba, kdy komunisté nastoupili k obratu v celém životě strany, v cestách výstavby nové společnosti.

Jsme přesvědčeni, že síla našeho hnutí - dnes snad víc než kdykoliv dříve - spočívá jen a jen v tom, že každý komunista a každý občan naší socialistické vlasti chápe, oč jde v těchto pohnutých, nesnadných chvílích, že rozumí tomu, kde je jeho místo, kam napřít síly, kde leží úskalí a kudy vede cesta vpřed.

Cesta Československa k socialismu

Společenský pohyb v českých zemích i na Slovensku byl ve 20. století nesen dvěma největšími proudy - národněosvobozeneckým hnutím a socialismem.

Národněosvobozenecký boj obou národů vyvrcholil vznikem samostatného státu, v němž se poprvé v dějinách uskutečnilo státně politické spojení Čechů a Slováků. Vznik Československé republiky byl významným pokrokem v národním i společenském rozvoji obou národů. Demokratické zřízení odstranilo staré monarchistické přežitky, vytvořilo příznivé podmínky pro rychlý rozvoj všech oblastí národního života.

Předválečné buržoazní zřízení však nevyřešilo tíživé třídní antagonismy a nedokázalo položit spolehlivé základy trvalé prosperity nového hospodářského celku a zaručit dělníkům a pracujícím plnou zaměstnanost a existenční jistotu. Jeho národnostní režim, i když liberální k menšinám, ignoroval svébytnost slovenského národa a nepodařilo se mu vyloučit působení reakčního extrémního nacionalismu a nastolit žádoucí soulad mezi všemi národnostmi republiky. V poměrech tehdejší kapitalistické Evropy pak nemohla být natrvalo zabezpečena ani samostatnost naší republiky.

Na tyto nedostatky se pokoušely odpovědět pokrokové síly. Jejich nejenergičtější složkou byla KSČ, která usilovala o socialistickou koncepci československé společnosti. V širokém proudu protifašistického hnutí, které se zrodilo v souvislosti s rozbitím meziválečného Československa a zejména v průběhu národněosvobozeneckého boje, se začalo rýsovat sepětí socialismu s národním a demokratickým pohybem.

V národní a demokratické revoluci let 1944-1945 se poprvé uskutečnila jednota národních a demokratických hodnot socialismu: demokratické a národní hnutí se počalo socializovat a socialismus se stal vskutku národním a demokratickým dílem. Cesta Československa k socialismu, na jejímž počátku v letech 1944-1945 je Slovenské národní povstání a Pražské povstání, je zdrojem nejpokrokovější tradice novodobých českých a slovenských dějin.

Republika, jejíž osvobození bylo výsledkem hrdinného boje Sovětské armády a národně osvobozeneckého boje československého lidu, obnovila se na nových základech. Ty umožňovaly řešit nejpalčivější národnostní problémy země; státní existence republiky byla zajištěna úzkým spojenectvím se Sovětským svazem, znárodněním získala republika ekonomický systém vytvářející podmínky nejen pro rychlou obnovu, ale i pro další rozvoj hospodářství k socialismu. Podstatné rozšíření neformálních politických svobod bylo opravdovým vrcholem celé demokratické tradice československého rozvoje. Socialismus se stal ztělesněním moderního národního programu Čechů a Slováků.

Socialistickou přestavbu společnosti uskutečňovalo Československo jako prvá průmyslová země. Politika československé cesty k socialismu, uplatňovaná v letech 1945-1948, byla výrazem snahy respektovat složitost specifických vnitřních i mezinárodních podmínek Československa. Obsahovala mnoho prvků, jejichž poznání může přispět k našemu nynějšímu úsilí o demokratizaci socialistického zřízení.

Hlásíme se k tradicím osvobozeneckého zápasu, jehož se zúčastnili vlastenci doma i na různých místech Evropy a světa a za jehož ideály položilo život 375 tisíc vlastenců. Budeme podporovat vědecký výzkum historie obou národů, jehož závěry nemohou být nikým dekretovány, ale mohou být jen výsledkem studia historie samé. Únorové vítězství pracujícího lidu bylo důležitým mezníkem v socialistickém vývoji poválečného Československa, které vytvářelo předpoklady pro urychlený pochod k socialismu. Po únoru 1948 vstupovala strana na novou cestu socialistické výstavby s fondem velké důvěry a podpory širokých vrstev.

Byla to obtížná cesta. V rozpolceném světě, zachváceném studenou válkou, musely naše národy věnovat zvýšené úsilí zabezpečení těžce vydobyté národní existence a soustřeďovat se na posílení obrany své i všech socialistických států. Výstavba nové republiky, která zdaleka neměla všechny potřebné vnitřní zdroje pro rozvoj ekonomiky, úzce souvisela s vývojem a problémy celého socialistického tábora. Začlenění republiky do soustavy socialistických států přineslo podstatné změny ve směru vývoje národního hospodářství i v jeho vnitřní struktuře, v povaze státního i společenského zřízení. Šlo o to respektovat společné úkoly těchto zemí, v nichž boj proti ekonomickému a kulturnímu zaostávání, prolínající se s vytvářením nových vlastnických forem, hrál prvořadou úlohu.

