Cílem, mělo být zřízení, které by využívalo talentu a rozvíjelo schopnosti všech občanů bez rozdílu, uvolňovalo a podněcovalo jejich vlastní aktivitu v každé oblasti společenského života. Tak měly být zabezpečovány rostoucí potřeby obyvatelstva, a to s pomocí cílevědomého postupu na základě celospolečenského plánování a řízení. Tento záměr měl být dosažen zrušením nadvlády kapitálu, poměrů, v nichž jsou lidé vykořisťováni a jejich aktivita různé potlačována.
Přechod k takovému uspořádání byl možný, i když ve většině dalších zemí, s nimiž se Československo v tomto úsilí spojovalo, byla poměrně nízká úroveň výrobních sil, výrobních vztahů a společenské dělby práce. I v Československu byl postup limitován zděděnou výrobní základnou a strukturou výroby. To vše se odráželo také v určité úrovni zralosti a připravenosti lidí, v jejich politických zkušenostech a dovednostech, v celkové kultuře chování. Výraznější spojení obecných vlastností systému s nutným respektováním zvláštností situace a vývoje země se přitom nepodařilo prosadit.
Nastupující řád se stejně jako v jiných zemích stal od počátku terčem soustředěných útoků tzv. svobodného a demokratického světa, který byl ovšem světem kapitalismu a nemohl se proto smířit s demokratickým a svobodným rozhodnutím většiny občanů ČSR. K útokům proti novému společenskému řádu byly dobré všechny prostředky - vyhrožování novou světovou válkou a jadernými zbraněmi, vznik útočných vojenských paktů, především NATO, opětné podněcování německého revanšismu a militarismu navazujícího na nacistické tradice, ekonomická embarga, ideologická a psychologická válka, činnost rozvědek i ozbrojený teror.
Spojencem západu v tomto úsilí se staly i ty síly v Československu, které se nedovedly smířit s novým uspořádáním, odcházely do emigrace nebo se okamžitě zapojovaly do diverzní, sabotážní a teroristické činnosti namířené často proti obyčejným lidem obětavě pracujícím pro společnost. Není náhodou, že se současné vládnoucí vrstvy v ČR tak aktivně hlásí k odkazu těchto velmi pochybných „bojovníků proti komunismu“.
Nový společenský systém musel nést tíhu poválečné obnovy, pomáhal méně vyspělým zemím společenství i zemím třetího světa bojujícím proti kolonialismu a usilujícím o skutečnou národní nezávislost. Pod neustálou hrozbou války, konfrontace a zbrojení ze strany západních zemí byl nucen vydávat obrovské prostředky na zachování obranyschopnosti.
Není divu, že tyto prostředky citelně chyběly tam, kde bylo třeba uspokojovat potřeby společnosti i jednotlivců a zvyšovat životní úroveň občanů. Nevybíravá konfrontace zaměřená proti socialismu nezmizela ani v pozdějších letech. Měnila formy a dále se stupňovala, i když se místo o studené válce začalo hovořit o uvolňování mezinárodního napětí a odzbrojení.
Vládnoucí kruhy kapitalistických zemí zaklínající se demokracií a lidskými právy nikdy neztratily ze zřetele svůj cíl - zničení řádu, který jim přes všechny své nedostatky, svou pouhou existencí, bránil v neomezeném ekonomickém vydírání světa i mocenské expanzi a držel na uzdě jejich válkychtivost a agresivitu. Nutil je reagovat na požadavky neprivilegovaných vrstev ve vyspělých zemích, provádět reformy a zlepšovat sociální situaci a životní úroveň občanů a poskytovat jim některé demokratické vymoženosti a práva. Za těchto okolností měly příznivější podmínky pro své působení i subjekty vyjadřující zájmy pracujících ve vyspělých kapitalistických zemích, včetně mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, různé levicové a pokrokové síly světa i národně osvobozenecké hnutí v koloniálních a závislých zemích.
