logo SDS
Dnešní datum: 16. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 756x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 705x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 676x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 606x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 606x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 590x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 574x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 466x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 18
Prům. 11.6
21 denni
Max. 412
Prům. 304

Nyní si čte web : 87 uživ.

08. Od naąich čtenářů

* Zopakuje veřejný sektor 400 let starou zkušenost?

Vydáno dne 28. 02. 2006 (5936 přečtení)

Kapitalismus je proklínán a zatracován od svého vzniku. Přesto tu stále je a ona pověstná skutečně už „poslední zahnívající fáze“ je stále nějak posouvána do budoucnosti. I ti největší odpůrci kapitalismu poté, co zdůrazní všechny zločiny tohoto řádu, přiznají, že od svého vzniku znamenal do té doby nevídanou dynamiku rozvoje výrobních sil.

Přitom přes současné pochlebování soukromému vlastnictví, je zřejmé, že samo (soukromé) vlastnictví tuto dynamiku vysvětlit nemůže. Soukromý majetek už existoval století a tisíciletí předtím a byl zdrojem příjmů toho, kdo tento majetek vlastnil. Hodnota vznikala aplikací lidské práce a moc, která způsobovala přerozdělování výsledků práce, byla výsledkem vyjednávacích pozic různého druhu.

Celá staletí ve společnosti aplikovaná práce tvořivá i algoritmizovaná zmnožovala hodnotu o nadprodukt, zmnožovala společenské bohatství, které vyjednávací pozice přerozdělily, vrstvy ve společnosti svůj díl spotřebovaly a zas se „jelo“ dál…

A najednou došlo k obrovské forsáži, která vrhla výrobní síly kamsi daleko kupředu. Přišel kapitalismus, který začal soukromý majetek hromadně investovat.

Je dvojí způsob přivlastňování produktu i nadproduktu vytvořeného ve společnosti:

  1. rentní, kdy člověk těží z vlastnictví zdroje, z toho, že zdroj MÁ
  2. investiční, kdy člověk těží z užití zdroje, že tedy s ním umí efektivně naložit, VYUŽÍT JEJ

Rentní způsob přerozděluje to, co už vzniklo. Předkapitalistické formace byly nesmírně statické – a byly v podstatě všechny založeny na obrovském počtu autarkních, netržních usedlostí, rodinných hospodářství s občasnou mírnou specializací a nepatrným trhem (třeba kovář či mlynář směňoval s převažující masou rolnických hospodářství své služby). A k těmto usedlostem si vrchnost i stát (tedy král) a samozřejmě církev (občas byla církev (nějaká její korporace) dokonce i sama normální vrchností) přijely pro dávky a daně. K té vrchnosti mohla patřit i ta nejprogresivnější nepoddanská města – viz Táborská republika od Kaplického. Ano i výběrčí z revolučního husitského Tábora na počátku 20. let 15. století (tedy jen krátce po době „společných kádí“) už pilně objížděli svůj „revír“, aby jednosměrně „skásli“ vesnice v okolí – ne aby směnili NÉCO za NĚCO.

Systém založený na „jednostranném braní“ těm, co produkují z titulu „vrchnosti“ ať už světské nebo církevní, trval velmi dlouho. Legitimita byla dlouho poměrně silná. Jednak měli vrchnosti nejrůznějšího druhu dlouho různé funkce bezpečnostní, ale i určité náznaky funkcí sociálních (rezervní „sýpky“). A pak: byli přece jako vrchnost ustanovená z Boží milosti. Takže legitimita tohoto systému trvala dlouho, velmi dlouho, nesrovnatelně mnohem déle než kapitalismus a reálný socialismus dohromady.

