Paradox, před nímž stojíme, zní: připravujeme lidi pro život za 15-20 let, neboť tak dlouhá je doba životní průpravy, ale činíme to způsobem, který odpovídá dnešní a nikoli budoucí etapě vývoje. Nemáme výběr: buď ovládneme perspektivy v tomto rozsahu, anebo implicitně předpokládáme, že úroveň lidských Schopností nebude hrát podstatnější roli, čili zazdíváme společnost do současných proporcí a děláme z výchovy budoucí úzký profil v rozvoji civilizace.
Druh práce, který převládá ve společnosti, zobrazuje se nesporně v úrovni vzdělání. Průmyslová revoluce si vynutila jako edukační základnu pro většinu obyvatelstva všeobecnou znalost čtení, psaní, počítání (typ základní školy) a povšechné základy pro dělnickou kvalifikaci (typ měšťanské školy), tj. vcelku subjektivní podmínky manipulovatelnosti, použitelnosti jednoduché pracovní síly v tovární produkci. Prakticky půl století (od 80. let, kdy bylo v západní a střední Evropě dokončeno zavádění povinné školní docházky) měnila se hladina vzdělání (podíl žáků z obyvatelstva) a jeho převládající typ v podstatě jen zvolna.
Od 30. a zvláště 50. let dostává se však vzdělávací systém v průmyslově pokročilých zemích do varu: prudký růst středních odborných a vysokých škol i mimoškolního vzdělání ohlašuje blízkost nového kulturního převratu, vyvolaného pokroky v technice a změnami ve všeobecných podmínkách lidského života. Pokud můžeme soudit z její logiky (sbližování fyzické a duševní práce na půdě tvůrčí činnosti), vynutí si vědeckotechnická revoluce perspektivně takovou vzdělávací základnu, jež by znamenala
a) pro každého polytechnickou přípravu s vyváženou humanitní úrovni, všeobecné plné středoškolské vzděláni; osvojení základů logiky a obecné metodologie soudobé techniky je podmínkou aktivní, subjektivní účasti každého člověka v příštích pokrocích civilizace;
b) rychlý vzestup elementární vědecké (vysokoškolské) průpravy, aby byla s to podchytit každou možnost kultivace objevitelského talentu, tj. nebyla limitována ničím jiným než lidskými schopnostmi.
V posledních 20-30 letech prudce stoupá křivka středoškolského vzdělání na odborné základně. V USA, Japonsku, Holandsku, Švédsku aj. nyní 50-80 % mládeže z ročníku prochází střední školou, ve Francii méně (u nás 35 %). SSSR počítá pro rok 1980 se všeobecným středoškolským vzděláním, Francie pro rok 1985; je pravděpodobné, že řada pokročilých zemí tak či onak dosáhne této úrovně během 10-20 let.
V posledních 10-15 letech se začínají výrazně rozšiřovat sta.vy vysokého školství. Na vysoké školy bylo přijato kolem. roku 1963 do denního studia z populačního ročníku v USA 34,0 %, v Kanadě 16,9 %, ve Francii 12,2 %, v Itálii 10,0 %, ve Švédsku 9,1 % (u nás asi 10 % ). Oproti evropskému průměru z 30. let prochází dnes relativně 4-5krát více mladých lidí vysokou školou. Pro rok 1980 plánuje SSSR zvednout výběr vysokoškoláků z ročníku na 35 %. V USA se v letech 1960-1970 má zvýšit počet vysokoškoláků na dvojnásobek, tj. na 6,5 mil. studentů, ve Velké Británii do 15 let na 3,5násobek. Je možné, že na přelomu století se pokročilejší země přiblíží nové hranici: polovina mladých lidí bude dostávat vysokoškolské vzdělání, nenarazí-li ovšem tyto trendy na společenské hradby.
Naše země prochází obdobím, kdy postupně vyrovnává citelné nedostatky kvalifikovaných kádrů. Podíl odborníků se středoškolským vzděláním mezi pracujícími stoupl na 13 % (do roku 1970 bude kolem 16 %); vcelku kryje poptávku danou současným stavem hospodářství. Odborníci s vysokoškolským vzděláním tvoří něco přes 3 % z pracujících (a v roce 1970 se jejich podíl zvýší na 4,7 %); potud zůstáváme ještě pozadu o 50 % za SSSR a Anglii, nehledě k USA, kde je dnes 8 % z činných osob absolventy vysokých škol. Poptávka po vysokoškolácích je nyní kryta asi 80 až90 %.
Nelze ovšem vycházet pouze ze současné situace, jak se vytvořila. Počítáme-li s uskutečněním podstatných změn ve struktuře práce, vyvolaných vědeckotechnickou revolucí, vznikají vážné otázky:
a) Lze předpokládat, že během 5-10 let se ukáže nezbytným rozšiřovat dál všeobecnou úroveň vzdělání. již nyní pociťujeme vážné mezery zejména v ekonomickém vzdělání, moderním nárokům nestačí dnešní všeobecná vzdělávací příprava (jak metodologická, tak humanitní). Do 15 až 20 let se rozhodně neobejdeme bez zavedeni úplného všeobecného středoškolského vzdělání.
b) Současná perspektiva vysokého školství se opírá o pokračování v dosavadních trendech; zvětšila by do roku 1980 podíl vysokoškoláků na 6,5-7 %, zhruba úměrně poptávce. je ovšem nutno uvážit možnost, že v té době dojde k hlubší přeměně struktury naší ekonomiky, za které bychom se jako země bez dostatečných zdrojů surovin orientovali na složitou, náročnou práci (což se pro nás rovná nalezení přistup u k vědeckotechnické revoluci a což nadto odpovídá našim tradicím: už v 30. letech měla ČSR vyšší podíl vysokoškolských studentů než Francie, Belgie, Holandsko, Švédsko atd.). Pak bychom kolem roku 1980 potřebovali 9 % nebo více vysokoškoláků a současný rozvoj vysokých skol by se ukázal již nyní nedostatečným. V každém případě však musíme počítat s tím, že postavení celého systému vzdělání v národním hospodářství dostane nové souvislosti, což se neobejde bez přezkoumání některých soudobých proporci v rozdělování prostředků.[15] Dnes se hovoří i na Západě o »průmyslu vzdělání« jako o mohutném »růstovém odvětví«.[16] Využít kulturní revoluci, před níž stojíme, může zplna jen socialismus - a to je obrovská historická šance i podmínka pro uchopení iniciativy ve vědeckotechnické revoluci.