Prezident Hugo Chávez sedí nyní pevně v sedle a jeho revoluce jde rychle vpřed a transformuje venezuelskou ekonomiku, v protikladu ke globalizaci do, jak on říká,
socialismu 21. století. Zakládá státní společnosti, zabavuje opuštěné soukromé továrny, ustavuje tisíce družstev a dělnických podniků. Nedávno o tom v podrobném materiálu informoval deník The New York Times...
Vláda reorganizuje zemský naftový průmysl a bere si větší podíl od privátních multinacionálů. Plánovači reorganizují bankovní systém, s přísnými omezeními půjček, zatímco vytvářejí státní banky. Venezuela také vyvíjí mezistátní výměnný obchod, obsahující tak rozmanité zboží jako dobytek, nafta a cement. Jde tak daleko, jako je Argentina a tak blízko, jako je Kuba, nejtěsnější spojenec Venezuely. Pro kapitalismus je uskutečnění našich cílů nemožné, ani pro nás není možno hledat střední cestu, řekl Chávez před několika měsíci. Zvu všechny Venezuelany na společný pochod po cestě socialismu nového století. Mnoho z prezidentových největších plánů je uváděno do praxe ministerstvem pro lidovou (národní) ekonomii. Plánovači již vytvořili 6840 družstev, ve kterých pracuje 210 000 lidí, mnoho z nich produkuje pro stát.
Bankovní systém je pro plány rozhodující. Regulátoři pečlivě kontrolují úroky a poptávku, privátní banky určují 31,5% půjček zemědělským projektům, stavebnictví, turismu a mikrokreditům - půjčkám na malý začáteční podnik.
Nové opatření včetně zabavení a znárodnění továren, dolů a polností, dle vlády neproduktivních, jsou dobře přijímána. Chávéz má na své straně 70% obyvatel. Nebojím se socialismu a nikdy jsem se ho nebál, řekl Rivas Silvino, který pracuje v továrně na plátno, provozované dělníky a manažery dle státního plánu podílnictví na řízení podniku. Svět se socialismu bojí, ale říkám Vám, nebojte se!
Tak dalece nejsou znatelné známky, že by cizí podniky opouštěly Venezuelu. Banky a naftové společnosti dosahují rekordních zisků a stoupající ceny nafty způsobují, že se Venezuela (pátý světový exportér) topí v petrodolarech. Tento rok tvoří naftový průmysl 20 miliard pro vládu, téměř o osm miliard dolarů více než minulý rok.
V chudých čtvrtích, ze kterých dostává prezident největší podporu, je snadné vidět, proč je nový systém s nadšením přijímán. Vrchy kolem Caracasu a krajina za nimi jsou poseta družstvy a jinými podniky, ve kterých hraje stát důležitou roli. Dělníci produkují vše, od bot až po obilí. Aura Matos (28) pracuje ve státní textilní továrně. Byla jsem doma bez práce, prezident Chávez a bůh mi dali tuto příležitost, odpověděla. Jiný projekt dává dělníkům spoluvlastnictví a spoluvedení v privátních podnicích, které jsou v nesnázích. Na druhou stranu vedení podniku složené z dělníků a původních vlastníků dostává podporu státu při řízení podniku.
Podniky zničené neoliberálním systémem, továrny a zemědělské farmy se znovu otvírají, ale to dělají lidé sami, říká Elias José Jaua, ministr lidové ekonomie. Tohle je stát, který má povinnost to prosazovat a podporovat.
Haló noviny, 28. listopadu 2005, Josef Ondráček
Venezuela na cestě k socialismu
