Co vyvolává nerovnováhu a co brání dosahovat rovnováhu?

Vraťme se ještě jednou k obrázku 4, dobře si ho prohlédněme a následně si položíme důležitou otázku.

Úkol k zamyšlení:

Představme si, že všechny optimalizační procesy, které popisuje tento obrázek, probíhají bez jakýchkoli omezení. Jaký tvar bude mít křivka tržní nabídky?

Budou-li mít firmy v příslušném odvětví kladný zisk, bude to motivovat jiné firmy, aby do daného odvětví vstoupily (kladný zisk = přebytek nad náklady obětované příležitosti). Přitom (viz podmínka, že optimalizační procesy probíhají bez jakéhokoli omezení):

1. Jiné firmy mohou do příslušného odvětví vstoupit okamžitě (bez časových omezení).
2. Jiné firmy mohou vstoupit do příslušného odvětví bez jakýchkoli transakčních nákladů.
3. Jiné firmy mohou vstoupit do příslušného odvětví za stejných podmínek jako firmy, které zde již působí.
4. Vstup jiných firem do příslušného odvětví není ničím omezen.

Závěr z výše uvedeného lze učinit jediný: Nabídková křivka bude absolutně elastická:

Určitý statek bude nabízen za určitou cenu (P₁), která je určena technologickými podmínkami výroby (konkrétně pak bodem zvratu), bez ohledu na množství, v jakém je poptáván¹⁶⁾.

Poznámka:

Samozřejmě, že můžeme uvažované období rozlišit na krátké a dlouhé:

• Krátké období je to, ve kterém jiné firmy nevstupují do daného odvětví.
• Dlouhé období je to, ve kterém jiné firmy vstupují do daného odvětví.

Pak se výše uvedený závěr bude týkat jen dlouhého období. Přitom není důležité, "jak dlouho trvá" dlouhé období. Ani toto rozlišení nás však nezbavuje potřeby odpovědět na otázku, co vlastně činí nabídkovou křivku nikoli absolutně pružnou.

Fakt, že v odvětví, ve kterém není žádné "tření", žádné bariéry apod., je křivka tržní nabídky absolutně elastická znamená současně následující: Poptávka po produkci kterékoli firmy v tomto odvětví je rovněž absolutně elastická. Vyplývá to z toho, že firma prodá veškerou produkci za cenu, za kterou ji prodávají i ostatní firmy, za vyšší cenu by neprodala nic. Z toho vyplývá, že nedokonalá konkurence se objevuje vždy tam, kde existuje nějaké tření či bariéry působící proti obnově rovnováhy.

Úkol k zamyšlení: Pokuste se samostatně vyjmenovat všechny vlivy, jejichž výsledkem je skutečnost, že křivka tržní nabídky není absolutně elastická¹⁷⁾.

Metodologická vsuvka:

Aby čtenář měl prostor pro samostatnou úvahu a nepředběhl očima text, učiníme nejdříve krátkou metodologickou vsuvku, která se týká katalogizace a kategorizace jako metodologického postupu uplatněného ke konkrétnímu příkladu.

Připomeňme si z toho, co známe již bakalářského studia:

• Na úrovni katalogizaci si všímáme, že existují různé firmy - velké a malé, firmy dosahující větší či menší zisk, firmy, jejichž produkce se výrazně odlišuje od ostatních firem (tj. kdy není žádná jiná firma s podobnou produkcí), a firmy, které vyrábějí tutéž nebo obdobnou produkci jako ostatní firmy.

• Přechod ke kategorizaci je založen na přesném vymezení dvou vzájemně se doplňujících situací - dokonalé a nedokonalé konkurence. Rozlišujícím kritériem (tím, co vymezuje tyto polarity) je vztah mezi cenou a rozsahem produkce uplatnitelné na trhu (v dokonale konkurenčním prostředí cena nezávisí na rozsahu produkce, se kterou firma přichází na trh, v nedokonale konkurenčním prostředí závisí na rozsahu produkce, kterou daná firma na trhu uplatňuje).

