Co by mělo přinést magisterské studium mikroekonomie oproti bakalářskému? Odpověď na tuto otázku velmi úzce souvisí s tím, jak chápeme smysl a význam mikroekonomické teorie. Pokud přijmeme názor, že mikroekonomická teorie umožňuje vidět nejvýznamnější (určující) aspekt společenského dění, vývoje společnosti a našeho místa v těchto procesech, vyplývá z toho následující:
Cílem magisterského studia je pozvednout úroveň chápání toho, co se ve společnosti odehrává a našeho místa v tomto dění tak, abychom znali to nejdůležitější, uměli se v souladu s tím orientovat, vycházeli ze systematicky uspořádaných znalostí z oboru mikroekonomie při studiu dalších disciplín a při uplatnění nabytých poznatků v profesní praxi.
Všimněme si, že přínos mikroekonomie je dvojí:
Není přitom nutné zdůrazňovat, že jedno souvisí s druhým. Jakmile začneme poctivě studovat mikroekonomickou teorii na úrovni magisterského studia, měli bychom získat pocit, že nám tato věda odpovídá na otázky o společnosti i o nás samotných, které nás dlouho trápily, že začínáme chápat, o co ve složitém dění kolem nás jde, a měli bychom začít lépe chápat i sebe sama.
Za povšimnutí rovněž stojí to, že mikroekonomie není jen věda o světě kolem nás, ale je i o nás samotných, o tom, jak vznikají naše motivace, o tom, čemu připisujeme smysl atd. Je o tom, o co jde, i o způsobu rozhodování každého z nás.1)
Dosáhnout takový výklad mikroekonomie je ovšem velmi obtížné. Stávající učebnice se mu pouze přibližují v té či oné míře, výjimkou není ani tento učební text. Při jeho zpracování jsme se však snažili co nejvíce potlačit vše, co by bylo zavádějící a rozptylovalo, odvádělo pozornost stranou, k dílčím a nepodstatným problémům:
V jednom i druhém případě se snažíme o to, aby nedošlo k tomu, že studující nevidí pro stromy les. Právě naopak - v průběhu celého výkladu nám jde o zvyšování provázanosti poznatků (nikoli o jejich hromadění či přidávání nových a nových, aniž by se ukázalo, jak souvisí s předešlým), o vytváření funkčního systému, kdy studující nejen zná, ale i chápe.
Mikroekonomie považuje efektivnost za to nejdůležitější, proto ani její výuka by neměla toto kritérium obcházet. Za kritérium efektivnosti její výuky považujeme to, že umožňuje pochopit nikoli některé vybrané případy vztahující se k reálné ekonomice a k reálnému ekonomickému systému, ale že umožňuje vidět a pochopit to nejdůležitější, to, o co jde2). To neznamená, že přichází s hotovými recepty a "jediným správným názorem". Většinou v úvahu připadá více vysvětlení událostí a více přístupů k řešení problémů. Jedním z takových "odvěkých" problémů mikroekonomické teorie i praxe např. je, kde lze a kde nelze využít tržní mechanismus. Tak jako se vyvíjí naše poznání, tak se vyvíjí i naše pochopení světa a cest řešení problémů. Studium mikroekonomie by však mělo umět problémy dokázat pojmenovat, vést o cestách jejich řešení kvalifikovanou rozpravu (byť i třeba formou vášnivých diskusí, ale se znalostí věci).
Od stávajících učebnic mikroekonomie se předkládaný text odlišuje zejména následujícím:
1. Nejde v něm o to, aby poskytl aparát, jehož užitečnost lze ilustrovat a dokumentovat na některých příkladech, ale o to, aby jako ucelený systém vzájemně provázaných poznatků umožnil přistoupit k analýze kteréhokoli významného společenského jevu. Tj. není to tak, že teorie si vybírá, kde bude demonstrovat svojí užitečnost, ale tak, že realita úkoluje teorii, aby dokázala, že umí dát odpověď na otázky nastolované samotným životem, např.:
2. Na rozdíl od většiny dostupných učebnic klade důraz na dobové určení nabývaných poznatků a z hlediska toho, co vyzdvihuje jako podstatné současná doba, vybírá z mikroekonomického přístupu to nejdůležitější. Vychází z předpokladu, že zvládnutí mikroekonomie na magisterském stupni by mělo umožnit studentovi znát a chápat obsah přechodu ke vzdělanostní společnosti, klíčové momenty tohoto přechodu i jednotlivá úskalí3).