Tyto souvislosti a úkoly ovlivnily i tempa, formy a obsah hluboké ekonomické, sociální a politické přestavby, jíž procházela republika při budování socialismu. Vynutily si mimořádné vypětí sil dělnické třídy a všeho našeho lidu, velkou obětavost komunistů, nezištnou práci desetitisíců funkcionářů. Velikosti, mimořádnosti a náročnosti přeměn však odpovídala i rozpornost vývoje, závažné nedostatky, neřešené problémy a deformace socialistických principů, které jsou nazývány kultem osobnosti.

Budování nového společenského řádu bylo poznamenáno nedostatkem zkušeností a poznání, dogmatismem a subjektivismem. Mnohé dobové jevy, podmíněné zostřenou mezinárodní situací a vynucenými vysokými tempy průmyslové výstavby, byly chápány jako obecně platné formy života a vývoje socialistické společnosti. Stupeň vývoje socialistických států začátkem padesátých let a ustrnutí tvůrčího rozvoje poznání, které provázelo kult osobnosti, podmínily i mechanické přejímání a rozšíření představ, zvyklostí a politických koncepcí, které odporovaly našim podmínkám a tradicím. Tehdejší vedoucí orgány a instituce strany a státu nesou za toto přejímání plnou odpovědnost. Centralistické a direktivně administrativní metody, použité v boji proti zbytkům buržoazie a při upevňování moci v podmínkách zostřeného mezinárodního napětí po únoru 1948, byly v této situaci neoprávněně přenášeny do dalšího vývojového období a postupně přerůstaly v byrokratický systém. Ve vnitřním životě republiky se objevilo sektářství, potlačování demokratických práv a svobod lidu, porušování zákonnosti, prvky zvůle a zneužívání moci, což vedlo k podlamování iniciativy lidí a navíc těžce a nespravedlivě postihlo mnoho občanů, komunisty i nekomunisty. Nenapravitelné ztráty, jež tehdy utrpělo naše hnutí, zůstanou provždy výstrahou před podobnými metodami.

Mimořádné vypětí sil našeho lidu přineslo dějinně významné úspěchy. Byly uskutečněny základní socialistické společenské přeměny a socialistické zřízení pevně a natrvalo zapustilo v naší zemi kořeny. Naše společnost, v níž výrobní prostředky jsou převážně v rukou socialistického státu nebo sdružení pracujících, odstranila kapitalistické vykořisťování i sociální křivdy s ním spjaté. Každý občan naší republiky má právo na práci a má základní sociální jistoty. Naše společnost prošla obdobím industrializace, disponuje rozsáhlou průmyslovou základnou. Dosáhli jsme významných úspěchů v rozvoji vědy a kultury, v nebývalé šíři vzrostly možnosti širokých vrstev lidu nabývat patřičného vzdělání. Pevně je zabezpečeno mezinárodní postavení republiky v soustavě socialistických států.

Od konce padesátých let nastoupila naše společnost do nové etapy vývoje. Na této skutečnosti se postupně utvářela politická linie, kterou chceme tvůrčím způsobem uplatňovat a rozvíjet. Charakteristické pro současnou etapu je:

• neexistují již antagonistické třídy a hlavním rysem vnitřního vývoje se stává proces sbližování všech sociálních skupin naší společnosti;
• dosavadní metody řízení a organizace národního hospodářství se přežily a naléhavě vyžadují změny, tj. ekonomickou soustavu řízení, která by dovedla prosadit obrat k intenzivnímu růstu;
• bude nutno připravit zapojení země do procesu vědeckotechnické revoluce ve světě, což si vyžádá zvlášť intenzivní spolupráci dělníků a rolníků s technickou a odbornou inteligencí a což bude klást vysoké nároky na znalost a kvalifikaci lidí, na uplatnění vědy;
• široký prostor pro společenskou iniciativu, otevřenou výměnu názorů a demokratizaci celého společenského a politického systému se stává doslova podmínkou dynamiky socialistické společnosti - podmínkou, abychom obstáli v soutěži před světem a čestně splnili své povinnosti vůči mezinárodnímu dělnickému hnutí.

Jde o překonání příčin hluboké společenské krize

Již v době, kdy se tato linie strany utvářela a začínala uplatňovat, střetávala se s neporozuměním pro nové úkoly, s recidivami překonaných metod práce, vzniklých v době, kdy v naší zemi existoval třídní boj, s odporem těch, jimž tak či onak vyhovovaly deformace socialistické skutečnosti.

Chceme otevřeně vyložit, k jakým chybám a deformacím přitom docházelo a jaké jsou jejich příčiny, abychom je mohli co nejrychleji překonat a soustředit všechny síly na zásadní strukturální přeměny našeho života, před kterými v současné sobě stojíme.

