Bod, ve kterém se spojuje vědeckotechnická revoluce jako hnací síla rozvoje lidských schopnosti a zároveň příležitost k seberealizaci člověka, je utváření každého jedince jako aktivního subjektu.
Přicházející generace jako tvůrce potenciální skutečnosti přesahuje do budoucna a přítomný svět ji nemůže uspokojit, nemá-li se spokojit fakticky kladným poměrem už k minulosti. Snaha po úplném ztotožnění jednotlivce se společenskou skutečností a jejím věděním je pro podmínky vědeckotechnické revoluce neplodná. Jednotu je třeba hledat ve vnitřní ucelenosti každého jednotlivce: vychovat z každého člověka vychovatele sebe sama, učinit z objektu výchovy subjekt vlastní výchovy, z člověka vychovávaného člověka vychovávajícího se, z výchovy sebevýchovu. Tato všeobecná změna ve vnitřním vztahu k sobě samému, tato práce nad sebou samým je nejsložitějším problémem, který se rozevírá před vzdělávacím systémem v příštích desítiletích vědeckotechnické revoluce; s ním stojí a padá kulturní revoluce komunismu.
Má-li se člověk stát všestranně rozvinutým tvůrcem svých předmětných životních podmínek, pak je sebevýchova cestou jeho skutečné realizace. Čím všestrannější přístup k tomuto světu člověk má, tím plněji je schopen se realizovat jako člověk, tj. rozvíjet se. Všestrannost rozvoje však už nemůže být (stále méně bude) zprostředkována předáváním hotového souhrnu vědomostí o všem, co ve světě existuje, ale v jejich zpřístupnění, otevření před člověkem, který bude schopen zmocňovat se jich svou vlastní činností, který tedy nabude tvůrčího vztahu nejen k předmětu a činnosti, ale i k sobě samému. S rozvojem technické civilizace nebude možné chápat vzdělání jako získání určitého typu specializované kvalifikace, ale jako vytváření širokých předpokladů k stálé volbě užší odbornosti; jako osvojení metody permanentního získávání vědomostí.
Výzkumy o mezích lidského intelektu, které máme k dispozici, hovoří většinou o tom, že rozvíjet schopnosti je možné bez omezení, avšak nikoli faktické znalosti. Už v dnešních podmínkách není suma vědomostí o světě osvojitelná ani v základech; dosavadní systém vzdělání založený na osvojování poznatků se stane pro budoucnost absurdním: tendence k encyklopedické informovanosti se mstí poklesem schopností samostatného logického myšlení. Existuje jistá mez, která dává poznatky a zároveň kultivuje člověka tak, aby byl po celý život schopný získávat další, a tato mez orientuje výuku na osvojení struktury předmětu, je založena na přenosu dovednosti do nových sfér.
Pedagogická teorie a praxe se dosud nedovedly vypořádat s kvalitativními zvraty v procesu poznání a přetváření světa, především v přechodu od názorných představ klasické teorie k nenázorným, racionálním pojmům moderní vědy. V současném vývoji se stále více prosazuje lidské vytváření nové přírody - předmětů, látek a zařízení, přesahujících naturální hranice se smyslově zjistitelnými znaky. V souvislosti s tím roste oblast vědeckých poznatků, které nutno uchopovat v jejich racionalitě a nelze jim jednoznačně přiřadit názorné modely. Kultivace abstraktního myšlení, osvojování logických systémů se nyní začíná rýsovat jako celosvětový problém.
Při seznamování s úspěchy moderní vědy, jež stojí na bezprostředně nenapodobitelných výsledcích lidského génia, nemůže vzdělání než vycházet z upevněného základu poznatků o světě, k jehož vnímání jsme biopsychicky uzpůsobeni, a tímto okruhem poznatků stoupat k abstrakční schopnosti - tedy napodobit dobrodružství poznání, jímž prošlo lidstvo. Tam, kde chybí toto zkrácené a koncentrované napodobení, je každé učení se určitým, byť posledním poznatkům vědy, dobré jedině k tomu, aby tento shromážděný arzenál co nejrychleji zastaral a spolu s hlavou, v níž je uložen, se stal nepotřebným.
-----
Jestliže se perspektivně stává rozhodující hybnou silou společenského procesu věda, pak už pro současnost z toho vyplývá klíčové postavení vzdělání a školy. Bez přehánění lze tvrdit, že společnost s nejlepší vědeckou a vzdělávací soustavou zaujme v budoucnosti takové postavení ve světě, jako kdysi stát s největším přírodním bohatstvím a poté s největším průmyslovým potenciálem.