Posuny reálného ekonomického systému k rovnováze

Optimum spotřebitele: Posun po linii rozpočtu (BL) z bodu A do bodu E, který je dotykem BL a příslušné indiferenční křivky (IC). Spotřebitel optimalizuje svůj užitek. Q¹, Q² jsou statky, kterou jsou spotřebovávány spotřebitelem.

Obrázek 1.

Optimum výrobce: Posun po izokostě z bodu A do bodu E, který je dotykem izokosty a příslušné izokvanty. Výrobce optimalizuje svůj výstup. Q¹, Q² jsou statky, kterou jsou vyráběny výrobcem.

Obrázek 2.

Tržní rovnováha: Posun ceny (navrhované výrobci a akceptované spotřebiteli) směrem dolů (v případě přebytku) nebo naopak směrem nahoru (v případě nedostatku).

Poznámka: Efekt pavučiny (který byl objasněn v rámci bakalářského kurzu) ukazuje, že cesta k bodu rovnováhy nemusí být snadná.

Posun do bodu zvratu: Cena (P+) je nad bodem zvratu (E_f´). Firmy v daném odvětví dosahují kladnou hodnotu ekonomického zisku. Proto do odvětví přicházejí další firmy, což vede k posunu křivky tržní nabídky (z S do S´). Tím se posouvá tržní rovnováha (z E_m do E_m´) a bod rovnováhy firmy (z E_f do E_f´).

Optimalizace produkce dvou výstupů ze dvou vstupů: Posun z bodu A do bodu E znamená, že se přerozdělí množství vstupů na výrobu dvou výstupů, a to tak, že se zvýši výroby každého ze vstupů.

Optimalizace užitku dvou spotřebitelů prostřednictvím směny: Posun z bodu A do bodu E znamená, že se přerozdělí množství spotřebních statků, a to tak, že každý ze spotřebitelů si zvýší svůj užitek.

Optimalizace jednoho výstupu ze dvou firem: Přerozdělí se vstupy mezi dvěma firmami tak, aby jejich mezní výstup byl stejný.

Optimalizace rozdělení dvou výstupů mezi dvě firmy: Výroba dvou výstupů se přerozdělí mezi dvě firmy tak, aby MRTP (vyjádřená tečnou k PPF) byla v obou případech shodná.

Dosažení souladu mezi strukturou výroby a strukturou preferencí: Výrobci mění strukturu výroby tak, aby odpovídala struktuře preferencí spotřebitelů (bod A₁ se přesouvá do bodu A₂, přitom tečna odpovídající mezní míře substituce ve spotřebě je rovnoběžná s tečnou odpovídající mezní míře transformace produktu). Spolu s tím se posouvá celá smluvní křivka CC₁ (do polohy CC₂ vyznačené čárkovaně) a s ní i bod E₁ do bodu E₂.

Jak spolu jednotlivé posuny a tendence směřování ke všeobecné rovnováze navzájem souvisejí a jak se vzájemně podmiňují? To nejdůležitější lze postihnout následujícím způsobem:

1. Vše se odvíjí od subjektivních preferencí spotřebitele. Ten maximalizuje svůj užitek formou dosahování rovnováhy spotřebitele (obrázek 1). A to tak, že buď při každém výdaji peněžních prostředků na přírůstek určitého spotřebního statku (a tím i dosažení určitého mezního užitku) postupuje v souladu s příslušnou optimalizační tendencí (šipka na obrázku 1), nebo tak, že optimalizuje strukturu statků, kterou disponuje prostřednictvím směny s jinými spotřebiteli (v souladu se situací, kterou popisuje obrázek 6). Obojí se může odehrávat a v realitě také většinou odehrává prostřednictvím tržního mechanismu a konkurence spotřebitelů (viz další bod, tj. bod 2).
2. Vztah mezi nabídkou a poptávkou (existence přebytku či nedostatku) na trhu poskytuje informaci výrobcům o preferencích spotřebitelů. To, že jeden spotřebitel upřednostňuje ve spotřebě jeden statek a vytlačuje ze spotřeby jiného spotřebitele, zatímco druhý spotřebitel téhož dosahuje v případě jiného statku, má na výsledné rozdělení statků mezi spotřebitele stejný účinek jako dosahování optima ve směně (viz již zmíněný obrázek 6). Jedná se jen o rozdíl mezi naturální směnou, v níž fungují pouze poměrné ceny, a situací, kdy již vznikly peníze a penězi vyjádřené ceny. Výrobci na informaci o preferencích spotřebitelů reagují změnou množství nabízeného zboží (obrázek 3, posuny po křivce S naznačené šipkami).
3. Tím dochází i ke změně celkového množství (zásoby) statků na trhu (posunu z bodu A₁ do bodu A₂ ve směru šipky na obrázku 9, přitom se "stěhuje" celá smluvní křivka a s ní i bod rovnováhy dosahovaný naturální směnou či směnou zprostředkovanou penězi).
4. Při tomto přesunu dochází současně k následujícím optimalizacím:
   1. Firmy přizpůsobují strukturu vyráběných statků společné hranici produkčních možností (v souladu s obrázkem 8.1 - 8.2).
   2. Optimalizují množství výstupu na jednotku vstupu (v souladu s obrázkem 7.1 - 7.2).
   3. Optimalizují množství dvou výstupů ze dvou vstupů (v souladu s obrázkem 5).

   Všechny tyto posuny probíhají současně a jsou navzájem odlišné povahy. Například přizpůsobení struktury výstupu společně vytvářené hranici produkčních možností určitou firmou může vést k tomu, že rozložení vstupů do výstupů firmy neleží na smluvní křivce (tj. optimalizace popsaná obrázkem 8.1 - 8.2 vede k narušení rovnováhy situace popsané na obrázku 5 a následnému optimalizačnímu posunu, který obrázek 5 popisuje).

5. Posuny nabízeného množství při vytváření tržní rovnováhy (obrázek 3) implikují posuny na individuálních nabídkových křivkách jednotlivých firem (obrázek 4) a v případě, že jejich výsledkem je situace, při které je bod vyrovnání nad bodem zvratu (firmy dosahují kladný ekonomický zisk), vstupují do odvětví další firmy. Vstup firem do odvětví vede k posunu křivky tržní nabídky tak, aby bod tržní rovnováhy byl na stejné úrovni ceny jako bod zvratu jednotlivých firem.

Vzniká otázka, k čemu nám znalost optimalizačních posunů slouží, jaký má význam z hlediska role ekonomické teorie v praxi. Na tuto otázku dáme odpověď v následující části.