To světoznámé citoslovné zvolání je zde namístě hned dvakrát: Itálie je naše společná - ve smyslu celoevropská a kulturní -„matka vlast“, římským právem, prvotním
republikánstvím i imperialismem počínaje a mocenským či duchovním vyzařováním císařů, papežů pravé víry, soudců čistých rukou i mediálním „rytířem“ Berlusconim konče.
Už proto je pro všechny Evropany nějak důležité, o čem, s kým a proti komu tam zítra a pozítří budou volby. A pak: jsme přece také „v očekávání“ voleb, byť až červnových.
Mamma jako sociologický fenomén je však rovněž v Itálii neuvěřitelně konkrétní fakt. Více než čtvrtina poněkud přerostlé mládeže ve věku 30 až 34 let (zvláště mužů) tam stále žije u rodičů (zvláště s matkou). Ale stoupenci Sigmunda Freuda nechť se neradují, vůbec tu nejde - ujišťují odborníci - o psychologickou vazbu. Věční mladíci nevylétají z rodných hnízd hlavně z důvodů sociálních; „kluci“ ze středních vrstev by totiž neradi přišli o dosavadní konzumní standard. A ti z vrstev lidovějších si zase nechtějí přímo nabít ústa pokusem o stoprocentní samoživitelství na složitém pracovním trhu. Už je to tak: Itálie a s ní celá Evropa se kradmo vyvíjejí k tomu, že nejjistějším sociálním státem je - maminka.
Nejlepší předvolební mobilizací je pak určitě široká koalice proti nepříteli, jenž zdálky i zblízka vyhlíží jako ztělesněná nepatřičnost, když už ne jako všem zjevný výron čirého zla. U nás sociální demokraté zkoušejí - celkem vyargumentovaně - odhalit tohoto čerta v asociální Modré knize ODS a spojit se proti ní „třeba i s Marťany“ (pravil Jiří Paroubek). Potíž je v tom, že zelených mužíčků je v Česku nedostatek, a to - bohužel - i ve Straně zelených, která partnerství s modrým ptactvem pořád ne a ne vyloučit. Natož aby byla naděje, že se do boje proti zlu zapojí naši konzervativci a liberálové. Narostlo jim peří.
To lídr italské opozice Romano Prodi dokázal proti Berlusconimu pod střechu Jednoty (L‘Unione) sehnat své vlastní malé středové partaji s poetickým názvem Kopretina (La Margherita) mnohem pestřejší společnost. Kromě exkomunistů z Demokratické levice jdou s Kopretinou hned dvě levé strany, které si v názvu „komunismus“ ponechaly. Právě k nim, ke Straně za komunistickou přeměnu a Straně italských komunistů, mají tamější Zelení nejblíže. A nijak to zatím nevadí dalším složkám Jednoty: straně exsoudce „čistých rukou“ Antonia di Pietra (Itálie hodnot), malým skupinám křesťanských demokratů (!) a socialistů anebo Straně důchodců, která k Prodimu přeběhla z koalice Silvia Berlusconiho, nazvané poněkud přepjatě Dům svobody.
Je ovšem pravda, že v Itálii vládnoucí „svoboda“ je napohled mnohem odpudivější, než jaké se jeví být naše „modré šance“, jejichž sociální dopady navíc ODS pilně zamlžuje. Berlusconiho Forza Italia (Vzhůru, Itálie) má za spojence stěží popsatelnou změť separatistických xenofobů z Ligy severu, postfašistů z Národní aliance i skutečných fašistů hned ze dvou hnutí, jimž dělá maskota Alessandra Mussoliniová. A nynější duce? Sám Berlusconi, o jehož režimu známý politolog Giovanni Sartori - jenž věru že není ani trochu levičák - řekl: režim „směřuje k ochraně zájmů jediné osoby“. A obvinil tuto osobu z „nepřijatelného konfliktu zájmů v demokracii, která je hodna svého jména“.
To se to proti pravici mobilizuje, když se takto věci mají. Když si i podnikatelé stěžují, že Berlusconi své sliby („méně státu, menší daně, více práce“) vůbec nesplnil. A když četní Italové asi zapomněli, že Romano Prodi vládl již v letech 1996 až 2001. A že nesplněné sliby jeho tehdejší koalice Olivovník vrátily do hry Berlusconiho. A Itálii dostaly tam, kde je.
Bude a může vůbec být Itálie po volbách jinde, ať už tam - mamma mia - zvítězí kdokoli?
Právo, 8. 4. 2006, Martin Hekrdla
Střetnou se dvě obří koalice
Pravice: DŮM SVOBODY
(Casa delle Liberta)
(kandidát na premiéra: Silvio Berlusconi)
- Vzhůru, Itálie (FI) - konzervativní, lehce populistická strana Berlusconiho, nejsilnější součást pravicového bloku.
- Národní spojenectví (AN) - vzešlo z neofašistického hnutí, mezitím se ale transformovalo. V čele AN stojí ministr zahraničí Gianfranco Fini.
- Liga severu (LN) - pravicově populistická strana, dříve usilovala o odtržení bohatého severu Itálie, od toho ale již upustila.
- Unie křesťanských demokratů a středu (UDC) - založená v roce 2002 ze tří menších křesťanskodemokratických stran
- Sociální alternativa - malá neofašistická strana v čele s Alessandrou Mussoliniovou, vnučkou po bývalém fašistickém diktátorovi.
- Tříbarevný plamen - další neofašistická strana v čele s Lukou Romanolim, poslancem EP zvoleným v roce 2004 na kandidátce Sociální alternativy.
Co slibuje Berlusconi
- snížení zaměstnanecké daně o tři procenta během tří let
- vznik 1,5 miliónu pracovních míst
- zvýšení minimálního důchodu z 550 na 800 eur měsíčně
- pro důchodce zdarma dopravu a televizní poplatky
- vybudování mostu na Sicílii a investice do zaostalého jihu Itálie
- více privatizací státního sektoru
- dalších 10 tisíc policistů na ulici
- prodej obecních bytů nájemcům
- zdarma učebnice pro děti
Levicový blok JEDNOTA
(L’Unione)
(kandidát na premiéra: Romano Prodi)
- Levicoví demokraté (DS) - hlavní italská sociálnědemokratická strana, jedna z nástupnických stran Italské komunistické strany.
- Margherita (Kopretina) - pragmaticky orientovaná levicová strana bývalého římského starosty Franceska Rutelliho.
- Olivovník - Prodiho strana, kdysi vládní koalice.
- Strana za komunistickou přeměnu (PRC) -po volbách 1996 podporovala Prodiho vládu z opozice, v roce 1998 jí ale vypověděla podporu a kabinet padl.
- Růže v pěsti - nové uskupení vytvořené spojením Italských sociálních demokratů (SDI) a Radikální strany; nejvýraznější postavou je Emma Boninová.
- Zelení - radikální uskupení ekologických hnutí.
Co nabízí soupeř Prodi
- snížení zaměstnanecké daně o 5 procent v prvním roce
- znovuzavedení dědické daně pro bohaté
- přerušit plánovanou výstavbu mostu na Sicílii, více financí pro jihoitalské regiony
- omezení zaměstnávání pracovníků na krátkodobý úvazek
- zmírnění penzijní reformy, kvůli níž stoupl důchodový věk z 57 na 60 let
- novou legislativu proti střetu zájmů v politice
- půjčky pro rodiny kupující si první byt
- 2500 eur ročně pro děti do tří let
Právo, 8. 4. 2006, (RSK)
Mamma mia!
