Pro současnou euroatlantickou civilizaci jsou charakteristické dva základní společenské vztahy - kapitál a demokracie - jako její atributy. Proto je také existující občanská společnost označována tu za kapitalistickou, tu za demokratickou.[25]
Kapitál potřebuje ke své existenci svobodu pracovní síly. Svoboda jako společenský vztah je však v lidských myslích neoddělitelně spojena s rovností. Kapitál je proto společností nucen k přijetí demokracie se svobodou i s rovností. Rovnost lidí je ale významným akcelerátorem komunikace, která vede v podmínkách svobody k překonávání barier mezi lidmi a k jejich intenzivnějšímu sdružování.
Demokratičtí socialisté odmítají zjednodušené představy neoklasických ekonomů, ale i tradičních marxistů, že růst sdružování pracujících je v rozporu s dlouhodobými zájmy kapitálu[26]. V počátečních fázích rozvoje kapitálu sice vedlo toto sdružování k monopolní rentě a k neefektivní alokaci zdrojů, ale v dalších fázích se svoboda lidí ukázala být především nutným předpokladem jejich inovativního chování, vedoucího k vyšší produktivitě práce[27]. Sdružování pracujících má za následek i růst jejich schopnosti řešit složité problémy kolektivního chování a koordinace pracovních činností.
Proces sdružování pracujících je nezadržitelný, systém ho samovolně podporuje v rámci svých globalizačních tendencí. Nárůst intenzity demokracie a následně asociační síly pracujících nad jistou mez však začne snižovat schopnost kapitálu řídit investice a alokovat se. Další demokratizace společnosti pak narazí na vlastní zájmy kapitálu[28]. V tomto smyslu odmítají demokratičtí socialisté sociálně demokratickou utopickou iluzi, že je možno dlouhodobě garantovat souběh zájmu kapitálu a pracujících.
Demokratičtí socialisté považují za svého hlavního strategického protivníka globalizovaný kapitál a jsou připraveni použít proti němu jako hlavní zbraň právě demokracii[29]. Proto podporují permanentní demokratizaci demokracie.
Největší hrozbou dneška je snaha kapitálu o zbrždění procesu společenské demokratizace cestou „zkracování“ demokratických práv. Existují dva možné negativní scénáře – tím prvním je vyvlastnění sociálního státu kapitálem bez náhrady, tím druhým je reálné nebezpečí zafixování národních (nacionálních) socialismů. Proto je třeba starat se o nadnárodní sociální struktury a současně aktivně bojovat proti všem formám a projevům fašismu, násilí a xenofobie.
Demokratičtí socialisté jsou pro Evropskou sociální republiku, demokratičtí socialisté chtějí více demokracie.