Dlouho trvala legitimita předkapitalistických vládců, ale nikoli navždy. V takovém dubnu 1789 nevěřil už žádný francouzský sedlák na vrchnost z Boží milosti. Všechny funkce, které kdy místní vrchnost měla, už dávno nahrazoval celkem moderní absolutistický francouzský stát v čele s králem, který měl na to specializované úřednictvo. Vrchnost se jevila všem, kteří k ní nepatřili, jako sebranka dvorských hejsků a parazitů, kterými ostatně také z velké části i byla. Ale daně tomuto státu a nájmy či robotu v penězích (přímá práce na panském natož nevolnictví se už moc nevyskytovaly) této vrchnosti platili ti, co nějak pracovali, a šlechta nejenže parazitovala z vlastnictví, ale byla dokonce osvobozena spolu s duchovenstvem od placení daní státu.

Ať už ve Francii násilně nebo v jiných přezrálých feudálních státech pozvolna a reformně, prostě všude byla stará, společností odmítnutá legitimita řádu založeného na jednostranných transferech přerozdělování založených na vrchnostenském právu nahrazována systémem jiným. Místo přerozdělování a mocenského odírání se stal soukromý majetek kapitálem – začal se zálohovat a investovat do podnikání, takže začal zdroje reprodukovat a produkovat. Nastalo něco, co předchozí předkapitalistické formace založené hlavně na přerozdělování, na rentně-fiskálně-spotřební funkci majetkových a mocenských pozic neznaly: s neuvěřitelnou prudkosti začalo růst bohatství ve společnosti a prudce stoupla frekvence všemožných inovací.

Soukromé bohatství sice zastínilo veřejný majetek – ať už státní, obecní nebo regionální (zemský) – ale i ten postupně rostl a po nástupu socialistického hnutí a nakonec i sociálních států se zformovaly obrovské veřejné fondy.

Zprvu se zdálo se, že kapitalismus založený na soukromém vlastnictví bude vystřídán socialismem založeným právě na veřejných fondech. A byly doby, kdy legitimita podobné myšlenky i reálně existujících experimentů nebyla nijak malá – přes zuřivý hněv tříd vlastnících soukromý kapitál a celého kapitalistického establishmentu. Jenže společnosti, které tzv. reálný socialismus (tedy společnost skutečně založenou na téměř jen veřejném vlastnictví výrobních prostředků a na centrálním plánování) vesměs umělým a silovým způsobem zkusily, neuspěly. A ke dnešnímu datu úspěch vykazují jen ty reálně socialistické systémy, které si ponechaly jen „socialistickou“ politickou slupku a pod ní tu rychleji (ČLR), tu pomaleji (Vietnam) obnovují kapitalistický ekonomický řád.

Ale to není vše. V době globalizace a obrovské moci čím dál svobodnějšího, tekutějšího a čím dál méně zakořeněného kapitálu neustále slábne i sociální stát a jeho legitimita stále klesá.

Bohatí, kteří sociální stát k ničemu nepotřebují a taky nevyužívají, platí – a když zapomeneme na solidární princip celkem i logicky – čím dál méně. Stát jim úslužně snižuje daně a bohatí si přesto „za odměnu“ čím dál víc stěžují, že jsou sociálním státem odíráni a že („za trest“) půjdou investovat do chudších zemí s nižšími náklady na všechno, včetně pracujících a přírody (i když s nižším infrastrukturním a vůbec civilizačním servisem). Naopak střední vrstvy a ti nikoli výslovně chudí, pomalu už prakticky celý sociální stát financují, ale čím víc sociální stát financují, tím „za odměnu“ dostávají z veřejných zdrojů méně a méně, a to proto, aby z čím dál hubenějších veřejných fondů mohli dostávat aspoň nejchudší lidé, kteří naopak nikdy nezaplatili a také nikdy nezaplatí na sociální stát ani floka.

Pochopitelně, že legitimita takového sociálního státu logicky slábne a vypadá to, že to bude ještě horší a horší. Zoufalá snaha části levice tomu čelit, nepřináší zatím žádné znatelné efekty. Kromě bojovných prohlášení levice francouzské je zbytek ideově rozvrácen, nevěří si, nevěří ani svým vlastním slovům – ani těm bojovným už ne.

