Ke kategorii podnikatele, resp. k podnikání ztělesněnému jeho osobou je možné v oficiální teorii přistupovat různým způsobem, podnikání může mít mnoho forem, existuje i řada podnikatelských subjektů (od firem v individuálním vlastnictví, přes obchodní společnosti, podniky družstevní, státní apod. až k akciové formě podnikání). Podle obchodního zákoníku je podnikatelem osoba zapsaná v obchodním rejstříku, podnikající na základě příslušného oprávnění. Podnikání představuje soustavnou činnost prováděnou podnikatelem vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Teorie podnikové ekonomiky upozorňuje na úlohu podnikatele - člověka se specifickými rysy a vlastnostmi - jako jedné z hybných sil ekonomického rozvoje a považuje např. obnovení podnikatelského klimatu (a „renesanci“ podniků jakožto subjektů k podnikání) za jeden ze základních cílů transformace, resp. privatizace. Bývá také odlišován podnikatel (organizující ekonomickou činnost podniku), manažer (vykonávající základní manažerské funkce - plánování, organizování, výběr a vedení lidí, kontrola) a lídr (vůdčí osobnost se schopností získávat a ovlivňovat lidi pro dosažení skupinových cílů), resp. jejich různé kombinace.
Západní ekonomická teorie nehovoří o dělnících a kapitalistech, ale o spotřebitelích a výrobcích. Kapitalista zde bývá pojímán nikoli ve smyslu vlastnickém (jako v marxismu), ale často jako podnikatel plnící společenské funkce, především promítající preference spotřebitelů do struktury výroby. Podnikatelství je také někdy považováno za samostatný výrobní faktor (vedle práce, kapitálu a půdy), některé přístupy považují podnikatele také de facto za jistého vlastníka, který formou zvláštní činnosti (podnikáním) dává do oběhu své „vlastnictví“ a snaží se, aby toto sloužilo produkci nových statků, idejí či sociálních služeb. Hlavní roli hraje osoba podnikatele v systému J. A. Schumpetera - objektem vývoje jsou inovace, subjektem podnikatel jako realizátor inovací (překonávající různé překážky a udělující kapitalistickému systému dynamiku). Schumpeter zdůrazňuje, že podnikatelem nemusí (a obvykle ani nebývá) vlastník kapitálu. Rakouská ekonomie v souvislosti s osobou podnikatele klade důraz na jeho aktivitu, tvůrčí charakter, hledání mezer na trhu apod.
Naznačená ekonomická, sociologická aj. pojetí podnikání a podnikatelů v oficiální buržoazní ideologii umožňují - také tak explicitně i implicitně činí - zamlžit skutečné zájmy a skutečné sociální role různých skupin a smíchat dohromady zcela odlišné skupiny s vážnými vzájemnými rozpory - různé kategorie buržoazie, maloburžoazii a svobodná povolání, části sloužící třídy, řídícího aparátu, apod.
Vykonatelé sociálních rolí velkého kapitálu založených na monopolním vlastnictví a stupňovaném vykořisťování pracujících (vlastníci monopolních podniků) jsou zde ukryti mezi masou drobných soukromých, mnohdy zcela iluzorních vlastníků, tak či onak tímto kapitálem vykořisťovaných, případně jsou zaměňováni s nositeli nutného intelektuálně- inovačního potenciálu, kteří představují zcela odlišnou rovinu společenské strukturace. Špičkový manažerský aparát vykonávající klíčové vlastnické funkce buržoazie statistiky do řad podnikatelů nezahrnují a vykazují je jako vysoce kvalifikované odborníky současně s vykořisťovanými zaměstnanci. Naproti tomu řada faktických dělníků a vykořisťovaných pracovníků je systémem fraktalizace nuceně přeměněna na podnikatele, kteří pracují pro kapitalistu bez jakéhokoliv sociálního zajištění a jsou mimořádně intenzivně vykořisťováni (např.Škoda - Auto v Mladé Boleslavi).
Další kategorie zahrnutá do rubriky „podnikatel“ jsou maloburžoové (nezaměňovat s malými buržoi, kteří realizují alespoň nějakou nadhodnotu), jejíž postavení je založeno na vlastní práci a kteří na trhu, díky monopolu velkého kapitálu na nízké výrobní náklady, předávají vlastní nadhodnotu i nadhodnotu vytvořenou jejich zaměstnanci velkému kapitálu (viz např. malí obchodníci - obchodní řetězce).
Podobné postavení mají i „podnikatelé“ patřící k soukromým složkám sloužící třídy, kteří nevykořisťují a prodávají svou práci na trhu, kde ji směňují za osobní důchod kapitalisty a mzdu dělníků. Pokud jsou do řad podnikatelů řazeny i složky státního aparátu, které realizují obecní a státní vlastnictví, jde buď o sloužící třídu, která žije z centralizovaných (na úrovni obce, kraje či státu) osobních důchodů kapitalistů, maloburžoasie i námezdních zaměstnanců nebo o představitele funkcí, kdy stát nebo obec vystupuje jako kolektivní kapitalistický vlastník a vykořisťovatel. Další kategorií podnikatelů jsou samosprávní vlastníci a družstevníci.
Významnou formou zkreslení reality, která je obsažena v rámci pojmu podnikatel, je iluze, že činnost podnikatele je jakýmsi zvláštním kořením, které vyvolává růst nadhodnoty, buď samo a nezávisle na práci a nebo vedle práce a kapitálu. Přitom je pomíjena skutečnost, že řada činností kapitalisty a jeho špičkového aparátu chápaných jako podnikatelské aktivity, především výkon vlastnických funkcí, nadhodnotu neprodukují a že takovýto podnikatel přispívá k produkci nadhodnoty jen pokud vykonává specifickou (většinou řídící, někdy vědeckou a odbornou) činnost v rámci kolektivu pracujících v určité oblasti. Jeho zisk však není totožný s odměnou za hodnotu jeho pracovní síly, ale vyplývá z jeho přivlastňování nadhodnoty (tedy z kapitalistické formy výrobního procesu). U dalších skupin řazených k podnikatelům dochází většinou k pouhé reprodukci hodnoty pracovní síly, pokud byla vynaložena samostatně nebo v rámci určitého pracovního kolektivu. Podle charakteru malého podniku zde nadhodnotu vytvářejí námezdní zaměstnanci (příp. sám malý vlastník) nebo přivlastňování nadpráce zaměstnanců mimo produkci nadhodnoty umožňuje kapitálu (oklikou před maloburžou) si přivlastnit část nadpráce vytvořené plně produktivními pracovníky. Je tedy třeba si být dobře vědom poznatku marxistické teorie, podle které zisk tzv. podnikatele neplyne z jeho pracovní činnosti (např. činnosti řídícího pracovníka a odborníka), ale z nadhodnoty pracovníků produkujících nadhodnotu. Vlastnická aktivita podnikatele může nanejvýše zprostředkovat podíl na této nadhodnotě.
Úhrnem je třeba konstatovat, že statistická či sociologická kategorie „podnikatel“ dnes slouží nikoli k lepšímu poznání, ale zatemnění podstaty společenských vztahů a postavení jednotlivých sociálních skupin. Ve svých kvantitativních charakteristikách (podíl podnikatelů na společenské struktuře, jejich relativní či absolutní růst či úbytek) je ovlivňována nikoli tendencemi, které se prosazují uvnitř velkého kapitálu, ale tendencemi, které rodí prostředí maloburžoasie, dalších středních vrstev a sloužící třídy.
Autor : TAP KSČM