Strukturu kapitálu vytváří "poměr mezi kapitálem ekonomickým a kapitálem kulturním v celkovém kapitálu" (Bourdieu 1998:114) , přičemž je třeba vzít v úvahu ještě další dva strukturní prvky - sociální kapitál a symbolický kapitál. Nejdůležitější ve struktuře kapitálu jsou však ekonomický kapitál a kulturní kapitál. (Bourdieu 1984:122) V úvahu však nutno vzít i další strukturní prvky.
Kulturní kapitál zahrnuje široký rejstřík zdrojů - "takové věci, jako verbální obratnost, obecné kulturní povědomí, estetické přednosti, informace o školském systému, i doklady o vzdělání" (Schwartz 1997:75). Kulturní kapitál existuje ve třech rozdílných stavech:
Sociální kapitál je "kapitál sociálních konexí, počestnosti a vážnosti" (Bourdieu 1984:122), který může být směněn na ekonomické, politické nebo sociální výhody. Je zřejmé, že takto vymezený sociální kapitál podstatně souvisí s kulturním kapitálem a samozřejmě s ekonomickým kapitálem. Vedle toho však Bourdieu zavedl ještě další druh kapitálu, kapitál symbolický.
Symbolický kapitál "je jakákoliv vlastnost - fyzická síla, bohatství, udatnost válečnická -, která tím, že ji sociální aktéři vnímají skrze takové kategorie vnímání a hodnocení, které jim umožňují ji vidět, rozpoznat a uznávat, nabývá symbolické účinnosti a stává se doslova jakousi magickou silou: protože odpovídá na sociálně ustavená "kolektivní očekávání"..." (Bourdieu 1998:131) Vzniká úspěšným používáním zbývajících druhů kapitálu (ekonomického, kulturního a sociálního) a existuje jen "do té míry, nakolik ho vnímají lidé, kteří znají a v praxi uznávají (kteří si osvojili) princip diferenciace ... Symbolický kapitál je založený na poznání, na poznání a uznání." (Bourdieu 1998:114)
Sociální prostor je strukturován jakožto pole moci, ve kterém jedinci svůj kapitál jednak chrání, jednak akumulují. "Pole moci ... je ... prostor silových vztahů mezi různými druhy kapitálu, přesněji řečeno mezi aktéry obdařenými některým z různých druhů kapitálu natolik, aby mohli jeho pole ovládat, a povstávajícími do zbraně pokaždé, kdykoliv je relativní hodnota oněch různých druhů kapitálu (například "kurs" mezi kapitálem kulturním a kapitálem ekonomickým) ohrožena." (Bourdieu 1998:39) Jelikož podstatnou součástí kulturního kapitálu je vzdělání, je patrné, že na vzdělání bytostně závisí pohyb jedince v takto chápaném sociálním prostoru, kde se jako zásadní ukazuje dominance v poli moci.
V tomto bodě můžeme ukázat, jakou funkci v dané souvislosti přisoudila teorie kulturního kapitálu vzdělání. Bourdieu to napsal jasně, když zdůraznil, že "instituce vzdělání přispívá (to slovo zdůrazňuji) k trvání a předávání dělby kulturního kapitálu a tím i struktury sociálního prostoru" (Bourdieu 1998:27, zvýraznil S.H.).
Stěžejní ideou Castellsovy práce je idea síťové společnosti čili společnosti sítí (network society).
"Sítě konstituují novou sociální morfologii našich společností a difúze síťové logiky podstatně modifikuje postupy a výsledky výrobních, zkušenostních mocenských a kulturních procesů. Zatím co síťová podoba sociální organizace existovala v jiných dobách a prostorech, nové informačně technologické paradigma poskytuje materiální základnu pro její expansivní proniknutí veškerou sociální strukturou. Kromě toho ... tato síťová logika indukuje sociální determinaci vyšší úrovně, nežli logika specifických sociálních zájmů vyjadřovaná sítěmi: moc toků získává nadřazené postavení nad toky moci. Přítomnost nebo nepřítomnost v síti a dynamika každé sítě vis-a-vis jiným sítím jsou rozhodujícími zdroji vlivu a změny v naší společnosti: společnosti, kterou proto můžeme, jak se sluší a patří, nazývat síťovou společností ..." (Castells 1999:500)
"Materiál", z něhož je síť sociálního prostoru utkána, je velmi zvláštní - je jím tok. Například tok informace. Celý "nový industriální prostor je organizován kolem toků informace" (Castells 1999:424) a celá "naše společnost je vystavěná kolem toků: toků kapitálu, toků informace, toků technologie, toků organizační interakce, toků obrazů, zvuků a symbolů. Toky nejsou pouhým prvkem sociální organizace: jsou projevem procesů ovládajících náš ekonomický, politický a symbolický život." (Castells 1999:424)
"Sociální konstrukce nových převládajících forem prostoru a času rozvíjí meta-síť, která vypíná nepodstatné funkce, podřízené sociální skupiny a znehodnocená teritoria. Tak se vytváří nekonečná sociální distance mezi touto meta-sítí a většinou jedinců, aktivit a místních na světě. ... Nový sociální řád, síťová společnost, se stále více jeví většině lidí jako meta-sociální zmatek." (Castells 1999:508) Nicméně tento ryze kulturní, s přírodou prakticky již nijak nesouvisející fenomén, síťová společnost sociálního prostoru toků, je podle Castellse zde a je reálná stejně, jako byla a je reálná společnost tradičního a moderního typu.