* * *

Upozorňuji předem: zní to pochopitelně urážlivě s ohledem na to, co sociální stát konal a ještě stále přece jen koná pro obyvatelstvo, zejména to nezámožné, kterého je většina. Ale musí to ven.

Sociální stát je v pozici, která nějak podezřele připomíná právě slábnutí legitimity staré feudální „vrchnosti“. Zdroje sociálního státu jsou právě tak zajišťovány především z titulu přerozdělování, jako tomu bylo v předkapitalistických fázích i u soukromého vlastníka panství.

Sociální stát je na tom se svou legitimitou také čím dál hůře: za parazita sice považují sociální stát zatím jen ti bohatí, ostatní vrstvy se zatím zdráhavě a vlažně vyslovují na jeho obranu. Ale připomeňme si ještě jednou to, co profesor Keller opakuje tak často, co ale nedořekne, neboť jde o trend a jeho logické závěry nabourávají příliš naše staré levicové paradigma: ti, kteří sociální stát ve skutečnosti hlavně a čím dál víc platí (široký sociální střed, včetně nižších středních vrstev), ti dostávají čím dál méně a čím dál víc jich nedostává už z veřejných zdrojů téměř nic s naprosto jasným výhledem, že tento trend bude prostě sílit a sílit a sílit. Což může společnost jenom rozbíjet, rozbíjet a rozbíjet.

Vztah středních vrstev k sociálnímu státu by byl jistě horší než pozitivně vlažný, kdyby…. no kdyby si v duchu neříkali: co kdybychom taky my jednou spadli ÚPLNĚ dolů. Protože tam úplně dole, tam se zatím sociální platby vyplácejí a jistě i v budoucnu snad budou vyplácet. Tam úplně dole tam ano…

* * *

Vývoj sociálního státu, daný vyjednávacími pozicemi globálního kapitálu a demografickým vývojem, vede k tomu, že

  • přerozdělovaných zdrojů bude mít sociální stát čím dál méně a
  • je tendence, že střední vrstvy budou sociální stát považovat čím dál víc za poloparazita, protože se jim bude vyplácet čím dál méně a od jisté chvíle už natolik málo, že tyto vrstvy začnou dokonce i zapomínat na to svoje opatrnické a smířlivé (co když my TAKY jednou spadneme na dno). Postmoderní carpe diem a subjektivní sebedůvěra nastupujících generací bude nakonec přece jen silnější, než jakékoli ohledy a solidarita už tak zeslabená (mládež nemá zrovna na růžích ustláno, ale její solidarismus není proto vyšší – spíš naopak…)
  • nenávist středních vrstev bude zaměřena na chudinu žijící z dávek ještě mnohem víc než dnes, ale nenávist vůči boháčům nebude o moc menší.

Historie nás poučila, že žádné zestátňování soukromého majetku není řešením. Ostatně jde takto vlastně o jakési nehegelovské, tedy Hegelovým jazykem „špatné“ a nedialektické zrušení určité kategorie.

* * *

Buď jak buď, ať už je to vina kohokoli, sociální stát a jeho legitimita jsou ohroženy. Kapitalismus vzniknul jako systém přirozeně a jako přirozený systém nemůže být antihegelovsky svržen – může být jen hegelovsky překonán. Veřejným fondům a bojovníkům za sociální stát asi nezbude, než razantněji vykročit na podobnou cestu jako kdysi právě ten feudál měnící se v kapitalistu – nespoléhat na přerozdělování, ale začít veřejné fondy (co nejvíce to půjde) zhodnocovat, investovat, aby se zhodnocovaly samy a nepotřebovaly přímo odebírat a přerozdělovat. Ne že by se podobná logika při nakládání s veřejnými fondy vůbec nevyskytovala – ale je právě z hlediska zvrácené logiky mnoha aktivistů levice považována za jakýsi ústup a negativum (investiční pobídky).

