Revoluce, reformy a transformace (4)

4. Transformace jako proces progresivního zatlačování a překonávání dominace kapitálu nad hospodářstvím a společností

Výrok ortodoxního marxismu, že socialismus nemůže vzniknout ekonomicky, ani společensky v lůně „staré společnosti“, spočíval na hypotéze, že socialistická společnost je založena na všeobsáhlém státním vlastnictví. Za přednostní cíl politického uchopení moci bylo pokládáno převedení výrobních prostředků do státního vlastnictví. Takovýto státní socialismus se ale neukázal být dlouhodobě životaschopný. Emancipativní socialismus se musí oprostit od marx-leninské fixace na státní socialismus a deklarovat svobodný rozvoj jednotlivce vstříc jeho vlastním cílům. Tím by se současně projevil jako transformační projekt.

Transformace - to byl v posledním desetiletí pojem označující přechod od státního socialismu ku kapitálem ovládané společnosti. Demokratický socialismus jako transformační projekt směřuje k obratu tohoto vývoje, avšak nikoli k návratu státního socialismu, nýbrž k tomu, aby na místo funkčnosti individuí pro zhodnocování kapitálu nastoupila individualita jednotlivce.

Imploze státního socialismu a jeho následné vystřídání kapitalismem byly svého druhu  historickým zlomem a tak spektakulárním triumfem kapitalismu, že podle převládajících názorů může mít transformace pouze jediný směr: Všechny cestou vedou ke kapitalismu. Představa Francise Fukuyamy o „Konci dějin“ zakotvila v pojmu transformace a zbavila ho v hlavním myšlenkovém proudu jeho otevřenosti.

Obecný obsah pojmu transformace jako procesního přechodu společnosti ve společnost jinou, vyvolaného její neschopností nalézt řešení svých rozporů a jí přerůstajících problémů v zájmu většiny, byl vytlačen do pozadí. Transformace jakožto dvojitý proces eroze společenského řádu a vytvoření a posílení struktur řádu jiného je pokládán podle převládajícího názoru Západu - ač i tam je stále spousta konkrétních konfliktů a problémů nevyřešených - za uzavřený pro Společenství nezávislých států a střední a východní Evropu, protože místo vládnoucí strany zaujal kapitál - často ovšem mimořádně odporným způsobem gangsterského kapitálu a s následkem společenského zbídačení velké části obyvatelstva v širokých částech bývalého Sovětského svazu.

Co když ale kapitalismus není koncem dějin, co když pouze představuje prozatímní stav? Jestliže se na východě konalo jen první dějství transformace, a k tomu ještě v takovou společnost, které nejen že nemá co nabídnout k vyřešení virulentních globálních problémů, ale naopak ještě svými mocenskými strukturami tyto problémy vyvolává. Pak je ještě před námi druhé dějství současné transformace - transformace, která překoná kapitalismus. Obsahové zúžení pojmu transformace na univerzalizaci kapitalismu a jí odpovídající praktická transformační politika na východě jsou potom duševně omezeným stanoviskem, které se dostává do rozporu se sebepojetím buržoazních společností jako společností otevřených. Transformaci je pak zapotřebí myšlenkově uchopit a politicky uskutečnit ne směrem ke kapitalismu, nýbrž opačným směrem k demokratického socialismu.

Pro takové stanovisko hovoří to, že společnost, jejíž základní struktura je určována kapitálovým zhodnocováním, nemůže být společností spravedlivou. Pro obrat směru transformace hovoří to, že nekontrolovatelným růstem, hnaným především ziskem, jsou ničeny základní životní podmínky lidstva. Dominance zisku je hlavní příčinou rozdělení země na bohaté a chudé. Především USA vznášejí nárok určovat světový řád podle vlastních zájmů, nastartovaly nové kolo zbrojení, modernizací atomových zbraní snižují práh jejich nasazení, označují za potencionální cíle Rusko a Čínu a vyhlašují, cítíc se k tomu samy pověřeny, dokonce i preventivní války proti „zlu“ za vhodný prostředek k řešení světových problémů. Taková arogance a na druhé straně chudoba „Jihu“ vytvářejí živnou půdu pro terorismus. Ziskem ovládaná společnost rodí všechny formy zločinu. Přináší s sebou každodenní násilí, hospodářské zločiny a takové, které ani nevyjdou na povrch.

Zatímco transformace ke kapitalismu stále pokračuje, hovoří připravenost nového transformačního cyklu pro jeho spuštění, jehož směr označují socialistky a socialisti za demokratický socialismus. „Transformace je procesem společenského hledání s otevřeným koncem“ (Hoffmann, Wolf, 2002: 27). Účastníci ale mají představy o cílech, cestách a hodnotách tohoto procesu, od nichž očekávají řešení těch problémů, které nejsou řešitelné ve  ztuhlých strukturách dneška. Programy vládnoucích německých stran se rozbíhají ve rozličných variantách reformování kapitalismu. Strana demokratického socialismu (PDS) prezentovala v roce 2003 ve svém stranickém programu, jehož spolutvůrci jsou autory tohoto textu, transformační projekt, který spojoval obrat v kapitálem ovládané společnosti s překonáním dominance kapitálu.