Už po XX. sjezdu KSSS, který byl obrodným podnětem pro rozvoj socialistické demokracie, přijala strana některá opatření, jejichž smyslem bylo překonat byrokraticko-centralistické, sektářské způsoby řízení nebo jejich pozůstatky, znemožnit, aby prostředky třídního boje byly obráceny proti pracujícím. Mnoho komunistů a celé pracovní kolektivy se snažili otevřít cestu pokrokovému rozvoji ekonomiky, životní úrovně, vědy a kultury. Čím jednoznačněji byl překonán třídní antagonismus a vytvářeny základy pro socialistickou jednotu, tím naléhavěji kladli důraz na rozvoj spolupráce všech pracujících, všech sociálních vrstev, skupin a národností naší země a na zásadní přeměnu metod použitých v období ostrého třídního boje. Oprávněně přitom spatřovali v rozvoji socialistické demokracie hlavní společenskou podmínku pro realizaci humanistických cílů, které jsou vlastní socialismu. Setkávali se však s nepochopením, zábranami a v některých případech i s přímým potlačováním. Přežívání metod z období třídního boje vyvolávalo umělé napětí mezi sociálními skupinami, národy a národnostmi, různými generacemi, komunisty a nestraníky v naší společnosti. Dogmatické přístupy bránily plnému a dostatečně rychlému přehodnocení představ o povaze socialistické výstavby.

Přijatá opatření proto nepřinesla očekávané výsledky. Naopak, průběhem let se hromadily obtíže a uzavíraly se v kruh. Nebyly včas překonány subjektivistické představy, jako by výstavba nové společnosti byla závislá pouze na urychleném extenzivním vývoji výroby. To vedlo k překotnému rozšiřování těžkého průmyslu, k neúměrným nárokům na pracovní síly, suroviny a nákladné investice. Taková hospodářská politika prosazovaná administrativně direktivními cestami už neodpovídala ekonomickým potřebám a možnostem země a vedla k vyčerpávání jejích materiálních a lidských zdrojů. Před ekonomiku se kladly nereálné úkoly, pracujícím se dávaly iluzorní sliby. Tato orientace prohlubovala nepříznivou, národním podmínkám neodpovídající strukturu výroby, v níž se nemohla dostatečně uplatnit domácí kvalifikovaná práce, způsobila značné technické zaostávání naší výroby, brzdila rozvoj služeb, vedla k porušení rovnováhy na trhu, zhoršovala mezinárodní postavení naší ekonomiky, zvláště podmínky směny naší národní práce se zahraničím, a nakonec musela vyústit ve stagnaci a v některých případech i ve snižování životní úrovně lidí.

Bezprostředně byly tyto nedostatky vyvolávány, udržovány a stále znovu obnovovány především starou direktivní soustavou řízení: ekonomické prostředky, zbožně peněžní formy a tržní vazby byly nahrazovány přímou direktivou centra. Nerozvíjelo se socialistické podnikání. V hospodářském životě nebyla oceňována samostatnost, dělnost, odborná schopnost a iniciativa lidí, nýbrž naopak nesamostatnost, poslušnost, případně poklonkování směrem nahoru.

Hlubší příčinou toho, že se udržovaly přežilé způsoby řízení ekonomiky, byly deformace politického systému. Socialistická demokracie nebyla včas rozšiřována, metody revoluční diktatury se zvrhávaly v byrokratismus a staly se překážkou vývoje na všech úsecích našeho života. Tak se spojovaly politické chyby s ekonomickými obtížemi a vytvářel se mechanismus, který vyvolával bezmocnost, roztržku mezi teorií a praxí. Promarňoval mnoho činorodého úsilí pracovníků strany, státu, hospodářství, vědy i kultury. Když k tomu přistoupily i nepříznivé vnější okolnosti na počátku šedesátých let, došlo k vážnému hospodářskému otřesu. Odtud plynou dodnes potíže, s nimiž se denně pracující setkávají: po řadu let pomalý růst mezd, stagnace životní úrovně a zvláště stále se prohlubující zaostávání vůči vyspělým průmyslovým zemím v oblasti infrastruktury, katastrofální stav bytového fondu a nedostatečná bytová výstavba, havarijní stav dopravního systému, špatná kvalita zboží a služeb, nekulturnost životního prostředí a vůbec celkové podmínky, jež citelně postihují právě lidský faktor, možnosti rozvoje lidských sil a aktivity člověka, které jsou pro socialistickou společnost rozhodující. V lidech narůstalo roztrpčení a pocit, že přes všechny úspěchy, jichž bylo dosaženo, a přes všechno úsilí, jež bylo vynaloženo, pohybuje se socialistická společnost kupředu příliš ztuha, s osudovým zpožděním a s morálně politickými defekty v lidských vztazích. Vznikaly pochopitelně obavy o socialismus, o jeho humanistické poslání a lidskou tvář. Někteří lidé propadli demoralizaci, jiní ztráceli perspektivu.