Vzniká ovšem otázka: když investovat, tak kde, jak a do čeho…? Pravděpodobně do maximalizace zaměstnanosti lidí, která je ohrožována tím, že práce je vypuzována z posledního masovějšího sektoru terciéru, a žádná velkoobjemová náhrada pracovních příležitostí už na lidi, kteří vlastní pouze pracovní sílu, nečeká. Zemědělství z hlediska objemu zaměstnanosti nahradil průmysl, průmysl nahradily z tohoto hlediska služby, ale současná etapa už jen práci vypuzuje, případně posiluje silně sofistikovaný kvartér či kvintér s mnohem menší potřebou pracovní síly a ještě se speciálními předpoklady.

Vznik kapitalismu přitom ukázal, že není větší síly v kapitalismu než právě investičně tržní a inovační zhodnocování JAKÝCHKOLI fondů – tehdy zejména soukromých. Není žádný důvod si myslet, že se to veřejných fondů netýká. A je zároveň třeba říci, že jen veřejné fondy jsou síla, která může udržet společnost alespoň takových sociálních parametrů jako dnes. Proto je osud kapacitní dostatečnosti veřejných fondů věc nadobyčej důležitá.

Vedle kapitálového zhodnocování soukromých fondů (majetku), by tedy nejspíš měl vzniknout protiběžný zhodnocovací proces veřejných fondů, který by – mimo jiné – stavěl to, co zhodnocovací proces soukromých fondů bourá. Zhodnocování soukromých fondů např. vypuzuje práci z produkce. Pro veřejné fondy je ale nezaměstnaný přece nákladem (včetně ztráty na daních) a pokud je veřejný fond schopen takové investice, která nezaměstnaného vrátí do pracovního procesu a přitom bude nižší než výše zmíněný náklad na nezaměstnaného, dochází k zhodnocování veřejného fondu, které je nadto (jako jakýsi „sociál“) protiběžným procesem oproti zhodnocování soukromého fondu jako kapitálu, který pracovní sílu naopak vypuzuje.

* * *

To, co jsem napsal shora, je vedeno vlastně určitým přáním, které se mi pravděpodobně už nesplní: dožít se chvíle, kdy veřejné fondy budou samy ze sebe expandovat, kdy už nebudou závislé na čím dál slábnoucím přerozdělování, kdy získají v rámci kapitalistické formace takovou moc, jako měla na konci feudalismu města, bankéři i podnikající feudálové. Chtěl bych se dožít chvíle, kdy veřejné fondy – protože budou mít moc a sílu – získají schopnost svést konečně úspěšnější boj s nadnárodním kapitálem než dnešní ústupový boj, při kterém je ztrácena jedna pozice za druhou a který proto spíš připomíná Francii z června 1940.

Žádné brečení ani výzvy do zbraně, když zbraň je pouhý fantóm a přelud, nepomohou. Žádné zoufalé stavění budoucích sociálních Maginotových linií nám nepomůže. Levicové paradigma lze obnovit jen jediným způsobem: přestat spoléhat jenom na přerozdělování. Veřejné fondy by prostě samy měly produkovat (sociální) nadhodnotu resp. zisk. Zhodnocovat se a růst z titulu investování sebe sama a obnovit sílu, kterou měly kdysi v době „zlatého sociálního státu“ z titulu přerozdělování (to bylo krátké a pro kapitalismus nepřirozené období). Tuto sílu už žádnými přerozdělovacími triky nejspíš asi neobnoví. Už nemají k dispozici korporativní historický kompromis národní buržoazie, národního státu a národních odborů. Zdroje, ze kterých tehdy získávaly, jím budou dávat stále méně – jediným věrným ZATÍM zůstávají střední vrstvy, který celý sociální stát čím dál víc platí. Jak dlouho, když za chvíli z něho nebudou nic dostávat?