Tato dialektika obratu v rámci daných poměrů a její současné zpochybnění je vystavena kritickým námitkám dvou táborů, jenž každý z nich řeší vzájemný vztah obou stránek svým vlastním způsobem. Ti jedni se mylně domnívají, že se za interpretací demokratického socialismu jako transformačního projektu skrývá „starolevicové“ odmítnutí civilizačních výdobytků občanské společnosti. Jiní čtou tento projekt podle rovněž dříve vykreslené předlohy jako „pouhou reformu“ a obávají se rezignace na socialistický obsah. Proti tomu je třeba trvat na tom, aby politika PDS i nadále spojovala socialistickou opozici s požadavkem působit jako reformní síla občanů s hmatatelnou užitnou hodnotou pro zlepšení jejich života. Bez procesu změn zakotveného, trvalého a emancipativního v reálném životě lidí nedojde nikdy k překročení hranic kapitalismu.

Koncipování demokratického socialismu jako cíle, který má být v transformačním procesu hledán, nadhazuje otázky, zda existuje logika společenského, společenská logika, která působí v občanské společnosti proti procesu kapitálové logiky. Zde zastávaná hypotéza zní, že existuje taková společenská logika, která obsahuje objektivní a subjektivní základy pro transformační proces směrem k emancipaci, ke společenské a ekologické udržitelnosti.

Pojem společenské logiky byl zde zaveden jako pracovní pojem, nikoliv coby hotová teoretická kategorie. Poukazuje na to, že proti tendenci kapitálu podmanit si celou společnost a proti jeho zhodnocovací logice působí jiná tendence – přesněji: svazek tendencí, které ukazují jiným směrem, totiž nárůst společenských a emancipativních požadavků a jejich uskutečňování. Tato tendence byla ovšem doteď rozhodně slabší než logika kapitálového zhodnocování, která v občanské (bürgerlichen = měšťácké) společnosti dominuje. Kromě toho nejsou tendence označované jako společenská logika tak uzavřeným vztahem, nejsou žádným ekonomickým zákonem, jakým je zhodnocování kapitálu. Je spíše výslednicí zcela odlišným procesů a zájmů, stavících se více či méně proti logice kapitálu, které by mohly protipůsobit za předpokladu podstatně změněného poměru sil ve společnosti. Možná se najde v průběhu věcné diskuze pro tuto kontralogiku lepší pojem. V tuto chvíli je třeba jen zdůraznit, že existuje a že může být posílena.

Zpravidla se okolnosti a procesy, které stojí v rozporuplném vztahu k panství kapitálu, k patriarchální útlaku a k jiným mocenským vztahům, vkládají přímo do nich. Nositelé společenských, kulturních a ekologických zájmů kolidujících se zájmy mocenskými, jsou s nimi často svázáni. Mimoto mají potenciální opoziční síly rozdílné specifické zájmy. Pojem společenské logiky poukazuje tedy na vnitřně rozporuplné reálné či potencionální procesy, které by jen s největším úsilím s nimi spojených aktérů mohly zpochybnit současné mocenské struktury. Pro působnost společenské logiky hovoří rozličné teoretické přístupy a praktická pozorování, která je třeba načrtnout v následujících tezích. Politika transformace, která přispěje k nynější proměně občanských (měšťáckých) společností a zároveň překonává jejich hranice, může být zdůvodněna různými přístupy, které se navzájem doplňují.

Překonání kapitalismu znamená skoncovat s panstvím kapitálu nad společností, zlomit dominanci zisku a zachovat a zvyšovat civilizační potenciály dnešních společností tím, že budou vyrvány ze vztahu podřízenosti vůči zisku jako měřítku vývoje rozhodujícímu v poslední instanci.

Podnikatelský zájem o zisk bude mít nadále v hospodářském mechanismu důležitou funkci a bude přispívat k efektivitě podnikové ekonomiky, k inovacím a dynamice. Ale zájem o zisk by byl tak podmíněn, aby nepocházel z hladomorů miliónů lidí, ze zbrojení a komercionalizace zdraví, vzdělání a kultury, z rozpolcení společnosti na bohaté a chudé a aby nevedl k pokračujícímu ničení životního prostředí. Takováto změna směru může být prosazena pouze posílením opoziční moci a uplatněna pouze proti zásadním zájmům kapitálu.

Vycházeje ze zde rozvíjených stanovisek se základní znaky transformační politiky, která překoná dominanci kapitálu, stávají následujícími politickými cíli:

1. postupné odstranění závislosti uspokojování základních potřeb občanů na kapitalistických trzích pomocí forem základního pojištění orientovaného na potřeby, pomocí výkonné veřejné oblasti sociální, zdravotní, vzdělávací, dopravní atd.; základní lidská práva a veřejná péče o život musí mít přednost před volným obchodem;
2. budováni participativní společenské demokracie, která by počínaje komunální úrovní až po globální procesy orientovala rámcové podmínky veškerého hospodářského života na společenské zájmy spodních a středních skupin společnosti a která by tyto podmínky podrobila rozhodnutím jejich participace;
3. prosazení společenské zavázanosti veškerého majetku vůči zájmům spodních středních společenských skupin a příštích generací (princip společenské a ekologické udržitelnosti) stejně jako prosazení spoluúčast při podstatných rozhodnutích ze strany zaměstnanců a všech skupin přímo zasažených hospodářskou aktivitou;
4. zatlačení militaristické imperiální moci USA a přeměna regionálních organizací v mírové síly, které své politické, hospodářské a kulturní možnosti prevence krizí uplatňují na základě OSN a s bezpodmínečným hájením mezinárodního práva; pronásledování teroristů na základě právního státu a podle pravidel mezinárodního trestního soudnictví.