Před týdnem se v Abruzzu ve střední Itálii rozpoutalo peklo. Ničivé zemětřesení srovnalo se zemí část města Aquilla a o život přišlo zatím na tři sta lidí.
Nezaujatý pozorovatel dění v Evropě by jistě předpokládal, že taková pohroma vyvolá rychlou akci Evropské unie a že předsednická země automaticky zareaguje a přijde okamžitě s iniciativou na pomoc postiženým a Itálii, tím spíš, že mezi oběťmi jsou i dva mladí Češi.
Místo toho jsme svědky, jak se v EU nakládají stamiliardy na kárku a vezou se do MMF (tedy vlastně na podporu dolaru), aby se nahradily úplně jiné škody.
Někdo by mohl namítnout, že vláda je ale přece v demisi, že vlastně nemohla nic dělat. V demisi sice je, ale stále vládne a do jmenování vlády nové vládnout bude. Navíc by jistě nikdo neřekl ani popel na téma legitimity takové iniciativy ze strany Topolánkovy vlády.
Naopak poprvé mohl Topolánek v průběhu českého předsednictví přijít s něčím, co by česká i evropská veřejnost upřímně přivítala, na rozdíl od penězovodů do MMF. Lidé by také viděli, že na ně EU a Předsednictví myslí.
Navíc by náš předseda vlády přišel s něčím, co mohlo být autenticky „jeho“, a nikdo by nepřipomínal, že vlastně jen moderuje něco, co připravili a dohodli „ti důležití“.
Obávám se ale, že tato vláda toho není schopna.
Ale vlastně je to symbolické - vždyť se přece už dávno říká, že konec korunuje dílo. A také charakterizuje.
12. dubna 2009, Lubomír Ledl
Finis coronat operam
