Ze zákona klesajících výnosů a klesajícího užitku odvodíme základní nástroje popisu ekonomické reality - indiferenční křivky, izokvanty, smluvní křivky, hranici produkčních možností, nabídku, poptávku, apod.
Předvedeme ucelený koncept všeobecné ekonomické rovnováhy na modelu 2 x 2 x 2 x 2.
Na základě něj si můžeme udělat představu o všech hlavních tendencích obnovování rovnováhy ekonomického systému či posunech směřujících k obnově rovnováhy ekonomického systému.
To umožňuje nastolit otázky:
Do popředí naší pozornosti se tak dostanou otázky inovací (toho, co vyvádí systém z rovnováhy) a monopolních struktur (toho, co brání obnově rovnováhy). Ekonomický systém lze z tohoto hlediska chápat i jako střet dočasných monopolů (založených na inovaci) a trvalých monopolů (založených na omezení vstupu do odvětví).
Důležitou roli hraje odpověď na otázku, za jakých podmínek mohou být eliminovány neparetovské důsledky inovací (tj. to, že někdo je důsledky inovací poškozen). Odsud vyplyne klíčová role univerzality lidských schopností jako jediného zdroje ekonomiky, jehož hodnotu nemohou inovace snížit a jehož hodnota se zvyšováním dynamiky inovací roste.
To nás přivede k tomu, abychom věnovali pozornost produktivním aspektům osobní spotřeby (resp. spotřeby domácností). Tj. spotřeby, při které dochází k nabývání lidského kapitálu, což se projevuje zvýšením jeho ocenění na profesních trzích. Místo konceptu založeného na vztažení rozhodování k užitku (chápaného subjektivně jako požitek či prožitek) tak máme koncept založený na maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu jednotlivců (či domácností).
Na základě toho lze ukázat, že za určitých podmínek nemusí existovat rozpor mezi ekonomickou efektivností a rovností příležitostí. Touto podmínkou je především vývoj kapitálového trhu tak, aby umožnil plné využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka.
Vývoj kapitálového trhu v uvedeném směru otevírá prostor pro paretovská zlepšení spojená s využíváním lidských schopností.
Existuje však polarita investování současného přijmu do zvýšení budoucího příjmu, a to:
Tato polarita se promítá i do oblasti rozdělování, resp. do otázky, kdo a za jakých podmínek si může přisvojit čistý přebytek. Vzhledem k tomu, že si tato otázka vyžaduje zevrubný výklad, je jí věnována obsáhlejší část, přitom ve dvou podobách:
V obou případech se ukazuje, že čistý přebytek může vzniknout jen v důsledku inovace (dočasného monopolu), anebo omezení vstupu do odvětví (trvalého monopolu). Současně se ukazuje, že není ostrá hranice mezi trhem statků a trhem výrobních faktorů.
Tato polarita možností získání čistého přebytku se promítá i do utváření naší prožitkové struktury, která nám umožňuje bezprostřední rozhodování. Lze ukázat mechanismy utváření prožitkové struktury i vliv fungování ekonomického systému na naši prožitkovou strukturu (na naše motivace, emoce apod.).
Při každém rozhodování o alokaci našich aktivit a prostředků (v oblasti produktivní činnosti i při spotřebě, v oblasti pracovní i mimo ni) řešíme problémy typu vězňova dilematu (tj. problémy, které popisuje teorie her). Jinými slovy - vše, co děláme, je volbou mezi sázkou na rozvoj schopností a sázkou na zlepšení společenské pozice nikoli na základě lepších schopností, ale nepřipuštěním druhého. I do oblasti každodenních aktivit (podobně jako životních strategií a lidských osudů) se promítá toto dilema, u jehož ekonomických základů stojí polarita dočasných a trvalých monopolů (inovací a omezení vstupu do odvětví).
Jedním z důsledků těchto her je vznik sociálních sítí, které mají povahu jednak kooperujících a jednak pozičních sítí. I do nich se promítá výše uvedené dilema (schopnosti a inovace versus omezení druhého o monopol). Tyto sítě se liší jak vztahem ke svému okolí, tak i způsobem zapojení jednotlivce do sítě. Lze ukázat, jak ekonomický systém svým stavem působí na utváření těchto sociálních sítí.
Z výše uvedeného vyplývají konkrétní závěry týkající se vyhodnocení problematiky přechodu ke vzdělaností společnosti "zde a nyní", tj. v daných konkrétních podmínkách a v dané konkrétní době - např. tady u nás a v nejbližších létech.