Hlavní článek tohoto kruhu vězel v pozůstatcích či recidivách byrokratických, sektářských přístupů přímo ve straně. Nedostatečný rozvoj socialistického demokratismu ve straně, nepříznivé ovzduší pro rozvoj aktivity, zakřikování či dokonce potlačování kritiky - to vše znemožňovalo rychlou, včasnou a důslednou nápravu. Stranické orgány přejímaly úkoly státních a hospodářských orgánů a společenských organizací. Docházelo k nesprávnému srůstání stranického a státního řízení, k monopolnímu mocenskému postavení některých složek. To vedlo k nekvalifikovaným zásahům, k podlamování iniciativy na všech stupních, k lhostejnosti, ke kultu průměrnosti a k nezdravé anonymitě. V důsledku toho se rozmohla nezodpovědnost a nekázeň. Mnoho správných usnesení nebylo splněno. Těžce tím trpělo teoretické myšlení, znemožňovalo se včasné rozpoznávání nedostatků a nebezpečí spojených se starým řídícím systémem. Zdržovala se náprava v ekonomice i politice.

Všechny tyto otázky se stávaly ohniskem střetávání těch sil, které si vynucovaly zásadní změny, s nositeli starého pojetí. Při tom se vyjasňovaly pozice a prosazoval se nutný společenský pokrok. Prosincové a lednové zasedání ústředního výboru KSČ podrobilo otevřené a věcné kritice hlavní příčiny uvedených nedostatků i jejich nositele a začalo s nápravou přímo ve vedoucích orgánech strany. Za bezprostřední příčinu označilo skutečnost, že uvnitř strany došlo k přílišné koncentraci rozhodování, že vzniklo mimořádné postavení jednotlivců, především s. A. Novotného. Tato kritika umožnila, aby celá strana a společnost nastoupily k překonávání starých přístupů a sektářsko-byrokratických praktik na podkladě sebekritického zhodnocení dosavadní práce odshora dolů, aby se vytvořila skutečná jednota naší společnosti na základě socialistického demokratismu, aby se důsledně uplatnily zásady nové soustavy ekonomického řízení, aby došlo k modernizaci a racionalizaci našeho života, aby se otevřela dlouhodobá perspektiva postupného zapojení země do procesu vědeckotechnické revoluce - aby se tedy ve všech směrech v naší společnosti obrozovaly síly socialismu a nastoupily na nové cesty socialistického vývoje.

Politika jednoty a důvěry

Rozhodující pro socialistický rozvoj naší země bylo utvoření širokého svazku pokrokových sil měst i venkova v čele s dělnickou třídou a jednota českého a slovenského národa.

Usnesení XIII. sjezdu KSČ postavilo úkol: »Ve vnitřním životě země dále upevňovat svazek dělnické třídy, která je vedoucí silou naší společnosti, družstevního rolnictva a socialistické inteligence jako politický základ našeho státu, přispívat k vzájemnému sbližování tříd a vrstev, národů a národností naší země a upevňovat jejich jednotu.« Smyslem dnešní politiky je utvářet a stále obnovovat demokratické vztahy spolupráce a důvěry mezi společenskými skupinami bez rozdílu, sbližovat jejich snahy, sjednocovat jejich síly na podkladě socialistického rozvoje celé společnosti.

Všechny společenské třídy, vrstvy, skupiny, oba národy a všechny národnosti naší společnosti se shodují v základních zájmech a cílech socialismu. Jednou z velkých vymožeností dosavadního socialistického vývoje je, že rozhodující pro hodnocení postavení a činnosti lidí v naší společnosti jsou jejich pracovní zásluhy a pokroková společenská aktivita, a nikoli jejich příslušnost k té či oné třídě nebo vrstvě. Strana rozhodně odsuzuje pokusy stavět jednotlivé třídy, vrstvy a skupiny socialistické společnosti proti sobě a bude odstraňovat všechny příčiny, které vytvářejí mezi nimi napětí.

Ve jménu jednoty a celospolečenského zájmu nelze ovšem přehlížet nebo zastírat různé potřeby a zájmy, které mají jednotliví lidé a sociální skupiny podle svého pracovního zařazení, kvalifikace, věku, pohlaví, národnostní příslušnosti atd. V minulosti jsme se této chyby často dopouštěli.

Socialismus se může rozvíjet jen tím, že otevře prostor pro uplatnění různých zájmů lidí a na tomto základě bude demokraticky vytvářet jednotu všech pracujících. To je hlavní pramen svobodné společenské aktivity a rozvoje socialistického zřízení.

Strana se opírá i nadále bude opírat o dělnickou třídu, která prokázala, že je s to nést hlavní váhu socialistického úsilí. V současných podmínkách spoléháme zvláště na ty dělníky, kteří svou uvědomělostí, tj. hlubokým pochopením skutečných zájmů a úkolů dělnické třídy v revoluční přestavbě celé společnosti, svou kvalifikací, sepětím s moderní technikou, vysokou efektivností své práce i svou společenskou aktivitou výrazně přispívají k dalšímu pokroku naší výroby a celé naší společnosti. Dělnická třída nastoupila do revolučních bojů proto, aby odstranila jakékoliv vykořisťování, zrušila všechny třídní přehrady, aby umožnila osvobození všech lidí a spolu s nimi přetvořila podmínky lidského života i povahu lidské práce, otevřela prostor pro plnou seberealizaci člověka a tím vším změnila i sebe samu. Tyto dlouhodobé zájmy dělnické třídy nejsou ještě plně realizovány. Dělníci dostávají však dnes do rukou nové technické, společenské a kulturní prostředky, jež dovolují postoupit dál v proměně svých životních a pracovních podmínek, rozšířit prvky cílevědomého tvůrčího úsilí ve své činnosti. Jsme odhodláni důsledně otevřít cestu pro uplatnění všech tvůrčích a zdaleka nevyužitých sil, které má dělnická třída pro tyto úkoly.

