Bush má pravdu, co se Chaveze týče

Nebezpečná fakta týkající se stoupence Fidela Castra

Kdybych byl jedním z oněch milionů Venezuelanů, kteří nemají slušný dům, dodávku elektřiny ani zaměstnání, měl bych pocit, že peníze od státní ropné venezuelské společnosti patří mě. Je to firma, kterou Venezuelané podporují daněmi - a její zisky ukradl můj prezident. Protože pomocí občanům cizí země - a ke všemu ještě bohaté - s použitím finančních prostředků, které patří všem Venezuelanům - to je nejméně neodpovědné, pokud bych neměl použít horších adjektiv.

Za peníze, o které přichází Venezuela tím, že neprodává svůj topný olej za tržní cenu, by se mohly postavit nové byty a mohla by se, mimo jiné, zavést elektřina do příbytků venezuelských občanů, kteří ji nemají.

Navzdory Chavezově propagandě a přesvědčení milionů antiAmeričanů po celém světě nezaznamenala v období prezidentské vlády tohoto bývalého důstojníka Venezuela žádné výraznější zlepšení v životní úrovni ani v kvalitě života.

Za Chavezovy vlády došlo k poklesu HDP o 25 procent. Za Chaveze nedošlo k odstranění nezaměstnanosti ani chudoby.

Navzdory tomu, že Chavezova vláda dostává vysoké příjmy z prodeje ropy, nezaměstnanost ve Venezuele zůstává stejná, jaká byla před jeho „bolívarskou revolucí“ - dosahuje více než 11 procent. A to podle vládních údajů, opozice tvrdí, že nezaměstnanost ve Venezuele dosahuje 17 procent. Pro srovnání Bolivie, velmi chudá země, má nezaměstnanost ve výši 7,6 procent, Brazílie 6,4 procenta, Ecuador 7,7 procent, Guatemala 7,5 procent a Peru 9,4 procent.

I na Kubě, která se už dlouhá desetiletí chlubí svým monarchistickým komunistickým systémem jako řešením pro veškeré kapitalistické zlo, je nezaměstnanost ve výši 4,1 procent. Nemluvě o tom, že na Kubě má i obyvatelstvo v zaměstnání velmi těžký život, není k dostání toaletní papír, neexistují nové automobily či slušná obydlí (domy na Kubě se rozpadají).

Procento Venezuelanů, žijících v chudobě (v domácnostech s menším příjmem než 2 dolary na den) se zvýšil z 32,2 procent v roce 1991 na 48.5 procent v roce 2000. I počet osob, žijících v extremní chudobě, pod 1 dolarem denně, stoupl z 11,8 procent na 23.8 procent. Tento vzrůst chudoby doprovází rostoucí sociální nerovnost. V současnosti vydělává 20 procent nejbohatších Venezuelanů 53 procent veškerých zisků, zatímco nejchudších 20 procent dostává z nich jen 3 procenta.

Chavezovy protidemokratické akce připomínají bývalého peruánského prezidenta Alberta Fujimoriho. Oba jsou charismatičtí a populární, ale mají diktátorské tendence.

Má demokracie v Jižní Americe budoucnost? Demokratické vlády existují nyní skoro všude na jihoamerickém kontinentě, Kuba je jedinou výjimkou. Ale jak dlouho?

George W. Bush pronesl během své nedávné návštěvy, kdy se setkal s vedoucími představiteli jihoamerických zemí v argentinském Mar del Plata, na summitu Amerik, projev, jímž se snažil oživit nyní téměř už mrtvé rozhovory o vytvoření hospodářské unie zvané Alca (pro jihoamerické země by to byla špatná koupě, nebo by musely otevřít své trhy americkým podnikům, ale Spojené státy by neotevřely své trhy pro ně). V projevu ale také varoval, že by mohl jihoamerický kontinent znovu padnout do nepříliš demokratických rukou. Má pravdu.

