V čem záleží podstata těchto převratů a čím se liší od dosavadního civilizačního pokroku?
Civilizace, která vznikla v posledních 150-200 letech a na jejímž pomezí dnes stojíme, se opírá o tovární průmyslovou velkovýrobu, jež vytvořila dominantu celého národního hospodářství a vtiskla svůj charakter i lidskému životu. Stroje, agregáty strojů, mechanické pásy - a vedle nich rozsáhlé armády dělníků, které je obsluhují, přičemž každý zastává jen nejužší úsek celkové kombinované činnosti - to je základní výrobní prvek průmyslově vyspělé společnosti. Kapitalismus vynutil na úkor celých generací proletářů vývoj výrobní základny., jež - na rozdíl od malovýroby je ze všech stran opřena nikoli o individuální výrobní faktory (nástroje a zručnost řemeslníka), nýbrž o společenské výrobní síly: aplikaci strojů a kombinaci dělníků.
Průmyslová revoluce brala na sebe různé látkové podoby, ale její podstata zůstávala stále táž: Marx a Engels ji už v »Komunistickém manifestu« definovali jako ustavičný převrat ve výrobních nástrojích (základní složce výrobních prostředků) stojících vedle pracovních předmětů (které podléhaly jenom nevýznamným změnám) a proti (v podstatě stále téže) jednoduché pracovní síle masy dělníků.
Pracovní stroj, který rozložil a převzal operace lidské ruky; hybný stroj, jenž vyřadil člověka z pohonu; zprostředkující transmise - takové byly stručně složky a stupně, z nichž vyvstával mechanický princip: rozčlenění složitých, původně řemeslných úkonů na abstraktní, jednoduché prvky, v nichž pak rozhodující výkonné operace přebíral mechanismus, kdežto na člověka zbyla pouze jeho obsluha.
Výsledkem byla strojová soustava, jež vyplňuje celou dílnu či závod a aplikuje celou masu pracovních sil: buď v podobě dvou řad univerzálních či specializovaných strojů a dělníků-operátorů (tradiční evropský průmysl), anebo v podobě běžícího pásu, sjednocujícího všechny operace ve více či méně nepřetržitý pohyb mechanismů, dirigujících proud materiálů a lidské činnosti (americký typ). Po okrajích a v párech mechanické soustavy strojů zbylo na masu dělníků jednoduché operační či regulační doplňování jejího chodu.
Východiskem průmyslové revoluce byl pracovní stroj (první průmyslová revoluce); jeho masové rozšíření bylo však umožněno teprve ve spojení s hybným strojem, jako byl parní stroj (druhá průmyslová revoluce); rozvoj transmisních prvků, pásů, dopravních zařízení a zvláště elektrického převodu (třetí průmyslová revoluce) v podstatě uzavírá vlastní vývoj průmyslové základny civilizace.
Průmyslová revoluce vymanila výrobní proces z měřítek a rytmu individuální práce. Původní subjektivní jednota výroby, jež záležela na výrobci, se tu rozložila a objevila znovu v podobě objektivní jednoty strojové soustavy, jež si podřizuje »souhrnného dělníka«.
Industrializace, jež byla výrobním základem kapitalistické epochy, zevšeobecnila tuto strukturu výrobních sil v továrně: proměnnou ve svých látkových tvarech, ale stabilní ve vnitřním rozpolcení mechanismu a pracovní síly.