Závěrem
Já osobně mám za to, že základ případné systémové změny ve starém vyspělém světě bude přinejmenším aspoň založen na procesech v této eseji popsaných – nebo na nějakých jiných, ale založených na nějaké podobné logice.
A navíc se domnívám, že to další bude pak jaksi „přidáno“.
A že teprve na půdě této změny může pak po mém soudu „rozkvést“ samospráva.
V kapitalismu se tak - jak vidět - neděje …
Mám za to, že se skutečně v Systému formují předpoklady pro vznik mechanismu vzájemně propojeného společenského zhodnocování, který by jako rámcový mechanismus měl kapitálovou formu zrušit zahrnutím a pohlcením, jak si žádá historická dialektika.
A tedy ne už „přímou akcí“, „amputací“ kapitálu, jak to provedl a předvedl reálný socialismus a musel pak nakonec bezmocně sledovat, jak kapitálový vztah předtím násilně vyříznutý v reálněsocialistických společnostech znovu a zase dorůstá jak ještěrce ocas a to natolik, nakolik slábne umělá politickomocenská represe a státní odpor ideově se rozkládající vedoucí úlohy strany marx-leninského typu (obvykle zvané „komunistická“) …
Starý vyspělý svět zřejmě beztak, tak či onak, bude víc a víc stimulovat veřejnými impulsy zaměstnanost a reálnou produkci a tedy výrobní výdaje – jakože to už dělá ve stále větším rozsahu. Ale zároveň nevratně a výrazně přenese daňovou zátěž na širokou veřejnost.
A toto už zpátky ve starém vyspělém světě nepůjde nikdy - ať už bude vládnout kdokoli.
K jakému jinému závěru lze dospět, pokud se i „sociální“ Švédsko dostalo tak daleko, že jsou zde korporace zdaněny méně - a to je co říci - než v USA a Velké Británii (ale POZOR! – daně z příjmu fyzických osob jsou ve Švédsku nadále vysoké, progresivní a s mezními sazbami sice nižšími než v druhé polovině XX. století, ale výrazně většími než je současný západní standard !) …
Samozřejmě lze očekávat, že tento proces přenosu daňové zátěže na širokou veřejnost nebude probíhat stále, ale že se zastaví, protože dosažený stav bude pro plnění svých úkolů už postačující.
Zisky dobré už nebudou nikdy – pokud ovšem nedojde k výraznému destrukčnímu zlomu, katastrofě, válce atd. (viz Kliman)
Ale právě proto bude čím dál cennější zaměstnaný člověk z řad široké veřejnosti, který toho dnes už příliš mnoho platí a u kterého by mělo být stimulováno, aby měl práci, když už toho na něj bylo relativně tolik přesunuto (jsme-li zaměstnanci se mzdou někde mezi mediánem a průměrem, zkusme si schválně porovnat svou superhrubou mzdu (hrubá mzda plus to, co za nás zaměstnavatel platí do našich parafiskálů) a superčistou mzdu (čistou mzdu po odečtu nepřímých daní placených při pravděpodobných, odhadnutých, standardních nákupech) a posoudit rozdíl mezi oběma veličinami)
Pokud je člověk zaměstnaný, je proto znovu a znovu vybavován větší konečnou kupní (tedy spotřební) silou (která koneckonců vyživuje i existenci výrobních prostředků), než kdyby byl na (nižší) podpoře, natož pokud by dokonce byl na té následné (ještě nižší) sociální výpomoci. S ohledem na přenos daňové zátěže na širokou veřejnost, stoupá zaměstnaný člověk a vytížená kapacita na významu – ať už to se ziskem vypadá jakkoli. Zaměstnaný člověk z řad široké veřejnosti bude stále cennější pro veřejné rozpočty, takže bude rok od roku stále účelnější zaměstnanost a výrobní výdaje stimulovat.
Zisk - nezisk ….
Starý vyspělý svět bude zřejmě dál a víc upravovat daňové systémy a je žádoucí, aby uposlechnul výzev světových odborových centrál (Britské listy, 12. 4. 2010, článek Miloše Picka „Světové odbory požadují zavedení daně z finančních operací“) a zapojil a spustil jako pomyslné startovací motory mocné fiskální monstrum – Tobinovu daň.
A hřmění těchto motorů může být zároveň se společenským ovládnutím bank (nebo vznikem komerčních dcer emisních bank - jak by asi raději zdůraznil asi liberál) hřměním doprovázejícím systémovou změnu …
… která byla shora popsána …
Závěrečné a shrnující poznámky
Systémová změna mechanismu prvotního rozdělování a zhodnocování (transcendence, překročení, dialektické zrušení kapitálu zahrnutím) možná už probíhá.