V devadesátých letech byla Jižní Amerika daleko demokratičtější. Vojenské režimy se rozložily a jako důsledek přímého lidového hlasování vznikly parlamenty. Samozřejmě, mnoho zemí si do čela zvolilo populisty, nejen v důsledku dlouhých předchozích desetiletí bez svobody, ale také v důsledku obrovského množství negramotných voličů, kteří lehčeji propadají prázdné rétorice a nerealistickým předvolebním slibům. Ale alespoň jejich osud byl v jejich vlastních rukou.

Teprve poslední dobou sílí protidemokratické trendy. Historicky prošel region sérií cyklů, v nichž se střídala období demokracie s obdobími autoritářské vlády či diktatury. A otázkou nyní je, zda se současný cyklus demokracie blíží ke konci.

Vyrostl jsem ve vojenské diktatuře (1964-1985), stejně jako mí sousedé v Argentině (1966-1973 a 1976-1983), v Uruguayi (1973-1985), v Chile (1973-1990), v Paraguayi (1949-1989), v Peru (1968-1980), v Bolivii (1964-1982) - máme-li hovořit jen o Jižní Americe.

Od poloviny sedmdesátých let se začaly země v evropském Středozemí - Řecko, Španělsko a Portugalsko - všechny s historií vojensko-civilních vztahů, podobných situaci v Latinské Americe, znovu demokratizovat. Avšak ve srovnání s jihoamerickými státy vznikl v evropských zemích daleko zralejší politický systém. Vojenská diktatura, kult osobnosti a praetoriánství tu nevznikly, na rozdíl od jihoamerických zemí.

Avšak Chavez má pravdu, když si stěžuje na hospodářskou elitu ve Venezuele, která vlastní většinu sdělovacích prostředků a používá jich v boji proti němu a jeho vládě. V reakci na to obsahuje Chavezova ústava „Právo na pravdivé informace“. Je to klauzule, podle níž je „lhaní“ o vládě federálním trestným činem a viníci mohou být odsouzeni do vězení za vážnou pomluvu až na 40 měsíců. Vláda, samozřejmě, sama určuje, co je lež.

V boji proti soukromým médiím využívá Chavez peněz z prodeje venezuelské ropy na podporu televizního okruhu jménem Telesur (Telejih) jako konkurenci proti „imperialistické“ CNN (jako by Bush a jeho stoupenci měli na CNN nějaký vliv). Telesur je tak propagandistický, že i Jiřina Švorcová by se styděla, kdyby měla číst její zpravodajství.

Na Chavezově straně je také státní televize VTV. A celostátní deník, jehož ředitelkou je jeho vlastní manželka! A každou neděli se Venezuelané mohou dívat na svého prezidenta v pořadu Aló, Presidente! (Haló, pane prezidente!) Rozdílem mezi jeho televizním pořadem a normálním televizním pořadem je to, že Chavezův pořad sice začíná v určenou dobu (11 hodin dopoledne), ale nemá určeno, kdy skončí. Někdy Chavez stráví vysíláním 4 hodiny, jako minulý týden, anebo 8 hodin, jako jedné srpnové neděle, kdy vykládal divákům své názory, zpíval nacionalistické písně, zatelefonoval Fidelu Castrovi a hovořil s ním ve vysílání a útočil na Spojené státy.

Anebo Chavez žádá ve svých nekonečných televizních a rozhlasových vysíláních Venezuelany, aby neslavili Haloween, protože podle něho je americká tradice založena na „terorismu“.

Chavez je posedlý Simonem Bolívarem, který bojoval začátkem devatenáctého století proti Španělům za nezávislost Venezuely, Bolívie, Panamy, Kolumbie, Peru a Ecuadoru. Nosí kvůli Bolívarovi jen červené košile a často se srovnává s tímto „osvoboditelem“. Neustále o Bolívarovi ve svých projevech hovoří. Dvakrát se také srovnával s Ježíšem Kristem!

