Kapitálový trh a jeho role při investování do lidských schopností

Jak tento výsledek interpretovat? Na kapitálovém trhu proti sobě - přitom v opačném gardu - stojí:

• Nabídka a poptávka investičních prostředků (věřitel nabízí vlastní investiční prostředky a dlužník poptává cizí investiční prostředky).
• Poptávka a nabídka investičních příležitostí (věřitel poptává cizí investiční příležitosti a dlužník nabízí vlastní investiční příležitosti).

Každý je vlastníkem investičních prostředků i investičních příležitostí. Co rozhoduje o tom, kdo bude věřitelem a kdo dlužníkem?²⁷⁾ K tomu viz následující graf poptávky a nabídky investičních prostředků a investičních příležitostí:

Kde je:

Y - současný příjem

D₁ - mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí prvního spotřebitele = poptávka po cizích investičních příležitostech (do linie rozpočtu) = poptávka po cizích investičních prostředcích (od linie rozpočtu)

S₂ - mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí druhého spotřebitele = nabídka vlastních investičních prostředků (do linie rozpočtu) = nabídka vlastních investičních příležitostí (od linie rozpočtu)

i -míra výnosu z vlastních investičních prostředků poskytnutých k realizaci cizích investičních příležitostí (úroková míra)

K výše uvedenému grafu existuje symetrický.

První spotřebitel je dlužník - poptává cizí investiční prostředky (viz předchozí graf) a nabízí vlastní investiční příležitosti (viz tento graf).

Druhý spotřebitel je věřitel - poptává cizí investiční příležitosti (viz předchozí graf) a nabízí vlastní investiční prostředky (viz tento graf).

Trojúhelníky EAB a ECB představují paretovská zlepšení jednoho a druhého spotřebitele.

Budeme-li uvažovat velké množství subjektů (spotřebitelů) bude i - míra výnosu z vlastních investičních prostředků poskytnutých k realizaci cizích investičních příležitostí (úroková míra) - určena následujícím způsobem:

Kde je:

S Y_n - součet příjmů všech subjektů

S D_n - mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí všech subjektů = poptávka po cizích investičních příležitostech = poptávka po cizích investičních prostředcích.

K tomuto grafu existuje symetrický, ve kterém figuruje S S_n.

Odsud pak lze odvodit grafické vyjádření postavení věřitele a dlužníka:

Graf věřitele

Graf dlužníka

Kde existenční pásmo je ta část prostředků, které subjekt musí využít k zabezpečení své existence či k uspokojení potřeb, kterých se nechce vzdát.

K výše uvedeným grafům rovněž existují symetrické, v nichž mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí určuje nabídku vlastních investičních, resp.vlastních investičních příležitostí.

O tom, zda se ten či onen subjekt ocitne v postavení věřitele či dlužníka rozhodují dvě okolnosti:

1. Rozpočtové omezení příslušného subjektu (tj. jakým současným příjmem disponuje).
2. Mezní výnos z jeho vlastních investičních příležitostí (tj. jakými investičními příležitostmi disponuje).

Následující graf pak ukazuje, z čeho se sestává další (budoucí) příjem věřitele a dlužníka:

Kde je:

Plocha A - velikost příjmu z vlastních investičních prostředků

Plocha B - velikost příjmu z využití vlastních investičních příležitostí

A závisí na velikosti současného příjmu, B nikoli.

Z výše uvedeného lze mj. odvodit, že systém, ve kterém by dostatečně fungoval kapitálový trh v oblasti využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka, by konvergoval (a nikoli divergoval, jak se někteří domnívají!), pokud se týká majetkové diferenciace. Jinými slovy - vliv majetkové výhody na budoucí příjmy se v systému, kde nepůsobí jiné faktory, snižuje. Současně se ukazuje, že mezi rovností a efektivností lze vytvořit komplementární vztah²⁸⁾.

Ukazuje právě tento pohled na ekonomický systém prizmatem ekonomie produktivní spotřeby cestu k řešení odvěkého problému bohatství a chudoby? Patrně ano. Mezi prokázáním teoretické možnosti a praktickým využitím těchto možností je však ještě velký rozdíl. J. Mládek v diskusích na dané téma upozornil např. na následující problém: Čím více investičních prostředků má subjekt dispozici, tím větším množstvím výnosnějších investičních příležitostí disponuje, tj. bohatí si půjčují a chudí spoří. Kapitálový trh tak majetkovou divergenci společnosti spíše urychluje.

K Mládkovu paradoxu dochází pouze za dvou předpokladů:

1. Není rozvinuto investování do sekundárních investičních příležitostí prostřednictvím kapitálového trhu.
2. Je rozvinuto investování do společenské pozice.

Grafické vyjádření Mládkova paradoxu:

Investičních příležitostí totiž existuje několik druhů:

• Primární - schopnosti, které má člověk od narození.
• Sekundární - spojené s rozvojem schopností člověka, využíváním jedněch vznikají další.
• Terciární - schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty.

V našem případě jde zejména o to, aby rozvojem kapitálového trhu (a odstraňováním jeho nedokonalostí) byly vytvořeny podmínky pro využívání sekundárních investičních příležitostí. To je důležité i z hlediska protichůdného působení dvou typů sociálního investování - do rozvoje schopností a do společenské pozice. Investování do společenské pozice je spontánně vzniklé skupinové investování formou demonstrativní spotřeby, které omezuje volný přístup do oblasti využívání investičních příležitostí. Jedná se o způsob přeměny majetkové výhody ve výsadu (omezení konkurence v oblasti nabývání a uplatnění schopností). Jeho důsledkem je sociální a ekonomická segregace.