Průmyslová revoluce výrazně dekvalifikovala řemeslnou práci. V třicátých letech procházelo v USA jen 30 % dělníků učňovskou přípravou (vyučení), v roce 1940 mělo jím 22 % amerických dělníků delší než měsíční průpravu, jádro tvořili zaučení; taylorovské metody vyřazující kvalifikaci dělníka z bezprostřední produkce (»nepotřebuju, aby dělník myslel« ) odpovídaly podmínkám mechanizace a je třeba počítat, že mechanizace vždy na takové důsledky tlačí.
Tento vývoj byl však nyní v nejpokročilejších výrobách přerušen. Řemeslná, ruční kvalifikace ovšem dál ztrácí lesk, avšak s ústupem masy zaškolených operátorů v automatizovaných závodech a moderních výrobnách vůbec stoupá váha funkci opřených o nový technický podklad. U některých seřizovačů sice ještě stačí zaškoleni či vyučení, avšak u progresivní automatické linky musí mít např. seřizovač znalosti bývalého soustružníka i elektrikáře, musí ovládat principy vzduchotechniky a být s to opravit běžné závady. Údržbáři a opraváři stále častěji přijímají do své kvalifikace prvky, jež dosud náležely technicky vzdělanému personálu. V práci techniků se ozývá s rychlým postupem techniky potřeba inženýrské kvalifikace. Dokonce i inženýři dostávají stále častěji výzkumné úkoly vyžadující vědecké přípravy. Objevuje se všeobecný růst nároků na kvalifikaci jako jeden z podstatných příznaků nástupu vědeckotechnické revoluce.
Podle »kádrového modelu« technického rozvoje, vypracovaného našimi ekonomy, vyžaduje průmyslová výroba založená na
|
|
Nekvalifikovaných a zaučených |
Vyučených |
Odb. stř.vzdělání |
Vysokošk. |
|
řadě univerzálních strojů |
35 |
60 |
4 |
1 |
|
mechanizované lince |
57 |
33 |
8 |
2 |
|
automatickém systému |
0 |
0-40 |
40-60 |
20-40 |
Z tohoto hlediska je třeba počítat s rozsáhlým obratem v kvalifikačních potřebách oproti dosavadním industrializačním trendům. Např. u nás se naskýtá - hrubě vzato - tento obraz r. 1980: aby místo nynější menšiny 60-70 % dělníků mělo moderní kvalifikaci a všichni mladí procházeli středoškolskou odbornou přípravou; aby podíl techniků oproti dnešním 13 % vzrostl na 25 % (z toho se středoškolským vzděláním 100 % místo dnešních 30 %); aby se poměr inženýrů k pracovníkům průmyslu (v němž zůstáváme téměř o polovinu za SSSR a USA) dostal z nynějších 1,2 % na 6-6,5 % atd.
Je ovšem samozřejmé, že zvyšováni kvalifikační skladby práce neprobíhá lineárně: v prvých etapách vědeckotechnické revoluce, dokud bude převládat dokončováni mechanizace (a ještě u částečné automatizace), může se naopak objevit dočasný pokles. Tento efekt je zpravidla vyvoláván strukturálními přesuny k »nevýrobní« oblasti, pokud technické vybavení ve službách, administrativě apod. (a s nim i odpovídající kvalifikační nároky) je nižší než v průmyslu. Ovšem druhá část »terciárního sektoru«, spojená s péčí o člověka (školství, kultura, zdravotnictví atd.), vykazuje naopak všeobecně mimořádně vysoké požadavky na úroveň vzděláni. Lze očekávat, že jak poroste její předstih, bude obracet i v této oblasti křivku kvalifikace rychle vzhůru.
-----
Zaměřme-li svou pozornost k perspektivě 2-3 desetiletí, budeme muset konstatovat, že se v proudu vědeckotechnické revoluce převrátí nejen povaha práce, ale i její rozděleni a souvislosti, technická i kulturní úroveň - tedy celý její souhrn a téměř pro celou základní masu obyvatelstva. Důsledky všeobecného vítězství tvůrčí práce nelze ještě přehlédnout. Je pravděpodobné, že teprve v tom okamžiku člověk pocítí zblízka práci jako samostatnou hodnotu života; avšak ještě dříve okusí sám na sobě problém hodnoty lidských sil a schopnosti: zkrácený cyklus civilizace mu vrátí otázku - jak je připraven na setkáni s těmito možnostmi?