Pojem neprivilegované vrstvy vychází důsledně z marxistické metodologie. Jeho účelem je pojmově označit velmi širokou frontu společenských sil, které nepatří k vládnoucí třídě a jejím nejbližším nástrojům a mohou tvořit spojence dělnické třídy nebo alespoň zálohu levicové politiky. Účelem tohoto pojmu tedy není popírat úlohu dělnické třídy, ale ukázat na cesty realizace této úlohy a zaměření politiky komunistické strany.
Jestliže budeme vycházet ze základních teoretických charakteristik, můžeme obecně neprivilegované vrstvy charakterizovat jako takové třídy a skupiny, které nejsou klíčovými subjekty realizace kapitálového vztahu a politické a ideologické moci velkého kapitálu a jsou naopak od klíčových vlastnických, politických a ideologických funkcí odděleny. Patří sem především dělnická třída a další sociální skupiny námezdně zaměstnaných, vykořisťovaných pracovníků, podstatné složky tzv. sloužící třídy (domácí personál kapitalistů, veřejní a státní zaměstnanci - úředníci, lékaři, učitelé, vědci, kněží, pracovníci kultury, sociální pracovníci, ale i svým postavením rozporní policisté, vojáci aj.), svobodná povolání, drobní, ale i střední podnikatelé, dále pak významné složky těch, kteří se teprve připravují na své třídně sociální a profesní role - mládež, studenti, učňové, i další odvozené složky neprivilegovaných tříd a skupin - ženy v domácnosti, invalidé,důchodci.
Tento široký a vnitřně rozporný spojenecký svazek nemůže nahradit dělnickou třídu a může se ze zálohy levicové politiky přeměnit v aktivně jednající subjekt jen při praktickém uplatnění vedoucí úlohy dělnické třídy zprostředkované kvalitním politickým subjektem - komunistickou stranou.
Autor : TAP KSČM