Není pochyb o tom, že Chavez - za pomoci Fidela Castra - buduje ve Venezuele socialistický stát kubánského stylu. Do Venezuely přicestovaly tisíce kubánských učitelů, lékařů a sportovních trenérů (v Havaně se dnes vtipkuje, že nelze najít dobrého lékaře, všichni jsou v Caracasu).

Chavez poskytuje výcvik polovojenským organizacím známým jako „bolivarské kruhy“. Jsou součástí nové stotisícové Lidové záložní milice, která se rekrutuje z nejchudších Venezuelanů. Tyto organizace poskytují alternativní ozbrojené kádry, mimo regulérní armádu, které jsou loajální Chavezovi.

Obecně řečeno, Chavez je postava z magicko-realistických románů Gabriela Garcíi Marqueze. Jako charismatický armádní plukovník stál v čele dvou neúspěšných pokusů o puč - druhý puč Chavez řídil z vězeňské cely. Nakonec se dostal k moci tradičním způsobem, prostřednictvím voleb, v roce 1998.

V dubnu vydal Chavez obrovské částky z peněz daňových poplatníků na to, aby vydal a nechal roznést „do každé domácnosti“ ve Venezuele výtisk románu Don Quijote de la Mancha, klasického díla Miguela de Cervantese z roku 1605. „Všichni budeme číst dona Quijota a naplníme svého ducha tímto bojovníkem, který se vydal odstranit nespravedlnost a napravit svět,“ konstatoval Chavez. Zdá se, že si vybral velmi vhodný titul, protože Don Quijote je pro mnoho lidí viditelný šílenec a domnívá se, že obyčejné hostince jsou zakleté hrady a poplete si větrné mlýny se zlými obry, které poslali zlí kouzelníci.

I když je tato kniha napsána velmi složitým jazykem, ve španělštině, jíž se hovořilo před tolika stoletími, venezuelský prezident argumentuje, že milion výtisků, které nechal vydat, je součástí jeho projektu pro negramotné občany. Pro občany městských brlohů také nechal vydat Bídníky od Victora Huga.

Jeho činy jsou takové, že většina neideologických dospělých lidí nechápe, jak může být takový člověk tak dlouho prezidentem. Ale Chavez je hlavním symbolem toho, co by se brzo mohlo stát na celém jihoamerickém kontinentě.

Problém je, že začíná mít spojence.

Chavezův vzestup přišel v době, kdy se začaly posouvat jiné hlavní jihoamerické vlády směrem doleva - Argentina, Brazílie, Uruguay a Paraguay tímto posunem už prošly. A Chile se možná také posune doleva, jestliže při volbách dne 11. prosince tam zvítězí socialista Michelle Bachellet nad současným vedoucím politikem Ricardem Lagosem.

V Chile se dostal k moci Salvador Allende v roce 1970 - byl to jeden z nejrozvinutějších jihoamerických států. Allende chtěl znárodnit několik chilských podniků, které vlastnili američtí podnikatelé. Všechno to skončilo v roce 1973, když se dostal k moci v důsledku puče, zorganizovaného CIA, Augusto Pinochet. Pak v Jižní Americe nikdo nedokázal projevovat vůči USA odpor, i když umírnění politikové v různých jihoamerických zemích, zejména v Brazílii, v Argentině a v Mexiku, se vždycky snažili provádět politiku nezávislou na USA a sjednotit své úsilí. Neměli ale nového charismatického vůdce: Fidel Castro je už příliš starý. Novým vůdcem je Chavez.

Chavezův obdiv pro soudruha Fidela je velmi veřejný. Navštívil Kubu pouze letos už devětkrát. A pomáhá tomu churavějícímu ostrovu. Poprvé téměř za celou generaci projevuje rozložená kubánská ekonomika oživení v důsledku nového program, který financuje venezuelský prezident Hugo Chavez a v jehož rámci jsou obyvatelům celé Jižní Ameriky a Karibské oblasti poskytovány zadarmo oční chirurgické zákroky.

