V oblasti zkoumání sociálního pohybu, podobně jako ve všech ostatních oblastech poznání, se jeví jako nejvíce nasnadě, jako nejpřirozenější otázka - "jak?" Jak se to udalo, jak se to děje. A přece se úsilí po takovém pozitivistickém zpracování skutečností ukáže záhy nemožným, jakmile se je pokusíme aplikovat na dějinný vývoj. Nikoliv proto, že by takto kladená otázka nebyla svými poznávacími důsledky dostatečně radikální. Spíš naopak: obecně i speciálně platí, že kdyby bylo do důsledku a beze zbytku ukázáno jak, už v tom by byla obsažena totalita příčinných vazeb. Kapacitně můžeme předpokládat, že v nejbližší době nastane mohutný vzrůst pamětních schopností člověka, prodloužených pamětními mechanismy. Nemůže ale vzrůst na konec nekonečna, a dějinný vývoj je jak faktograficky, tak vztahově nekonečností. Snažit se postihnout touto cestou celistvou složitost vývoje člověka prostě nelze, lze a nutno se jí takto přibližovat se střízlivým vědomím ohraničenosti lidských sil. Teoreticky by to znamenalo, aby poznávající subjekt prožil ještě jednou celou historii totálního vývoje člověka, nota bene v jediné hlavě poznávajícího: a to vždy znovu, při zkoumání každého jednotlivého jevu a odhalování jeho podstaty - přičemž odpověď na otázku "jak?" je stále jen prostředkem k získání odpovědi na otázku "proč?".
"Kdybychom tudíž chtěli podat obraz "pokroku lidského rozumu" a kdybychom se přitom neomezovali na otázku "jak" (jak se dál historický pohyb rozumu?) nýbrž kdybychom si dali přirozenou otázku "proč?" (proč se dál právě tak, a nikoli jinak?), pak bychom museli začít dějinami prostředí, dějinami vývoje společenských vztahů. Těžiště zkoumání by se pak přeneslo, alespoň pro první dobu, na zkoumání zákona společenského vývoje." (Plechanov)
Na zkoumání zákona společenského vývoje - nebo prostě vůbec zákona té které specifické oblasti, a jeho skrytých hybných sil. Proto nikoliv nikde nekončící cesta pozitivistického hledání v přemírách faktů a souvislostí, a proto více méně přímá snaha po odhalení osnovných vztahů a vlivů, určujících aspoň v rozhodující míře pohyb dané podstaty.
Klást otázky řádu "jak" umožňuje preventivně se zbavovat své odpovědnosti za osudy získaných odpovědí. Kladení otázek řádu "proč" znamená tolik jako klást léčky na svou vlastní odvahu.