Ve druhé kapitole jsme sledovali, jak se z výměny výrobků vyvíjel zbožní oběh.
Postupme nyní o krok dále. Za prostého zbožního oběhu prodává majitel zboží své zboží, aby mohl koupit jiné. Avšak časem se z této formy zbožního oběhu vyvíjí nová forma pohybu: koupě za účelem prodeje. Vzorec prostého zbožního oběhu je, jak víme, zboží - peníze - zboží; vzorec nové formy oběhu je peníze - zboží - peníze.
Porovnejme nyní oba tyto vzorce.
Účelem pohybu zboží - peníze - zboží je spotřeba. Člověk prodává zboží, jež pro něho nemá užitnou hodnotu, aby získal jiné zboží, které má pro něho užitnou hodnotu. Koloběh zboží peníze - zboží se sám v sobě uzavírá. Peníze utržené prodejem se přeměňují ve zboží, jež se spotřebuje a vypadává tak z oběhu. Peníze samy jsou definitivně vydány a ve svém pohybu se vzdalují od dřívějšího majitele. Hodnota zboží, jímž koloběh skončil, se za normálních podmínek prostého zbožního oběhu a pouze o takové podmínky zde může jít - rovná hodnotě toho zboží, jímž koloběh začal.
Jinak je tomu u koloběhu peníze - zboží - peníze. Jeho účelem není spotřeba. Na konci tohoto koloběhu nestojí zboží, nýbrž peníze. Peníze, jež byly na jeho počátku vrženy do oběhu, nebyly definitivně vydány, nýbrž pouze zálohovány. Vrátí se opět ke svému původnímu majiteli. Koloběh se sám v sobě neuzavírá, ve svém pohybu nemá mezí. Peníze, jež byly zálohovány, se vracejí nazpět, aby byly znovu vrženy do oběhu a opět se vrátily, aby se hra opakovala do nekonečna. Pohyb peněz, který je plozen koloběhem peníze - zboží - peníze, nemá hranic.
V čem je však hnací síla tohoto pohybu? Příčina koloběhu zboží - peníze - zboží je jasná; nezdá se naproti tomu koloběh peníze - zboží - peníze nesmyslným? Prodám-li bibli, abych si za utržené peníze koupil chleba, je na konci koloběhu jiné zboží než na počátku, i když jeho hodnota je stejná. Jedno zboží ukájí můj duchovní hlad, když jsem však tento hlad ukojil, prospívá mi to velmi málo, byť bych znal třebas bibli i nazpaměť; nemám-li prostředky k ukojení tělesného hladu. Jestliže však nakoupím za 100 marek brambor, abych je opět za 100 marek prodal, jsem na konci stejně daleko jako na počátku; celý proces není ani účelný, ani nijak výhodný. Účelné a výhodné by to bylo jen tehdy, kdyby na konci transakce byla jiná peněžní částka než na počátku. Peněžní částky se však od sebe liší jen svou velikostí. Koloběh peníze - zboží - peníze má tudíž smysl jen tehdy, je-li na jeho konci větší peněžní částka než na počátku. A toto zvětšování peněžních částek je pak také skutečně hnacím motivem koloběhu. Kdo kupuje, aby prodal, kupuje proto, aby prodal dráže. Koloběh peníze - zboží - peníze probíhá normálně jen tehdy, jestliže na jeho konci je větší peněžní částka než na začátku. Naproti tomu koloběh zboží - peníze - zboží probíhá normálně - jak víme - jen tehdy, jestliže hodnota zboží, které koloběh uzavírá, je stejná jako hodnota zboží, jež bylo na jeho počátku.
Každá koupě je prodej a naopak. Navenek se zdá, jako by koloběh peníze - zboží - peníze měl stejný cíl jako koloběh zboží - peníze - zboží. Nyní však již víme, že oba koloběhy se od sebe podstatně liší.
