I když současná západní sociologie je vším jenom ne syntetizujícím názorem na svět, přece vcelku vyjadřuje světonázor. Je to způsobeno kromě jiného i tím, že její dosud nejživotnější větev, americká empirická sociologie, narostla na podloží větve teoreticko-spekulativní sociologie západoevropské. Comte je jejím praotcem co do formulace a pozitivnosti jejího obsahu. Ve skutečnosti jeho systému lze vysledovat předchozí myšlenkové proudy filosofické, i když často v matných podobách. Bez nich by se ale nemohl dostat ani ke své formulaci, ani ke své pozitivitě.
Pocomteovský pozitivismus byl, sociologicky pojato, často zcela něčím jiným, než čím byl typický pozitivismus Comteův. Nicméně vazba příčiny a následku tu byla a je a dala vzniknout pozdně pozitivistické škole. Kladení důrazu na nestrannost faktů se metodologicky přiblížilo přírodovědně matematické metodě axiomatické, k psychologismu, technicismu, energetismu a kamkoliv jinam, jen aby nebylo vystaveno nutnosti konfrontovat vznik společenských zřízení s jejich zánikem.
Tím se stalo, že se klasický marxismus dostával do "teoretické izolace", protože s každým nově vzniklým sociologickým systémem vznikal i jeho "vlastní jazyk" tak, že kvantitou měla být přebita kvalita poznání. To samo by ale nerozhodlo.