Ve své monografii Ekonomie veřejného sektoru (Stiglitz, J.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada Publishing, Praha, 1997) J. Stiglitz poznamenává, že existují různé názory na to, jak souvisí užitek jednoho člena společnosti s užitkem jiného člena společnosti. Rozdíly prezentuje formou různého tvaru společenských indiferenčních křivek (obrázek na s. 142):
K tomu dává následující vysvětlení: "Panel A: Bentham (představitel utilitarismu - pozn. R. V.) je ochoten vzdávat se části Robinsonova užitku tak dlouho, dokud tím Pátek získává alespoň stejný užitek. Společenská indiferenční křivka je proto tvořena přímkou. Panel B: V tomto pojetí je ke snížení užitku Pátka U1 nutné vyšší zvýšení užitku U2 Robinsona. Panel C: Podle Rawlse žádné zvýšení užitku Robinsona neospravedlňuje sebemenší snížení Pátkova užitku. Proto je indiferenční křivka ve tvaru písmene L." (S. 142.)
J. Stiglitz upozorňuje na kontroverznost pojetí tvaru společenské indiferenční křivky a zdá se mu, že realitě nejvíce odpovídá případ zachycený v panelu B. Již proto, že se na první pohled zdá být "kompromisem" mezi dvěma krajnostmi. A také proto, že zdánlivě odpovídá i realitě - společnost (ať již formou charity nebo sociálně orientovaného přerozdělování realizovaného státem) se snaží kompenzovat přírůstek blahobytu nejbohatších společenských vrstev převedením části jejich prostředků ve prospěch nejchudších vrstev.
Zajímavé je, že se neuvažuje ještě jeden možný (a realitě rovněž odpovídající) případ, totiž rivalitní společnosti, kdy přírůstek užitku (v podobě přírůstku příjmů) bohatších společenských vrstev může být investován (formou investování do společenské pozice) k jejich oddělování se (k segregování) od chudších společenských vrstev a tudíž k omezování jejich šancí na společenský vzestup, ale i k obraně před jejich spontánním či organizovaným odporem. Tomuto případu by odpovídal následující obrázek:
Robinsonův užitek (U2)
V tomto případě zvýšení Robinsonova užitku vede ke stejné situaci jedině v případě, že se zvýší rovněž Pátkův užitek.
Vzhledem k tomu, že každá reálná společnost je současně zčásti (ať již spontánně či organizovaně) solidární a zčásti rivalitní (fakt investování do společenské pozice je nepřehlédnutelný a doložitelný), patrně něco jako "společenská indiferenční křivka", kterou by bylo možné nějakým způsobem vyjádřit, vůbec neexistuje. Reálné jsou jen protichůdné tendence, které mají užitý ekonomický základ a zájmové projevy, působící ve společnosti.
(Rivalitní spotřebu můžeme ilustrovat rovněž na příkladu zbrojení či výdajů na právní služby dvou stran v podmínkách komplikovaného právního systému. Zde všude se jedná o tzv. hry s nulovým či dokonce záporným součtem.)
