Změnit tento stav je v rámci stávající kapitalistické společnosti nemožné.
Jednotlivé rozpory se neustále prohlubují. Chudé státy chudnou a bohaté
bohatnou. I rozdíly mezi jednotlivými evropskými regiony samovolně rostou.
Pokusy o reformy selhávají.
Jiný svět je nutný.
Globalizace světové ekonomiky je zneužívána v propojeném systému nadnárodních
korporací na úkor národních ekonomik. Probíhá drancování surovinových a
lidských zdrojů. Vznikající rozpory se kumulují a vyhrocují do ozbrojených
střetů. Nevídaných rozměrů dosahuje mezinárodní terorizmus[45],
bující na podhoubí chudoby, nevzdělanosti a náboženské nesnášenlivosti.
Obrovské ekonomické přebytky nejbohatší země světa – USA, jsou bezohledně
vkládány do zbrojní výroby. Zbrojní arzenály jsou doplňovány nejmodernějšími
a nejničivějšími zbraněmi. Nejdůležitější mezinárodní organizace, zejména
OSN, ztrácejí schopnost komunikace a rozhodování.
Jiný svět je naléhavou nutností.
Po šedesáti letech opět reálně hrozí na první pohled iluzorní představa,
že absolutní moc nad světem získá jediná velmoc. Administrativa USA se v
situaci globalizujícího se světa snaží převzít a bránit nadnárodní strukturu
moci před tlaky chudých národů, před asociativní silou pracujících a „demokratickou“
mocí reprezentantů voličů, vykořisťovaných a vyloučených. Na rozdíl od předchozí
doby však má současný svět schopnost se zcela zničit.
Tomu je možné a nutné zabránit.