V minulosti neměli dělníci vždycky možnost uplatnit své bezprostřední a specifické zájmy. Strana bude proto usilovat o aktivizaci společenského života dělníků, o vytvoření prostoru pro využití všech jejich politických a sociálních práv prostřednictvím politických organizací, odborové organizace a posílením demokratického vlivu kolektivů pracujících na řízení výroby. Bude usilovat o ulehčení namáhavých prací, o humanizaci práce a zlepšování pracovních podmínek dělníků.

Jedním z nejvýznamnějších výsledků přeměn společenské struktury bylo vytvoření nové sociální skupiny, organicky srůstající s dělnictvem - družstevního rolnictva. Tato skutečnost musí být politicky doceněna. Strana bude usilovat o úplné hospodářské zrovnoprávnění zemědělství s průmyslem a o ocenění společenské důležitosti zemědělské práce. V souladu se závěry VII. sjezdu JZD budeme podporovat vznik celostátní družstevní zemědělské organizace a zvyšovat její politickou váhu; chceme odstraňovat všechny administrativně byrokratické překážky, které brání samostatné iniciativě zemědělských podniků, vše, co ohrožuje jistotu družstevního podnikání a co vychází z nedůvěry ve schopnost družstevního rolnictva jednat samostatně a socialisticky.

Podobně bude třeba pochopit, že se progresivně změnila povaha naší inteligence, která se stala inteligencí lidovou, socialistickou. Představuje sílu, která se tvůrčím způsobem podílí na rozvoji společnosti a zprostředkuje bohatství vědy a kultury všemu lidu. V dnešní naší inteligenci nalézají ostatní pracující svou nedílnou složku a vlastní bytostnou sílu. Stále bližší spolupráce technické inteligence s dělníky ve výrobních kolektivech zároveň dokumentuje proces překonávání dřívějších třídních hranic. Strana bude podporovat rostoucí jednotu mezi inteligencí a ostatními pracujícími, bude bojovat proti podceňování úlohy inteligence v naší společnosti, k němuž docházelo v poslední době, proti všemu, co narušuje vztahy mezi inteligencí a dělníky. Bude usilovat o spravedlivé odměňování složité a tvůrčí duševní práce.

Stejně jako v dělnické třídě i v rolnictvu a v inteligenci strana spoléhá především na ty, kteří nejvíce chápou a nejaktivněji prosazují společenské zájmy a kteří efektivností své práce nejvýrazněji přispívají společenskému pokroku. Spolupráce všech skupin socialistické společnosti bude účinná a možná jen tehdy, budou-li si všichni vědomi své vzájemné odpovědnosti a nebudou-li preferovat úzce stavovské zájmy.

Základem naší československé státnosti je dobrovolné, rovnoprávné soužití Čechů a Slováků. Zformováním socialistických vztahů vznikají předpoklady pro posilování bratrského soužití našich národů. Naše republika může být silná jenom tehdy, jestliže ve vztazích obou našich národů a všech národností nebudou prvky napětí, nervozity a nedůvěry. Musíme proto rozhodně odsoudit všechny projevy, které porušují zásadu rovnoprávnosti a suverenity obou socialistických národů a ke kterým v minulosti docházelo. Jednotu Čechů a Slováků je možno upevňovat jen na základě svobodného rozvoje jejich národní svébytnosti v souladu s rozvojem hospodářství, s objektivními změnami v sociální struktuře obou národů a na základě naprosté rovnoprávnosti a dobrovolnosti. Naše republika bude tím silnější, čím více budou rozvinuty oba její národy, čím více bude využito velkých hospodářských i kulturních možností Slovenska v zájmu rozvoje celé republiky. Lhostejnost k národním zájmům nebo dokonce pokusy o jejich potlačování považuje strana za hrubé zkreslování svého programu a své politické linie. Strana bude důsledně hájit leninskou zásadu, že přezírání zájmů menšího národa příslušníkem národa většího je neslučitelné se socialistickými vztahy mezi národy. Bude čelit jakýmkoliv snahám vydávat hledání nejlepších cest vývoje státoprávních vztahů našich národů na podkladě rovnoprávnosti a dobrovolnosti do všech důsledků za oslabování republiky. Komunisté obou národů a všech národností naší země hájí principy internacionalismu; komunisté každého národa i každé národnosti sami překonávají nacionalistické přežitky ve vlastním prostředí.

V socialistických podmínkách každá z národnostních menšin - maďarská, polská, ukrajinská, německá atd. - má právo na své národní vyžití a důsledné naplnění všech ostatních ústavních práv.

Strana zdůrazňuje, že bude bojovat proti všem projevům antisemitismu, rasismu, proti všem antihumánním ideologiím rozeštvávajícím lidi.

