jakkoli učitel nesporně zůstane i nadále hlavní postavou, do vzdělávacího procesu vstoupí v příštích desítiletích v rozsáhlém měřítku nový, třetí činitel: technika.
Až do nedávné doby zůstávala škola téměř nedotčena technickým pokrokem, v době raketové techniky a samočinných počítačů žila pomalým, málo efektivním hromadným verbálním vyučováním, jehož původ sahá do období manufaktury. Jestliže ještě nedávno narážela individualizace vyučovacího procesu na nepřekonatelné potíže, neboť nebylo v silách učitele zvládnout různící se postup mnoha žáků, pak se lze domnívat, že efektivní individualizaci umožní užití techniky ve vzdělávac1m procesu: programová výuka s různými učícími stroji (na základě prospektivní zpětné informace), s použitím jazykových laboratoří (audiorální systém), televize s uzavřeným okruhem; specializované učebny s moderní technickou dokumentací, s dílnou a informačním depozitářem; dále didaktický film a diafilm, diapozitivy, magnetofonové a zvláště videomagnetofonové nahrávky, sluchátkové a optofonické aparatury, automatické testéry atd. Z učitele tím může být postupně sňata monotónní a rutinérní práce, naskýtá se mu volba nejpřiměřenějších nosičů informace, účelné kombinace frontálního, diferencovaného a individuálního přístupu.
Obraz budoucí školy je spojen s úplným komunikačním systémem umožňujícím vysílat a přijímat obraz ze všech míst školy a do všech míst s napojením na kterýkoli z vnějších zdrojů, především rozhlas a televizi, které mohou sehrát ve vyučovacím procesu (zvláště na vyšších stupních) mimořádnou roli. Nelze ovšem žádat od učitele, jemuž zůstane vyhrazena řídící funkce, aby ovládl celou škálu moderní didaktické techniky;[19] je nutno předpokládat zapojení technických kádrů, které převezmou údržbu složitých přístrojů, mechanismů a aparatur.
Technická základna vyučovacího procesu je přes svou nákladnost mimořádně důležitá a efektivní nejen proto, že bez ní by v současné době bylo nutno prodlužovat školní vzdělání na 15-20 let: zaostávající tradiční oprýskaná škola není přiměřená mentalitě mládeže, ovlivněné výhledy soudobé vědy; snižuje autoritu vzdělání vůbec. Naopak pro člověka vyrůstajícího od mládí v prostředí vyspělé techniky se stává prokopá vání nových cest civilizace existenční potřebou a stálé vzdělávání součásti jeho životního slohu.
Převrat, který zanesou sdělovací prostředky a didaktická technika do škol, bude patrně zastíněn obdobnými účinky ve vzdělání dospělých. Dosud vyzkoušené prostředky, síť závodních klubů, kulturních domů atd. s převládající lektorskou osvětou jsou příliš těžkopádné a málo atraktivní,[20] aby mohly úspěšně pohnout kupředu tvorbou lidských schopností a zvítězit např. v soutěži s hospodou. Moderní sdělovací a didaktická technika (analogická škola, příp. ve spojení se školou) ale zvláště film a videomagnetofon - by však z nich mohla udělat mnohem účinnější průkopníky vědy a techniky.
Rozhlas a zvláště televize, jak se zdá, dávají poprvé možnost vymanit vzdělávací proces do značné míry z bezvýchodných hranic školních škamen[21] a organizovat značnou část cyklu přímo doma. V některých zemích (Japonsko) už jsou zkušenosti se stabilními vzdělávacími televizními kanály, jiné země je zavádějí (SSSR). V USA je specializováno na vzdělání několik televizních programů - mezitím běží kompletní televizní vysokoškolská výuka v několika oborech. Televize na sebe zřetelně strhuje těžiště ve vzdělávání dospělých, podřizuje si systém lidových akademii jako svou pomocnou složku. Kdyby její akce byly doplněny aplikací domácího videomagnetofonu (který bude patrně působit převratně) a organizovaným dodáváním dokumentace moderními prostředky informační techniky, mohla by se v budoucnu úplně změnit tvář vzdělávací základny. Vzniká zcela nová situace; moderní technika dostává nyní schopnost otevřít potřebný současný vhled do struktury světa, s nímž se člověk setkává, před každým a kdykoli.