Jmenuje se to Mision Milagro, neboli Zázračná misie, a více než 122 000 pacientů z Venezuely, z Jamajky až po Bolívii se mohlo podrobit operacím na šedý zákal a dalším očním operacím. Více než 113 000 Venezuelanů podstoupilo oční operace na Kubě.

Pacienti létají na Kubu a bydlí v hotelích, ve školách a v přímořských letoviscích. Je to velká věc pro lidi, kteří by si jinak oční operace nemohli dovolit. Avšak financováním této akce od Chaveze také vznikla jedna z nejvýznamnějších nových hospodářských akcí na Kubě od roku 1989, kdy se rozpadl Sovětský svaz, který do té doby financoval Kubu.

To všechno zní krásně, ale jaký má smysl posílat letecky lidi na Kubu, když miliony Venezuelanů žijí za velice špatných podmínek? Tyto oční operace a poskytování levné ropy chudým Američanům, to je jen součástí Chavezovy taktiky získat podporu od obyčejných lidí. Jde o to, kdo se dostane do televizního zpravodajství. Nikdo však už pak nestuduje podrobnosti a vedlejší efekty.

Fidel se také těší z podpory těch lidí, kteří ho vidí jako mýtickou postavu, jako hispánského Davida, který zvítězil nad americkým Goliášem, a to podle přesvědčení i mnoha lidí v ČR - tito obdivovatelé ovšem ignorují jeho diktátorskou praxi. Fidel poslal na smrt mnoho tisíc lidí, jejichž „zločinem“ bylo požadovat politické změny anebo kteří chtěli vydávat zpravodajství a nikoliv jen tisknout propagandu. Fidel rozhoduje na Kubě na všem v systému, který se rovná monarchii. V podstatě vlastní sám celý ostrov, který osvobodil od vykořisování zvnějšku.

„Cuba sí, Yanqui no!“ - to bylo Fidelovo slavné motto. Vidím Fidela tak trochu, jako by se rovnal sovětským vojákům, kteří „osvobodili“ Československo od nacismu. Málokdo si tehdy uvědomil, že osvoboditelé budou stejně tak utlačitelští jako předchozí utlačitelé, které vyhnali. Fidel se nijak neodlišuje od Fulgencia Batisty, prezidenta, kterého svrhl. Zatímco Batista byl loutkou USA? Fidel se stal loutkou Sovětského svazu. Zatímco Batista nechal své obyvatelstvo hladovět, bez vzdělání a bez zaměstnání, Castro poskytl Kubáncům základní školské vzdělání, zdravotnictví zdarma a státní zaměstnání. Ale daleko více než Batista vraždil Fidel lidi, kteří se proti němu postavili, věznil svobodomyslné osoby a odsoudil celé obyvatelstvo Kuby k tomu, aby se obešlo bez většiny hmotného komfortu.

Pro některé lidi je Chavez prostě jen showman. Má rád světla ramp, dělá vlastně divadlo, ale celkově jsou jeho gesta povrchní. Avšak může se stát vážnou hrozbou demokracii na svém kontinentu. Zejména proto, že nikdo neví, co zamýšlí učinit s vojenským zařízením v hodnotě 1,56 miliardy dolarů, které, oznámilo v pondělí Španělsko, Venezuele právě prodává. Součástí zařízení jsou čtyři pobřežní hlídkové lodi, čtyři korvety, 10 dopravních letadel C-295 a dvě námořní špionážní letadla. A Venezuela má také dostat zanedlouho 10 ruských vojenských vrtulníků a 100 000 zbraní Kalašnikov na posílení pohraniční kontroly a na modernizaci armády.

Pročpak asi?

Pozn. ŠK: Caracas i Madrid tvrdí, že vojenská technika bude sloužit pouze v boji proti překupníkům drog. - zdroj BBC Czech - USA znepokojeny dodávkou vojenské techniky Venezuele, Španělsko dodá Venezuele vojenský materiál

Britské listy, 29. 11. 2005, Fabiano Golgo