Různé generace naší společnosti vyrostly v odlišných podmínkách a liší se přirozeně svými pohledy na řadu otázek našeho života. Strana rozhodně odmítá snahy stavět proti sobě zájmy jednotlivých generací a bude věnovat zvláštní péči slaďování a uspokojování potřeb jednotlivých věkových skupin.

Je pravda, že naše zřízení na podkladě obětavé práce starší generace vytvořilo proti předmnichovské republice lepší sociální podmínky pro mladé lidi. Zároveň však jsme zůstali mládeži mnoho dlužni. Nedostatky a chyby v politickém, hospodářském a kulturním životě, jakož i v lidských vztazích doléhají zvláště silně právě na mladého člověka: rozpor mezi slovy a činy, nedostatek otevřenosti, frázovitost a byrokratismus, snaha řešit vše z mocenských pozic - tyto deformace socialistického života se musely bolestně dotýkat studentů i mladých dělníků a rolníků, vzbuzovaly v nich pocit, že to nejsou oni, jejich práce, jejich úsilí, které rozhodují o jejich vlastní budoucnosti. Naléhavým úkolem se stalo obnovit všude kontakt s mladými lidmi a vložit na jejich samostatné úsilí odpovědnost, jež jim v socialismu náleží.

Zejména půjde o zlepšení pracovních podmínek a možností společenské a kulturní aktivity mládeže a důsledné odstranění všeho, co vyvolává nedůvěru mládeže k socialismu. Nás všechny těší elán mladých lidí, jejich pozitivní i kritická iniciativa, která je podmínkou, aby v socialismu a komunismu spatřovali svou věc a svou budoucnost.

Nesmíme zapomínat ani na materiální podmínky, společenskou vážnost, úctu a takové společenské uplatnění starých lidí, které jim umožní důstojný a zasloužený odpočinek. Velkou péči by měla naše společnost věnovat zabezpečení aktivních účastníků odboje, jimž patří úcta nás všech.

K deformacím stranické a státní politiky patří i to, že v minulosti problematika žen, zejména zaměstnaných, nebyla posuzována jako závažná politická otázka. Je třeba přiznat ženám ve státní, hospodářské i kulturní politice takové místo, které odpovídá zásadám socialistické demokracie a významnému podílu žen na vytváření materiálních a duchovních hodnot společnosti.

V dalším vývoji naší společnosti musíme počítat s aktivitou a účastí na našem veřejném životě i v budovatelském úsilí se všemi vrstvami našeho obyvatelstva. Otevřeně říkáme, že počítáme i s lidmi věřícími, se všemi, kteří se chtějí na základě své víry jako rovní s rovnými, jako plnoprávní budovatelé socialistické společnosti účastnit plnění všech našich náročných úkolů.

Rozvíjet demokracii a odstraňovat rovnostářství

Uplatňování různorodých zájmů sociálních skupin a jednotlivců i jejich sjednocování vyžaduje, aby byla vypracována a uplatněna nová politická soustava našeho života, nový model socialistické demokracie.

Strana bude usilovat o takový rozvoj státního a společenského uspořádání, který bude odpovídat skutečnému rozložení zájmů jednotlivých vrstev a skupin naší společnosti, který jim umožní vyjádřit zájmy ve svých organizacích a uplatnit svůj hlas ve veřejném životě. Očekáváme, že v ovzduší vzájemné důvěry mezi občany a jejich institucemi vzroste současně občanská odpovědnost a budou respektovány normy vztahů mezi lidmi.

Strana bude přitom usilovat o spojení demokratických zásad společenského řízení s odborným a vědeckým řízením a rozhodováním. K tomu, aby bylo možno odpovědně posoudit, co je zájmem celé společnosti, musíme mít vždy k posouzení více alternativních, odborně zdůvodněných návrhů na řešení všech sporných otázek a zajistit daleko rozsáhlejší a otevřenější informovanost občanstva.

Dnes, kdy se stírají třídní rozdíly, se hlavním hodnotícím měřítkem postavení lidí ve společnosti stává podíl, jakým člověk přispívá společenskému rozvoji. Strana mnohokrát kritizovala rovnostářské názory, ale v praxi se rozmohla nivelizace nebývalou měrou a stala se jednou z hlavních brzd intenzivního ekonomického rozvoje i zvyšování životní úrovně. Škodlivost rovnostářství je v tom, že zvýhodňuje lajdáky, pecivály a neodpovědné pracovníky proti obětavým a pracovitým, nekvalifikované proti kvalifikovaným, technicky a odborně zaostávající proti nadaným a iniciativním.

Usilujeme-li dnes o odstranění rovnostářství, o uplatnění zásady výkonu v hodnocení pracovníků, nechceme tím vytvářet nějaké nové privilegované vrstvy. Chceme, aby na všech úsecích našeho společenského života závisela odměna lidí na společenském významu a na efektivnosti jejich práce, na rozvoji pracovní iniciativy, stupni odpovědnosti a rizika. To je v zájmu rozvoje celé naší společnosti. Zásada výkonu vyzdvihuje technickou vyspělost, rentabilitu a produktivitu práce, autoritu a pravomoc odpovědných vedoucích, princip hmotné zainteresovanosti, zdůrazňuje rostoucí význam kvalifikace všech pracujících.