Přerozdělování už nepomůže. Musí nastoupit zhodnocení a rozšířená reprodukce veřejných fondů ze sebe sama. Tak jako se právo jednostranného transferu u feudála změnilo na zhodnocovaný, investovaný a zálohovaný kapitál, tak je zjevně namístě přinejmenším doplnit přerozdělovací mechanismus na úseku veřejných fondů o zhodnocovací mechanismy. Veřejné fondy se musí v určité, potřebné míře stát „sociálem“ – tedy sebesezhodnocujícími veřejnými fondy, tedy obdobnou sebesezhodnocující hodnotou, jakou je soukromý kapitál už po staletí…

* * *

Závěrečné poznámky:

  1. Veřejné fondy, které místo protiběžného fungování konkurují nebo vytlačují soukromý kapitál, nejsou „sociálem“, ale kapitálem – i když veřejným kapitálem.
  2. Adresně investovaný a zálohovaný zdroj z veřejného fondu vede k zhodnocení veřejných fondů, jejichž závislost na daních a rozmarech zejména nadnárodního kapitálu takto klesá.
  3. Veřejné fondy mohou investovat a těžit nadhodnotu. V čem je jejich situace odlišná od soukromého fondu a mohou vůbec veřejné fondy uspět, když neuspěly v reálném socialismu, kde měly výlučnou moc?

Mám za to, že mohou uspět. Pokud se ovšem nesnaží řídit podnik jako v reálném socialismu, ale spíš těžit z určitých finančních specifik sebe jako investora. Veřejné fondy mají totiž něco, co při plošném vytváření podmínek není tak znát, při jednotlivých kalkulacích by to ale vystoupilo do popředí. Veřejné fondy mají v případě svého investování totiž takovou složku svého příjmu, kterou ten soukromý nemá: jde o „dodatečné fiskální výnosy“ které může investice vyvolat a které soukromý kapitál nemůže ke svému zisku přidat.

Jde o výnosy z titulu fiskálního systému, který slouží jako zatím hlavní zdroj i jeho investování. Proto když poskytuje a zálohuje peníze, nemusí požadovat splátky v určité pevné částce, ale může chtít splátky ve výši podílu na aktuálním příjmu, protože když příjem stoupne a původně koncipované splátky taky stoupnou, je to výhoda, ale když příjem a splátky klesnou, tak soukromý fond by získal prostě nižší splátku a dost, kdežto stát by k nižší splátce dostal i určité peníze dané tím, že se z titulu fiskálního systému podílí na klientově menším poklesu kupní síly, než kdyby byla splátka pevná. Ty peníze získá zejména z nepřímých daní a parafiskálů.

* * *

Sociální stát XXI. století by měl být jaksepatří sebevědomým státem. Dávat něco jen tak nebo jen vytvářet plošné podmínky z peněz, které budu – a zas plošně – brát z daní, je pařeniště budoucího kolapsu. Jen nejchudší, nemocný a který skutečně nemá, co nabídnout protihodnotou, by měl být cílem jednostranného transferu prostředků. Ve všech ostatních případech by se měla hledat vždy nějaká adresná investiční příležitost, vždy by měla probíhat směna – ukázalo by se, co opomíjeného a netušeného lze směnit, co všechno člověk má nebo mít může. Už kvůli ekonomickému a morálnímu zdraví ve společnosti, už kvůli důstojnosti lidí.

I v knize „Vstanou noví bojovníci“ není děda Kolmistr příjemcem almužny, ale důstojným účastníkem a vkladatelem určitého podpůrného spolku

Miroslav Tejkl, Chrudim, 27. 2. 2006


Související články:
(Směry - socialismus)