Hlubší prostudování koncepce P. Bourdieu na pozadí analýz M. Castellse vede po mém soudu k odpovědi na výše uvedenou otázku následujícím způsobem: Původní podoba koncepce sociálního, kulturního a symbolického kapitálu prezentuje funkci kulturního kapitálu v dnešní, to jest v síťové společnosti, neúplně. Změnila se strukturace sociálního prostoru a konsekventně transfer moci.
Důvod pro toto tvrzení je jednoduchý a je obsažen ve výše uvedené poslední citaci z Castellsovy práce, a sice tam, kde se říká, že ona meta-síť "vypíná nepodstatné funkce, podřízené skupiny a znehodnocená teritoria". Sociální prostor P. Bourdieu neumí přiřknout tu dvojakost sociálnímu životu, jako sociální prostor toků M. Castellse z toho prostého důvodu, že v době koncipování místa a funkcí sociálního a kulturního kapitálu nebyla síťová společnost aktuální. Dvojakost vyvěrající z fungování hluboce skryté, nicméně reálné meta-sítě, dvojakost nabývající podoby v síti a mimo síť. Teď již vůbec nejde o otázku, zda a jak být vzdělán a jak rychle a s čí pomocí na onom poli moci transformovat kulturní kapitál do statků, významů a hodnot. Nyní jde o mnohem komplikovanější otázku - co, kdy a kde?
Hamburská deklarace obsahuje mnohem rozhodnější formulaci, která dobře koresponduje těm analýzám síťové společnosti, které poukazují na její dvojakost danou opozicí v síti-mimo síť: umožnit lidem a komunitám převzít kontrolu nad svým osudem a společností s cílem zvládnout úkoly, které je v budoucnosti čekají. Je naprosto zásadní otázkou, aby přístupy k vzdělávání dospělých vycházely z kulturního dědictví, tradičních hodnot a dřívějších zkušeností lidí, aby různé způsoby uplatňování těchto přístupů umožnily každému občanovi aktivně se zapojit do společenského dění a povzbuzovaly jej k tomu. (Hamburská deklarace 1997)
Iniciátoři postmoderní teorie vzdělávání Aronowitz a Giroux jednoduše konstatovali, že v postmoderní společnosti (což můžeme považovat za výraz označující některé podstatné charakteristiky síťové společnosti) platí: vzdělání - to jsou přímo peníze (Aronowitz-Giroux 1991:21). Toky peněz a toky vzdělání jsou srovnatelné. Toto tvrzení je v plném souladu s koncepcí síťové společnosti: chápe vzdělávání jako tok kulturního kapitálu, přičemž lze tento kapitál v síti kdykoliv transformovat. Ale jen za podmínky, na které lpí kupříkladu vzdělávací stratégové OECD: vstupenkou do sítě je funkční gramotnost. A co je funkční, to určuje síť produkovaná toky různého druhu. Co však koresponduje kulturnímu kapitálu mimo síť? A jaká je společnost mimo síť?
V komunitě však jedinec akumuluje a transformuje odlišný kulturní a sociální kapitál, než v síti. Je to ten kapitál, o kterém se mluví v Hamburské deklaraci. Je to ten kapitál, o kterém nemluví analýzy OECD, ani její zprávy o zkoumání funkční gramotnosti (Literacy, Economy and Society 1995). Nazývejme ho pracovně alternativním (sociálním a kulturním) kapitálem. - Lze pustit se zřetele tuto druhou, alternativní dimenzi kulturního a sociálního kapitálu v současné a ještě spíše ve velmi blízké budoucí společnosti? Kde je místo pro tvorbu alternativního kulturního a sociálního kapitálu? Mimo vzdělávací instituce v síti?
Několik poznámek k textu S. Hubíka (resp. myšlenkám P. Bourdieu, kterého cituje):