Ke klíčovým podmínkám současného a budoucího vědeckého, technického a společenského rozvoje patří podstatné zvýšení vzdělání a kvalifikace řídících a odborných pracovníků na všech stupních našeho hospodářského a společenského života. Nebudou-li na vedoucích místech odborně zdatné, vzdělané socialistické kádry, nebude socialismus s to obstát v konfrontaci s kapitalismem.

Tato skutečnost si vyžádá zásadní změnu v dosavadní kádrové politice, v níž se po léta podceňují hlediska vzdělání, kvalifikace a schopností.

Uplatnění zásady odměňování podle množství, kvality a společenské užitečnosti práce předpokládá denivelizaci příjmů. Neznamená však opomíjet zájmy občanů s nejnižšími příjmy, zájmy rodin s velkým počtem dětí, občanů se sníženou pracovní schopností, důchodců a některých kategorií žen a mládeže. Naopak: důsledné uplatňování zásady diferencovaného odměňování podle výkonu je jediným účinným prostředkem k takovému rozvoji zdrojů, který umožní zvýšit životní úroveň a v duchu socialistického humanismu stanovit a zaručit důstojné životní podmínky pro všechny vrstvy naší společnosti. Chceme, aby bylo zřejmé, že poctivá práce pro společnost a úsilí o zvyšování kvalifikace jsou nejen náležitě odměňovány, ale musí se také těšit patřičné úctě. Socialistická společnost si váží těch, kdo vykazují mimořádné výsledky, jsou aktivní a iniciativní při prosazování výrobního, technického, kulturního a společenského pokroku: váží si talentovaných lidí a vytváří podmínky pro jejich uplatnění.

Vedoucí úloha strany - záruka pokrokového socialistického rozvoje

V současné době zvlášť záleží na tom, aby strana prováděla takovou politiku, aby si plně zasloužila vedoucí úlohu v naší společnosti. Jsme přesvědčeni, že to je v současné situaci podmínka socialistického vývoje země.

Komunistická strana jako strana dělnické třídy zvítězila v boji proti kapitalismu a za uskutečnění revolučních třídních přeměn; s vítězstvím socialismu se stává předvojem celé socialistické společnosti. Svou schopnost řídit naši společnost strana zvlášť výrazně osvědčila právě v současné době, když z vlastní iniciativy rozvinula demokratizační proces a zajistila jeho socialistický charakter. Ve své politické činnosti se chce strana opírat především o ty, kteří mají pochopení pro potřeby celé společnosti, kdo nestavějí své osobní a skupinové zájmy proti zájmům socialismu, kdo využívají a rozvíjejí své schopnosti ve prospěch celku, kdo mají smysl pro nové, pokrokové a kdo jsou ochotni je prosazovat.

Komunistická strana se opírá o dobrovolnou podporu lidu; neuskutečňuje svou vedoucí úlohu tím, že vládne nad společností, ale tím, že nejoddaněji slouží jejímu svobodnému, pokrokovému socialistickému rozvoji. Svou autoritu si nemůže vynutit, ale musí ji neustále získávat svými činy. Svou linii nemůže prosazovat nařizováním, ale prací svých členů, pravdivostí svých ideálů.

Vedoucí úloha strany byla v minulosti často chápána jako monopolní soustřeďování moci v rukou stranických orgánů. To odpovídalo falešné tezi, že strana je nástrojem diktatury proletariátu. Toto škodlivé pojetí oslabovalo iniciativu a odpovědnost státních, hospodářských i společenských institucí, poškozovalo autoritu strany a znemožňovalo jí vykonávat své nejvlastnější funkce. Cílem strany není stát se univerzálním »správcem« společnosti, vázat všechny organizace a každý krok v životě svými direktivami. Její poslání je především v tom, aby vyvolávala socialistickou iniciativu, ukazovala cesty a reálné možnosti komunistických perspektiv a systematickým přesvědčováním i osobním příkladem komunistů získávala pro ně všechny pracující. Tím je určen koncepční ráz činnosti strany; stranické orgány neprojednávají všechny otázky, ale mají podněcovat aktivitu a navozovat řešení nejzávažnějších problémů. Přitom se strana nemůže změnit v organizaci, která by působila na společnost pouze svými idejemi a programy. Prostřednictvím svých členů a organizací i orgánů musí rozvíjet praktické organizátorské funkce politické síly ve společnosti. V politickoorganizátorské činnosti strany se koordinuje praktické úsilí lidí o to, aby se linie a program strany měnily ve skutečnost na všech úsecích - v sociálním, ekonomickém i kulturním životě společnosti.