Tak právě už často zmiňované Švédsko má obrovské veřejné rozpočty, naučilo se s nimi vhodně a investičně zacházet, trvale podporuje zaměstnanost, znalostní potenciál společnosti a existenci reálné produkce, má vysoké nepřímé daně a evropsky nadstandardně vysoké, robustní a progresivní přímé daně z příjmů osob fyzických, současně ale minimální daně z příjmů právnických osob (menší než v neoliberálních, mnohem méně sociálních systémech jako jsou USA a Velká Británie), takže relativně významně přesunulo v posledních dvaceti letech daňové břemeno na širokou veřejnost, ale udrželo sociální stát, vyjednávací pozice příslušníka široké veřejnosti je v dnešním nespravedlivém světě slušná, stát je relativně málo zadlužen a na této své úrovni je stabilní, podnikatelské ankety ho chválí za příznivý stav k podnikání a technologickému pokroku (viz blíže autorův článek na Outsidermedia „Dnešní křižovatka a „švédské stoly““ ze dne 19. 8. 2010) a království dokonce začátkem milénia snížilo veřejný dluh …
… což není ve starém kapitálově saturovaném světě zrovna typická věc …
Teprve ze zpětného pohledu pak jednou zjistíme, že se už nějaký čas předtím změnila kvalita Systému …
Po nejrůznějších peripetiích, spontánně i vědomě, nejrůznějšími cestami, metodami pokusů a omylů, dospěje snad Systém začleněním takových prvků jako emisní suverenita společnosti nad produkcí peněz out of air nebo alespoň komerční role nově formovaných dceřiných subjektů emisní banky, demogrant nebo všeobecný nepodmíněný příjem, jako startér a stabilizátor Tobinova daň a kalkulace s koloběžným mechanismem zhodnocování veřejných rozpočtů ke kvalitativně odlišně propojené reprodukční soustavě vzájemného společenského zhodnocování, kde ekonomika starého vyspělého světa už nebude muset tolik kličkovat před problémy v kapitalismu neřešitelnými, kdy je v kapitalismu problém o to větší, oč slušnější jsou mzdy, protože - jak už bylo zdůrazněno v úvodních poznámkách - fabriku na klíč a technologii vysadíme a spustíme za stejné peníze všude na světě, i některé provozní náklady se nakonec nebudou tak diametrálně lišit – jen ty mzdy se budou lišit jako noc a den …
A nová reprodukční soustava by snad jednou už nemusela přivádět starý vyspělý a kapitálově saturovaný svět do neřešitelných situací. Ekonomika by se už nemusela přece jen tolik stěhovat do dynamické části Třetího světa. A zejména znalostní část ekonomiky, to poslední co Starý svět ještě má, a co je jinak také ohroženo konkurencí dynamické části Třetího světa - by se takto mohlo podařit „poskandinávsku“ aspoň zčásti zachránit.
Úděl „starého vyspělého světa“ jako nového „parazitního Říma“ by snad byl alespoň odročen …
-.-.-.-.-.-
Ale ať už by taková změna proběhla tak či onak, nelze od ní čekat mnoho tam, kde je starý vyspělý svět konfrontován s problémy ještě zásadnějšími, s problémy jiného řádu …
Žádný „kolonátní feudalismus“ už nezachránil a asi už ani nemohl zachránit morálně zcela rozložený západní Řím …
Ale naděje umírá poslední.
Ten „řecký Řím“ na Východě přece vydržel.
Jako „supervelmoc“ vydržela konstaninopolská říše ještě hezkých pár století a formálněprávně, respektive státoprávně vzato vydrželo východořímské císařství bezmála ještě celé jedno tisíciletí. Domnívám se, že shora uvedená hypotéza přetváření kapitalismu v postkapitalistický systém, třebaže pojatá jako určité vyústění trendů vývoje reprodukčních procesů ve starém vyspělém kapitálově saturovaném světě, stejně neodvrátí slábnutí a ústup starého vyspělého světa ze scény.
Nicméně subjektivní a institucionální faktory mohou být důležité.
A historicky odlišný osud té východořímské, cařihradské říše je určitou, i když nevelkou nadějí …
V Chrudimi dne 25. 9. 2010
Miroslav Tejkl
1. Literatura:
a) knihy
b) články na internetu
2. příspěvky autora této eseje na internetu, které alespoň trochu více souvisejí s tématem:
Marathon:
stránky Strany demokratického socialismu, www.sds.cz:
Britské listy:
Outsidermedia: