Globalizace je přirozeným procesem vyvolaným panujícími kapitalistickými vztahy. Vznikla jako důsledek volného trhu, který přesáhl moc jednotlivých států (národních kultur). Současná podoba globalizace je sjednocováním civilizace ve jménu hospodářského růstu.
Demokratičtí socialisté se nestaví ani proti globalizaci, ani proti hospodářskému růstu. Vystupují proti jednostranným koncepcím zastavení růstu[24], ale kladou důraz jak na kvalitu tohoto růstu (např. ekologické aspekty), tak na jeho následné společenské využití.
Globalizace zatím přeje mocným - ti jsou vysoce mobilní, mají peníze, jednotnou kulturu, společný životní styl. Ostatní jsou naopak roztroušeni, odděleni jazykovými a sociálními bariérami, vázáni na svou lokalitu a zatím i národní stát.
Úspěch vznikajícího globálního sociálního hnutí je vázán na vznik nové solidarity, která by mohla vzejít ze všeobecně sdíleného pocitu nejistoty a obav, zasahujícího stále vyšší patra trhu práce - zhoršování podmínek práce se dnes netýká zdaleka jen dělníků.
Nové sociální hnutí musí odstranit bariéry mezi aktivisty působícími v množství alternativních organizací a mezi vědci, které znepokojuje způsob, jakým byla nasměrována globalizace a jakým je směrována Evropa.
Uvedení zásad demokratického socialismu do praxe naráží na další bariéry, vzniklé charakterem globalizace režírované nadnárodními kapitálovými společnostmi. Bojovat s nimi v národním měřítku je možné jen velmi omezeně. Aby bylo možno zajistit co nejvyšší stupeň zespolečenštění prostředků produkce, musí být levice schopna internacionální dohody a kooperace svého postupu
Demokratičtí socialisté se chtějí podílet na odstraňování existujících bariér a na tvorbě sítě kritických myšlenek a politických akcí, ve které by se nápady a energie zúčastněných propojily. Takovou solidární síť lze sotva budovat podle vzoru politických stran ovládaných úzkým aparátem.