Strana jako představitelka zájmů nejpokrokovější části všech vrstev - a tím i perspektivních cílů naší společnosti - nemůže být představitelkou celé škály sociálních zájmů. Politickým výrazem mnohostranných zájmů v naší společnosti je celá Národní fronta jako výraz svazku sociálních vrstev, zájmových skupin i národů a národností naší společnosti. Strana nechce a nebude nahrazovat společenské organizace, ale musí naopak dbát o to, aby se obnovila a rozvinula jejich iniciativa i jejich politická odpovědnost za jednotu naší společnosti. Úkolem strany je hledat takový způsob uspokojování rozmanitých zájmů, který neohrožuje celospolečenské perspektivní zájmy, ale prospívá jim a vytváří nové, progresivní zájmy. Politika strany nesmí vést k tomu, aby občané nekomunisté měli pocit, že jsou ve svých právech a svobodách úlohou strany omezováni, ale naopak, aby v činnosti strany viděli záruku svých práv, svobod a zájmů. Chceme a musíme dosáhnout toho, aby strana už v základních organizacích měla autoritu neformální, přirozenou, založenou na pracovních a řídících schopnostech a morálních kvalitách funkcionářů-komunistů.

Komunisté musí stále znovu v rámci demokratických pravidel socialistického státu usilovat o dobrovolnou podporu většiny pro linii strany. Stranická usnesení a směrnice je nutno opravovat a měnit tehdy, jestliže správně nevyjadřovaly nebo už nevyjadřují potřeby a možnosti celé společnosti. Strana se musí snažit, aby její členové - jakožto nejaktivnější pracovníci na svých úsecích - měli i tomu odpovídající váhu a vliv v celé společnosti, aby zaujímali funkce ve státních, hospodářských i společenských organizacích. Avšak to nesmí vést k praxi dosazování členů strany do funkcí v rozporu se zásadou, že do orgánů celé společnosti vybírá vedoucí představitele tato společnost a jednotlivé její složky a že za svou činnost funkcionáři těchto složek odpovídají všem občanům nebo všem členům společenských organizací. Je třeba odstranit praxi diskriminace a vytváření »kádrového stropu« pro ty, kdo nejsou členy strany.

Základem akceschopnosti strany v nových podmínkách je ideová a organizační jednota, která se tvoří na základě široké vnitrostranické demokracie. Nejúčinnější zbraní proti zanášení metod byrokratického centralismu do strany je posílení vlivu členů strany na tvorbu politické linie, posílení úlohy skutečně demokraticky volených orgánů. Volené orgány strany musí především ručit za to, že se uplatní všechna práva členů, že rozhodování bude kolektivní a moc se nesoustředí v jedněch rukou.

Předpokladem odpovědného rozhodování kolektivních orgánů může být jedině věcná diskuse a výměna názorů. Střetávání názorů je nutným projevem mnohostranného odpovědného úsilí o hledání nejlepšího řešení, o prosazování nového proti zastaralému. Každý člen strany a stranických orgánů má nejen právo, ale i povinnost podle svého nejlepšího svědomí vystupovat s iniciativou, kritikou, odlišnými názory na projednávané otázky, oponovat kterémukoliv funkcionáři. Tato praxe musí pevně zapustit kořeny, má-li se strana ve své činnosti uvarovat subjektivismu. Je nepřípustné omezovat komunisty v těchto právech, vytvářet kolem těch, kdo vystoupili s odlišnými názory, atmosféru nedůvěry a podezíravosti, používat proti menšině represálií pod jakoukoliv záminkou, jak se to stávalo v minulosti. Strana však nemůže opustit zásadu, že po přijetí usnesení bude od každého komunisty vyžadovat jeho plnění.

Uvnitř strany jsou si všichni členové rovni bez ohledu na to, zastávají-li funkce ve stranických orgánech nebo v orgánech státních a hospodářských organizací anebo nezastávají funkce žádné. Kdo zaujímá vyšší funkci, má však vyšší odpovědnost. Strana si je vědoma, že nebude hlubšího rozvoje demokracie v naší společnosti, jestliže se důsledně neuplatní demokratické zásady ve vnitřním životě a práci samotné strany, mezi komunisty. Rozhodování o všech významných otázkách a kádrové obsazení funkcí musí být zajištěno demokratickými pravidly jednání a tajným hlasováním. Demokratizace stranického života znamená i upevňování pravidelných pracovních styků mezi stranou a vědou. Využijeme v tomto směru metody konzultace, výměny protichůdných názorů a oponentury, poněvadž funkce vědy nekončí přípravou analýz a podkladů, ale měla by na půdě strany pokračovat při sledování procesů vyvolaných jednotlivými usneseními a přispívat k realizaci i kontrole správnosti usnesení praxí.

ÚV KSČ na svém prosincovém a lednovém plenárním zasedání nastoupil tuto cestu a zabezpečí, aby v příštích měsících byly v celé straně vyřešeny otázky obsahu a demokratických metod stranické práce, vztahy mezi volenými orgány a stranickým aparátem a vypracována pravidla vymezení pravomoci a odpovědnosti jednotlivých orgánů a článků stranického mechanismu, zásady kádrové politiky strany, které budou kromě jiného zajišťovat účelnou, pravidelnou obměnu vedoucích funkcionářů, záruky informovanosti členstva a vztahy stranických orgánů k členům strany vůbec. V přípravách XIV. sjezdu strana zabezpečí, aby stanovy strany odpovídaly současnému stupni jejího vývoje.

Pokračování ZDE.