Socialismus, nový pohled a strategie (06.09.2018)
Kritika gothajského programu (01.12.2012)
Proč socialismus? (16.04.2009)
Perspektivy socialismu v Evropě (22.12.2008)
Bojíte se socialismu? (17.12.2007)
Bojíte se socialismu? - Slovo autorů (17.12.2007)
Zemřela vize do hrobu dána, metoda po ní zůstala…(2) (05.12.2007)
Reálný socialismus nemohl být vyšší společenskoekonomickou formací (05.09.2007)
Deset tezí o socialismu (05.09.2007)
Socialismus pro 21. století (výtah verze 2007) (03.09.2007)
Socialismus pro 21. století (verze 2007) (03.09.2007)
Model socialismu potřebuje dopracovat (25.07.2007)
Znovu nad modelem socialismu (18.07.2007)
Kapitalismus nemá záruční lhůtu (16.07.2007)
Marx, marxismus-leninismus a socialistické zkušenosti v moderním světovém sytému (15.07.2007)
Vytváření podmínek pro systémovou změnu směrem k socialismu nebude otázkou příštích let (20.06.2006)
Instituce (16.04.2006)
Úvaha o prohrách a vítězstvích (15.04.2006)
Na úvod diskuse na závěr Bulletinu (15.04.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (3) (09.04.2006)
Bratr Herold jako marxistický ekonom (27.03.2006)
Socialismus už nemá budoucnost (26.03.2006)
Čo je to vlastne „TOVAR“? (21.03.2006)
Pochodovat odděleně? (16.03.2006)
Hypotéza o jednotnom základe živej prírody a spoločnosti (16.03.2006)
Neutrónová socialistická revolúcia a neutrónový socializmus (11.03.2006)
Bude nový řád sociálnější? (03.03.2006)
Spoločný protokol o doterajšej diskusii (26.02.2006)
Na cestě k modelu socialismu (13.02.2006)
Marxizmus, socializmus, komunizmus a politické rozprávky o týchto pojmoch, alebo ako prebiehala kastrácia marxizmu (05.02.2006)
Nebojme se utopií (03.02.2006)
K nástinu hypotézy modelu socialismu (27.01.2006)
K výročí Leninovy smrti (21.01.2006)
Sovětský systém, nebo diktatura proletariátu? (19.01.2006)
Zemřela vize, do hrobu dána, metoda po ní zůstala…(1) (19.01.2006)
Model socialismu pro 21. století z dílny TAPu (05.01.2006)
Cesty k socialismu ve světě a v ČR (05.01.2006)
Taktika a strategie (26.12.2005)
Základní problémy politického řízení společnosti (26.12.2005)
O co jde aneb Zastírací manévr pravice (23.12.2005)
Skála: Občanská společnost se mění v potěmkinovské kulisy (14.11.2005)
K predikci možností globálního kapitalismu (27.10.2005)
Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost (2) (23.10.2005)
Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost (23.10.2005)
»Přirozeným vývojem« zpátky k barbarství? (22.10.2005)
Jánošík s rudou hvězdou (26.09.2005)
Čtyři poznámky o socialismu (26.09.2005)
Jak to (ne)vidíme (29.06.2005)
Revoluce, reformy a transformace (24.06.2005)
K modelu socializmu IV. (písané pre SDS) (03.06.2005)
K diskusii o modelu socializmu III (písané pre SDS) (30.05.2005)
K diskusii o modelu socializmu II. (písané pre SDS) (08.05.2005)
Několik předpovědí budoucnosti (02.05.2005)
K diskusii o modelu socializmu (pro SDS) (24.04.2005)
K socialistické budoucnosti z pohledu SDS (23.04.2005)
Vystoupení na mezinárodní konferenci k 60. výročí osvobození (23.04.2005)
Jak k socialistické budoucnosti (22.04.2005)
Z časopisu ABC - rok 1960 (19.04.2005)
K diskusi o modelu socialismu (2) (18.04.2005)
K diskusi o modelu socialismu (1) (15.04.2005)
Karel Marx - svoboda a socialismus (14.04.2005)
Revoluce není záležitostí strany (11.04.2005)
Co nazýváme socialismus zdola? (12.02.2005)
Představa společnosti řízené zcela na bázi samosprávy vyvolává pousmání (09.02.2005)
Jak se lze v budoucnu vyhnout chybám protosocialismu (07.02.2005)
Marxista? (07.07.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Miroslav Tejkl | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
185 (185 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
142 (142 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
141 (141 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
124 (124 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
151 (151 hl.)
Prohnilý humanismus !!
115 (115 hl.)

Celkem hlasovalo: 1063


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.