Zůstaňme u našeho příkladu; jestliže koupím za 100 marek brambor, abych je znovu prodal, činím to proto, abych je prodal dráže, na příklad za 110 marek; prodám je tedy za 100+10 marek, což je, všeobecně řečeno, částka, která se rovná původní částce zvětšené o jistý přírůstek. Označíme-li zboží písmenem Z, původní peněžní částku písmenem P a peněžní částku, jež tvoří přírůstek, písmenem p, můžeme úplnou formu znázornit takto:
P - Z - (P + p)
Uvedené p, to jest přírůstek hodnoty, který se na konci tohoto koloběhu objevuje jako přebytek nad původně zálohovanou hodnotou, nazývá Marx nadhodnotou. Nadhodnotu nelze zaměňovat s jejími jevovými formami, se ziskem, s úrokem atd., právě tak jako hodnotu nelze zaměňovat s cenou. V našem výkladu jde dosud namnoze jen o základy ekonomických kategorií, a nikoli o jejich jevové formy. To je třeba říci, abychom se vystříhali nedorozumění.
Nadhodnota představuje specifickou zvláštnost koloběhu P - Z - (P + p). Hodnotě pohybující se v této formě koloběhu se dostává právě zásluhou nadhodnoty nového charakteru: stává se kapitálem.
Kapitál lze postihnout jen v tomto pohybu. Je to hodnota plodící nadhodnotu. Kdo tento pohyb přehlíží a pojímá kapitál jako nehybnou věc, bude vždy narážet na rozpory. To je příčinou toho, že v běžných učebnicích vládne zmatek o pojmu kapitál, o tom, které věci lze považovat za kapitál. Jedni definují kapitál jako pracovní nástroj; potom nalézáme kapitalisty již v kamenné době, a dokonce i opice, jež roztlouká kamenem ořechy, je již kapitalistou; potom je kapitálem i hůl, kterou tulák sráží se stromů ovoce, a sám tulák je kapitalistou. Druzí definují kapitál jako nahromaděnou práci, čímž se dostává křečkům a mravencům té cti, že figurují jako kolegové Rothschildů, Bleichröderů nebo Kruppů. Někteří ekonomové počítají ke kapitálu dokonce všechno, co usnadňuje práci a zvyšuje její produktivitu - stát, vědomosti člověka i jeho duši.
Je zřejmé, že tyto všeobecné definice vedou jen k banálnostem, které jsou poučné, pokud je čteme v dětských slabikářích, ale nepomohou nám ani v nejmenším při poznávání společenských formací nebo jejich zákonů a hybných sil. Tyto banálnosti, jež v některých oblastech politické ekonomie vládly téměř neomezeně, vymýtil zcela v politické ekonomii teprve Marx. Jde zejména o oblast, která se zabývá výkladem zvláštních vlastností kapitálu.
Viděli jsme, že kapitál je hodnota plodící nadhodnotu; jeho všeobecný vzorec je P - Z - (P +p). Již z toho plyne - a fakta to potvrzují - že každý nový kapitál začíná svůj pohyb v peněžní formě. Vyplývá však z toho i to, že tento pohyb nutně podmiňuje jak přeměnu kapitálu z peněžní formy v různé druhy zboží, tak zase i zpětnou přeměnu těchto různých druhů zboží v peníze.
Z tohoto vzorce dále vyplývá, že kapitálem nejsou každé peníze ani každé zboží; kapitálem se stávají peníze pouze tehdy, prodělávají-li určitý pohyb. Avšak tento pohyb má opět své vlastní historické předpoklady, s nimiž se ještě seznámíme. Peníze, které člověk vydává, aby si koupil nějaký spotřební předmět - na příklad chléb nebo kabát - jsou kapitálem tak málo jako zboží, které člověk sám vyrobil a potom prodává.
Výrobní prostředky, nahromaděná práce atd., jsou ovšem látkovým obsahem kapitálu, avšak pouze za jistých okolností. Jestliže k nim nepřihlížíme neboli abstrahujeme-li od nich - užijeme-li nejnovějšího akademického označení pro přehlížení podstatných vlastností - přehlížíme charakteristické, vlastnosti soudobého výrobního způsobu a zahalujeme je do temnoty, v níž se dá leccos provádět; proto také učení i neučení představitelé kapitalismu nechtějí nic vědět ani o Marxově theorii kapitálu, ani o theorii hodnoty, na níž je theorie kapitálu založena.