Pojem světa patří mezi specificky lidské pojmové fikce:
nikoliv proto, že by neexistoval, ale proto, že ještě neexistuje. Je to nikoliv definice, ale cesta k sebeuvědomění si svých širších souvislostí člověka a pro člověka. Nesporně je to technický termín pro označení prostředí pro existenci lidstva, nebo skupiny, nebo jednotlivého člověka; v jako takovém je zahrnut nejen souhrn nutností a životních nezbytností, ale stejně tak i souhrn potenciálních možností a nezbytností pro další vývoj, pro předpokládané nebo tušené vývojové proměny. Tak lidský svět existuje vždy více než jako prostý souhrn materiálních realit, jako souhrn objektivních možností, jako to i ono, vždy více jako předpoklad plánu, projektu života, než jen jako život sám.
Pojem světa, je pojmem obrážejícím objektivní existenci projektu rozvoje lidství (na kterou se v daném vývojovém úseku váže) v rozsahu životních podmínek, které se předběžně rozšiřují za hranice bezprostředně dané potřeby. Je to odraz objektivně existujících faktorů v hlavách lidí, které člověk nepřijímá v jejich "pravé" naturální podobě, ale které si nejprve touto cestou upravuje pro svou potřebu, aby získal čas, možnosti, síly a prostředky pro jejich objektivní změnu, sloužící záměru jeho vlastního života a záměru v pokračování jeho vlastního života. Svět je takto nekonečný, pokud bude nekonečná schopnost člověkova pojímat svůj život jakožto život nekonečný ve smyslu schopnosti neustálé proměny a proměnné přizpůsobivosti. Ale - jak uvidíme později - ne jakékoli přizpůsobivosti. . .
V tomto nekonečně se rozšiřujícím světě lze předpokládat nekonečně se rozšiřující lidstvo. Kvantitativně je ovšem lidstvo veličinou vždy konečnou; ale i ono, podobně jako podmínka jeho existence - svět, je samo sobě fikcí; současné lidstvo, jak jsme si již ukázali, existuje v různých časech a tak i v různých světech. Jestliže jsou lidstva, pro něž se jejich svět rozšířil značně hluboko do kosmu, pak jsou jiná, jejichž svět je uzavřen rodnou obcí a krajem, nebo rodovým, zužujícím se lovištěm. Směřování je tu jasné a nelítostné:
k jednomu času, k jednomu světu, k jednomu lidstvu.
Tak tedy i pojem lidstva je více projektem konstituování lidstva než lidstvem samým. Propasti mezi roztříštěností reality a projektovým pojmem lidstva nejsou překročitelné organistickým pojetím lidstva jako přírodního druhu, i když se jim nelze zcela vyhnout. Překročitelné jsou jedině praktickou činností, konfliktními řešeními, které se dříve nebo později musí totálně vymanit z konfliktních řešení boje o život, příznačných pro zoologickou sféru života.
Teprve tyto nové, specificky lidské způsoby a metody řešení existenciálních konfliktů člověka o člověka, vně i navenek jeho světů, označí jeho přechod z říše zvířat do říše člověka, konec přechodu, který začal kdysi dávno, který ještě pokračuje, ale který musí někde skončit, myslí-li "lidstvo" své lidství vážně.
Uvědoměním si světa člověk začíná přesahovat sám sebe - realizací světa člověk sám sebe překračuje.