Přes vystupňovanou studenou válku byl výsledkem činnosti pracujících lidí v Československu rychlý růst materiálních a duchovních hodnot, jakož i zásadní společenské přeměny. Měnilo se významně i samo postavení pracujícího člověka. Peníze nebyly jediným a hlavním stimulem a současně měřítkem hodnocení lidských činů. Objevovala se i dobrovolná, iniciativní činnost, podněcovaná zájmem a vykonávaná s vědomím odpovědnosti. P5edlistopadové Československo bylo v širokém mezinárodním srovnání dobře prosperující zemí, se solidní životní úrovní, těšící se mezinárodnímu uznání, s dobrou, v lecčems pak i vynikající světovou pověstí.
Tyto výsledky nelze vysvětlit - jak se snaží tvrdit současná propaganda - pouhým využíváním obsažené úrovně z tzv. první republiky, protože válečné události vše změnily. Dobré výsledky byly dosaženy především cílevědomou industrializací, kolektivizací zemědělství, vyrovnáváním sociálních a regionálních rozdílů, rozdílů mezi městem a venkovem. Ve světě ojedinělé byly výsledky dosažené při vyrovnávání rozdílů mezi českými zeměmi a Slovenskem. Postupně se vytvořily podmínky pro úplnou rovnost a rovnoprávnost českého a slovenského národa. Citlivě se postupovalo i vůči jiným národnostem a vůči Romům. Zemědělství založené na družstevním vlastnictví bylo přeměněno v moderní výkonná odvětví schopné navzdory horším vegetačním podmínkám zásobovat na vysoké úrovni obyvatelstvo kvalitními potravinami a uspokojovat řady průmyslových odvětví. V organizaci zemědělské výroby předstihlo socialistické Československo i mnohé kapitalistické státy.
Všem občanům byla zajištěna práce. Početným vrstvám pracujících byl umožněn sociální vzestup. Zkvalitňoval se jejich způsob života. K důstojnému postavení pracujících lidí vedlo zvyšování životní úrovně. Přispívaly k němu bezplatné veřejné služby, zajištění všem dostupné kvalitní zdravotní péče a vzdělávání, celkové upevňování sociálních jistot. Stát pečoval o rozvoj bytové výstavby a postupně likvidoval nedůstojné bydlení v perifériích a brlozích z doby první republiky.
Nemálo bylo vykonáno v zájmu žen, dětí a mládeže, na podporu mladých rodin a rodin s více dětmi, ve prospěch důchodců. Byla podporována tělovýchova, sport a zájmová činnost a vybudována hustá síť dostupných rekreačních zařízení. Demokratizovala se kulturní tvorba a přístup ke kulturním hodnotám získaly nejširší lidové vrstvy.
Humanistické hodnoty a ideály, odvozené z marxistického světového názoru, navazovaly na pokrokové tradice národního vývoje a na světovou kulturu. Hrály významnou úlohu ve výchově a vzdělávání a přispívaly ke kultivaci mezilidských vztahů. Přes veškerou nepřízeň vládnoucích elit na západě se postupně upevňovalo mezinárodní postavení státu a rozvíjely rozsáhlé ekonomické, politické i kulturní vztahy s celým světem.
Generace občanů, které se aktivně podílely na budování socialismu a přispěly k němu poctivou prací i osobními oběťmi, mohou být na to, co udělaly pro své děti, právem hrdy. Dosažené výsledky nejen v mnohém obstojí i ve srovnání s vyspělými kapitalistickými zeměmi, ale předčí je v dvojím ohledu: nebyly dosahovány ve prospěch bohatých vrstev a zemí, na úkor chudých vrstev a národů, byly spojovány s postupem po nevyzkoušené cestě ke společnosti spravedlivé ke všem.
Tím spíše však je nutné ptát se, z jakých důvodů se zdaleka ne všechna očekávání naplnila, kdo je vinen tím, že společnost uvázla ve stagnaci a propadala se do krizových stavů, proč je dnes dílo několika generací ostouzeno jako jakási „zločinná éra“ a zastánci socialistické alternativy zatlačeni do role odsuzované a znevažované menšiny. Pro KSČM, jejímž programových cílem je socialismus, je nezbytné analyzovat podstatné příčiny, které vedly k narušování zájmů, potřeb a očekávání dělnické třídy a dalších lidových vrstev a které nakonec vedly k tomu, že většina občanů nejen strpěla likvidaci socialismu, ale ve velkém rozsahu podpořila i další akce vedoucí k přímé obnově kapitalismu.