Jakmile přejdeme od katalogizace ke kategorizaci, otevíráme si cestu k tomu, abychom v dané oblasti poznání identifikovali to, co před tím zůstávalo skryto, a to:

• Vzájemné působení dvou vzájemně se doplňujících podoblastí.

• Přechody mezi nimi.

• Podmíněnost toho, čím je určena příslušnost k té či oné podoblasti.

Poznáváme-li určitou oblast, kterou jsme určitým způsobem katalogizovali, nestačí nám zpravidla jedna polarita kategorizace, ale nacházíme jich více. Příslušná oblast jevů se nám ukazuje jako vícerozměrná.

Na základě kategorizace můžeme ukázat standardní situace a přechody mezi nimi.

V rovině katalogizace můžeme dát následující odpověď na otázku, co brání tomu, aby nabídková křivka byla dokonale elastická:

• Transakční náklady na vstup do odvětví (náklady na specializaci výroby, časová zpoždění...).
• Omezení vstupu do odvětví (administrativní, daná vlastnictvím omezených zdrojů, neznalostí příslušné technologie...).
• Inovace a konečná rychlost jejich šíření (tj. to, že někdo přichází s něčím novým a než se rozšíří schopnost využívat stejnou technologii, má dočasnou výhodu).

V rovině kategorizace můžeme rozlišit:

1. Polaritu transakčních nákladů na vstup do odvětví (včetně časových nákladů a tím vznikajících zpoždění) a monopolního postavení vzniklého v daném odvětví.
2. Uvnitř polarity monopolních struktur pak mezi trvalými monopoly (danými administrativními omezeními, vlastnictvím omezených zdrojů apod.) a dočasnými monopoly založenými na inovacích.

Výše uvedený příklad ukazuje smysl vyjádření všeobecné ekonomické rovnováhy a posunů, které jsou s jejím vytvářením spojeny. V žádném případě se nejedná o nějaký ideální stav ke kterému by měla ekonomika směřovat. Jedná se o koncept, který nám umožňuje ukázat (a v souvislosti s tím dát i odpověď na příslušné otázky):

1. Co vyvolává nerovnováhu v ekonomickém systému?
2. Co brání směřování ekonomického systému k rovnováze?¹⁸⁾

Inovace vnášejí do ekonomického systému nerovnováhu, ekonomický systém na tuto nerovnováhu reaguje optimalizačními posuny, které jsou však současně bržděny existencí transakčních nákladů na realizaci optimalizačních posunů a monopolních prvků v ekonomickém systému.

Tak tomu je ovšem jen v prvním přiblížení, kdy inovace považujeme za pouze za exogenní prvek ekonomického systému, který zvyšuje jeho efektivnost při současném vyvolání nerovnováhy. V tomto pohledu samotné inovace vstupují do ekonomického systému díky vynalézavosti lidí a lidmi odhalovaných zákonitostí.

Při podrobnějším pohledu na vlivy, které podmiňují vliv inovací, zjistíme, že podstatná část z nich je motivována nikoli jen přirozenou vynalézavostí, ale reaguje již na existující prvky nerovnováhy ekonomického systému. A to zejména na ty prvky nerovnováhy ekonomického systému, které vzhledem k "brzdícím" vlivům (transakčním nákladům a monopolním prvkům) způsobují, že v ekonomickém systému dlouhodoběji neprobíhají příslušné optimalizační procesy.

Jinými slovy - existence zejména monopolních prvků (ať již daná vlastnictvím omezených zásob zdrojů, vysokými náklady na vstup do odvětví s výnosy z rozsahu, administrativními bariérami vstupu do odvětví apod.) provokuje vznik inovací, které vedou:

1. K eliminování monopolního postavení.
2. K posunu ekonomického systému směrem k rovnováze.
3. Ke vnesení dalších prvků nerovnováhy (ale již na jiné úrovni).

Z tohoto hlediska můžeme celý ekonomický systém nahlížet jako systém, jehož fungování a vývoj jsou doprovázeny střetem (relativně) trvalých a (relativně) dočasných monopolů¹⁹⁾.