Industrializace přenesla těžiště lidské práce pod střechy továren, soustřeďovala stále větší část obyvatelstva do průmyslu; v pokročilejších zemích se tento postup zastavil na 35-50 % národní práce v průmyslu a stavebnictví. Zároveň se snižoval podíl zemědělské práce (pod 20-30 %), tak že celkový počet zaměstnaných ve výrobní sféře zvolna klesal.
Nyní lze pozorovat tendence k znovurozdělení práce ve společnosti:
a) Vyřazování pracovní síly ze zemědělství technikou a koncentrací nabývá v pokročilých zemích lavinovité podoby. Uvažujeme-li jen zemědělsky soběstačné země, pak v USA se snížil podíl zemědělského obyvatelstva z 28 % (1920) na 8 % (1962); podle prognózy poklesne dále na 5 % (1972) a na pouhá 2 % v roce 2000 (»Resources in America's Future«). Ve Francii analogicky z 41 % (1921), na 21 % (1962) a předpověď počítá s 11 % v roce 1985 (“Réflexions pour 1985«) atd. Obdobný vývoj u nás lze odhadnout na pokles nynějších 22 % v průběhu 20-25 let na 10 % a pod tuto hranici..
b) Zcela novým jevem vědeckotechnické revoluce je relativní zmenšování množství práce v průmyslu (při výrazném přesunu do progresívních odvětví). Podíl průmyslu a stavebnictví v počtu činných osob v USA klesl z 37 % (1950) na 35 % (1962), podle prognóz má činit jen 31 % v r. 1972. Z toho sám průmysl vstřebával 32 % (1947), později 29 % (1962) a má sestoupit na 25 % v příštím desetiletí a k 20 % později. Ve Velké Británii se objevují začátky obdobného zjevu: po delším období, kdy se podíl udržoval na 49 % (1951) poklesl na 47 % (1963). Ve Francii a NSR se zatím počítá se stabilním podílem průmyslu a staveb. Za předpokladu přechodu k vědeckotechnické revoluci lze i u nás počítat se zastavením přírůstku průmyslu a snižováním nynější přehnaně vysoké proporce (od r. 1948 stoupl podíl průmyslu a stavebnictví z 34 % na 47 % ).
Pokud zůstáváme pouze u dosavadního členění, pak ve všech průmyslově vyspělých zemích vyvolává současný vývoj techniky přesun lidské práce z »výrobního« sektoru (bez obchodu) do »nevýrobního«. V SSSR klesla jejich relace z 82:18 (1940) na 76:24 (1964), v Kanadě z 61:39 na 54:46, v USA z 59:41 (1940) na 48:52 (1962); zhruba je nyní podíl bezprostřední výroby nepřímo úměrný stupni automatizace, jeho pokles naopak přímo úměrný rychlosti zavádění automatizace.
c) Perspektiva vědeckotechnické revoluce je zřejmě spojena s výrazným vzestupem tzv. »terciárního sektoru« (»služeb« v širokém smyslu), který už v některých zemích zabírá přes polovinu celkové zaměstnanosti a v příštím desítiletí má v USA obsáhnout 2/3 národní práce. Avšak tento sektor není homogenní, jak předpokládají úvahy o budoucnosti na Západě. Ani skladbou, ani prognózou:
ca) vývojové trendy ukazují nesporně tendenci k velkému skoku v růstu pracovníků ve vědě a výzkumu, jejichž po díl by mohl vyrůst v předních zemích z nynějších asi 2 % během 20-25 let na 10 % a na počátku příštího století i na 20 % pracujících (i když určité zpomalení vyvolá automatizace pomocných prací ve výzkumu).
cb) Uvnitř »terciárního sektoru« se stále vyděluje oblast péče o člověka: školství, kultura, zdravotnictví atd., jež zajišťuje kulturně technický růst pracujících; má tedy značnou souvislost s tvorbou společenských výrobních sil a práce má zde zároveň ještě zvláštní, lidsky významný obsah. Zdá se, že vědeckotechnická revoluce přesune sem značný díl lidské práce - perspektivně ne nesrovnatelný s průmyslem.
cc) Prudký vzestup zaznamenávají nyní vlastní služby, obchod (k 30-40 % národní práce). Zvlášť impozantní byly v posledních deset1letích přírůstky v administrativě: v Anglii za 30 let o polovinu, v USA 7krát rychleji než počty dělníků. Uvážíme-li možnosti techniky a odpočteme-li přebujelost finančních a obchodních Institucí v kapitalistických zemích, bude třeba počítat s jistými prahy tohoto růstu:
- na určité hranici se patrně zastaví růst pracovníků obchodu a dopravy (už dnes v USA);
- zdokonalování řídících soustava využití kybernetizace obrátí trend i v administrativě (nyní dochází k zastavení růstu ve státních úřadech USA);
- technický vývoj později zasáhne i vlastní služby.
Tyto pohyby si vynucují nové vědecké členění národního hospodářství, jdoucí nad tradiční kategorie »výrobní« a »nevýrobní«.