Studium mikroekonomie a "algoritmické stlačení dat":
Co je vlastně cílem poznání a vědeckého poznání zvlášť? Odpověď na tuto otázku (která má specifický význam i pro mikroekonomii jako vědu a její studium) doznala v posledních létech podstatné proměny, a to zejména v souvislosti s teorií chaosu4). Pokusme se na ni odpovědět co nejjednodušeji a nejnázorněji.
Představme si nekonečnou posloupnost čísel, např.:
3, 8, 5, 14, 4, 21, 5, .......
2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, ......
3, 6, 9, 12, 15, 18, 21, ......
V případě, že se nám podaří najít způsob generování čísel nějaké posloupnosti, můžeme říci, že ji lze "algoritmicky stlačit". Tj. členy nekonečné posloupnosti lze zadat předpisem, který je konečný.
Která z našich posloupností je ve výše uvedeném příkladu algoritmicky stlačitelná? Na první pohled vidíme, že třetí - představuje po sobě jdoucí násobky čísla tří. Po bližším ohledání najdeme i způsob jak stlačit druhou posloupnost - každý její další člen v pořadí je součtem dvou předcházejících. Kdo si dá hodně práce, najde způsob algoritmického stlačení i první posloupnosti.
Existují posloupnosti, které jsou principiálně algoritmicky nestlačitelné a nelze je zadat jinak, než výčtem sebe sama. Neexistuje v nich žádná pravidelnost, žádná zákonitost, každý další člen se objevuje naprosto neodhadnutelně.
Přesto, že algoritmicky stlačitelných posloupností je nespočetně (a to i ve smyslu Cantorovy teorie nekonečna), představují svým způsobem výjimku. "Normální" posloupnost by měla být algoritmicky nestlačitelná a je vlastně "štěstí", když narazíme na algoritmicky stlačitelnou posloupnost5).
Nyní přejděme od posloupností k reálnému světu. Pokud ho poznáváme a jsme schopni alespoň částečně poznat, snažíme se rovněž svým způsobem o jeho "algoritmické stlačení". Tj. snažíme se popsat to, s čím se v něm setkáváme, nějakou jeho konečnou reprezentací (teorií, modelem apod.), která je jednodušší než samotný svět, který popisujeme, resp. než ta část reality, kterou popisujeme. Podstatné je, že reprezentace, kterou část reality popisujeme, musí pro nás být algoritmicky stlačitelná do konečných rozměrů, protože s nekonečnými reprezentacemi nedokážeme pracovat. (Tj. můžeme používat nekonečno v nějakém modelu, ale to musí být algoritmicky stlačitelné tak, abychom s ním pracovali jako s konečnou veličinou.)
Svět ve kterém žijeme je - alespoň v určitých rámcích - algoritmicky stlačitelný. Jinak bychom v něm totiž nemohli žít a ani bychom v něm nevznikli. Nevnikly by dokonce ani nejprimitivnější formy života. (Nebylo by v něm např. možné rozmnožování.) Ve zcela chaotickém (tj. algoritmicky nestlačitelném) světě by nebyla možnost replikace, využití minulé zkušenosti k lepšímu jednání v budoucnosti, nic by se nedalo předvídat. Dokonce by neexistovala ani možnost odlišit nějaké entity v takovém světě a nacházet mezi nimi podobnost, případně vyjádřit jejich počet číslem...
To neznamená, že vše, s čím se ve světě setkáváme, je pro nás algoritmicky stlačitelné. Teorie chaosu, která se rozvíjí zhruba od 70. let 20. století nachází nové a nové případy, kdy se s možností řešení problémů formou algoritmického stlačení dat musíme rozloučit, kdy to zkrátka nejde a víme, že to nejde z principiálních důvodů6).
Mikroekonomie je schopna popsat standardní situace, které se v dané oblasti vyskytují, a standardní přechody od jedné takové situace k druhé7). Dokáže tedy předvídat, co se za určitých podmínek bude dít i k čemu dojde, pokud se podmínky změní. Její závěry tohoto typu přitom směřují i do oblasti utváření motivací lidí, vzájemných vztahů mezi lidmi apod.
Matematický a od matematiky odvozený aparát (zejména grafické vyjádření různých veličin a jejich vzájemných vztahů) pak využívá především k rozlišení a pojmenování standardních situací.
Struktura textu a způsob zpracování: