Totalita člověka předchozím pokusem o pojmové určení a vyjádření člověka není vyčerpána. Naopak: přiřazováním dalších dimenzí se teprve můžeme přiblížit k jeho všestrannosti. Ale už jsme řekli, že nám jde o základní, nejobecnější rozčlenění zkoumaného prostoru: v něm, jako v celku, je obsažena všestrannost člověka. V jeho částech jeho mnohostrannost. Jestliže se v redukovaném množství neopominutelně základních polí vyjevuje všestrannost člověka, je již v tom obsažen smysl. Cestou zjednodušení se tak lze dobrat poznání nekonečné mnohosti. Aniž bychom o to zvlášť stáli, vnucuje se možnost modelování člověka.
Osm námi prezentovaných pojmů poskytuje určité interpretační možnosti: Samozřejmě jde o to, zda jde o "úplnou" řadu. Pokud zůstaneme při osmi vymezených pojmech, dává nám to možnost určité prostorové představy: bod proložíme třemi na sebe kolmými rovinami. Do osmi takto získaných kvadrantů přenášíme všechny naměřené hodnoty jako vektory, kterých může být prakticky v každém kvadrantu nekonečně, nebo může být jeden za celou oblast odpovídajícího pojmu. Už osm takových bodů lze proložit plochou, která vytvoří těleso určitého tvaru. Za předpokladu, že by bylo docíleno formální porovnávací metody pro oblasti pojmů prozatím tak různých (a tedy prozatím neporovnatelných), dala by se z tohoto modelového tvaru usuzovat harmoničnost, dynamičnost nebo úpadkovost obraženého stavu.
Tato prostorová představa by se měla pravděpodobně blížit tělesu koule, jako výrazu předpokládané, i když nedostižné harmonie. Model ve tvaru koule by pravděpodobně nejlépe vyhovoval jako předpoklad přepočtové metody.
Pro náš účel prozatím postačí graficky plošná představa: velice hrubě odpovídá nutnosti vzniku kvantitativního modelu. Lze si ho představit, s využitím pojmů, které jsme dosud používali. Dále si lze představit, že ke každému z nich existují měřitelné parametry, kterých může být nekonečně. Zobrazíme-li tyto parametry graficky v rovině jako vektory, jejichž délka odpovídá velikosti parametru, přičemž parametry odpovídající témuž pojmu směřují do téže výseče, dostaneme spojením konců jejich délek křivku, z jejíhož tvaru můžeme usuzovat na proporcionalitu celistvosti modelovaného objektu. Ideálním tvarem je tu kružnice.
Takový nebo podobný, nebo prostě jiný pokus o model musí dříve nebo později vzniknout; i když jeho hodnota bude ještě dost dlouho teoretická. Lze předpokládat, že to hlavní se z této oblasti může do obecného povědomí přenést poměrně brzo: totiž, že je v reálných lidských silách usilovat o jistou, vědomě pojatou harmonii existence člověka, pojatou nejen jako možnost, ale především jako lidskou nutnost, v které hodnota průměrné existence je rovna a podmíněna hodnotou jedinečné existence - atd.
V každém případě se nám takto člověk vyjevuje jako mnohodimenzionální faktor, jehož charakter je dynamický, a dále, jehož dynamičnost je podmíněna uspokojováním jeho potřeb. A v neposlední řadě - schopností vytvářet potřeby nové. Analýza lidských potřeb v jejich všestrannosti a studium procesů vytváření nových, nám tak zpětně umožní precizněji chápat jak člověka samého, tak i jeho pojmové určení a vyjádření, protože ať tak či onak se nám může v tomto modelovém vyjádření podařit ukázat jeho jisté směřování.
Představa "vypočitatelného" nebo "přepočitatelného" člověka je značně odpudivá, ale zřejmě se jí už nelze zcela vyhnout: nejen v podobě představy, ale zřetelně v podobách zcela reálných už probíhá její tvorba. Jde snad především o to, aby parcialita těchto postupů nenapomáhala chorobnému a jednostrannému zafixovávání těchto jednotlivých stránek člověčí existence jako forem existencí abstraktního člověka a totalita člověka nebyla ponechána mimo oblast vědy ziskuchtivým nebo mocichtivým skupinám, které v zájmu svých skupinových zájmů jsou s to hrát o existenci miliónů lidí a třeba celého lidstva.
Ať chceme nebo nechceme, ať se modelové představě člověka bráníme nebo po ní voláme: Marxova charakteristika člověka jako souhrnu společenských vztahů je modelem a má hodnotu modelu. Gramsciho zpřesnění na vztahy vůbec, a jeho charakteristika jako průsečíku vztahů je zdokonalením tohoto modelu. V něm jsou, jakožto v projektu obsaženy možnosti jeho rozvinutí, až po možnost formalizovaného vyjádření. Ale nejen v této řadě: každý politický program je modelem, obráží a projektuje, každá revoluční vůle je živena a fundována projektem a tedy i modelem, který je za ním třeba skryt, ale vždy přítomen. Nám jde a musí jít o to, aby se dosáhlo optimálně všestranné modelové představy, protože právě v tom vidíme záruku nepřerušeného toku života lidstva.
Dříve nebo později musí vzniknout takový nový, vědecky a umělecky zdůvodněný model harmonického, rovnovážného člověka, který do sebe pojme exaktní a umělecká vyjádření i modely parciální. Metodicky vzato, nemůže vzniknout postupně jako exaktní hromadění dílčích poznatků - i když právě ono v něm musí být zahrnuto, musí jim tak či onak odpovídat. Ještě tentokrát musí vznikat postupně, jako pokus formulovat nově vědu o člověku: aby obsáhl univerzalitu člověka, musí vyjít z hranic jak biologie, tak teorie kultury, jak antropologie, tak filosofie. Jako specifická oblast vědění člověka o člověku musí do sebe zahrnout všechno to, a mnohé jiné. Přesně: a všechno ostatní. Možným se to stává proto, že je to nutné.
Středem našeho zájmu jsme učinili osm, podle našeho soudu, základních pojmů, jejichž pomocí lze verifikovat univerzální pojem člověka. Vztahy a rozpory, které mezi nimi existují, jsou složité a dají se schématicky vyjádřit. Nestavíme tato schémata do popředí našeho zájmu. Jejich platnost je omezená, respektive nemůžeme grafickou cestou zdaleka postihnout složitost daného problému. Použití kombinatoriky má ve speciálních případech sílu vedení polemického důkazu, proti zjednostraňování; snad poskytuje i možnosti další, ale ty je třeba nejprve prověřit - lze si i představit, že tu do jisté míry je možné uspět s formálně matematickým vyjádřením, dosadíme-li za určité pojmové určení nebo vyjádření odpovídající kvalitě čísla, vyjadřujícího jednotlivé nebo některé stránky pojmového určení a vyjádření. Některé jsou ale na formální vyjádření neproveditelné, a otázkou je, zda vůbec někdy převoditelné budou.
Je ovšem oprávněná otázka po závislosti vztahového pole člověka na jeho materiální substanci. Je to, jak jsme již upozornili, tradiční otázka. Je třeba vzít na vědomí - aspoň pokud jde o člověka - že existují specifické biologické vztahy, z jejichž napětí se materializuje počátek člověka, a další soustava vztahů, jejichž napětím a vzájemným působením vývoj materializace pokračuje. Teorie člověka na tom tedy není v ničem o nic hůř a o nic lépe než všechny ostatní teorie: ve všech vývojových procesech je přítomno ono, co Hegel rozpoznal jako dialektiku a co Oskar Lange nazval axiomaticky činným prvkem E. Přitom pro nás platí, že všechny vztahy, jejichž průsečík vytváří člověka, jsou materiální povahy ve smyslu možnosti své objektivace. Nejobecnější pojmy, určující a vyjadřující člověka, nám neumožňují více, než nejobecnější orientaci po vztahových polích, vznikajících jako výraz všestrannosti, všestranných možností člověka.
Člověk je otevřený světu a svět se mu otevírá, když k jeho zámkům nachází správné klíče. Jako systém vztahů je, podle L. von Bertalanffyho systémem otevřeným. Soudobý člověk je zřejmě už schopen chápat se jako mnohodimenzionální. Je ale třeba, aby se pochopil jako obdařený všestrannými možnostmi.
Pojmové určení a vyjádření tak, jak jsme se o ně pokusili, nám vyjevilo důležitou skutečnost: člověk je určen a vyjádřen multidimenzionálně. K řadě pojmů, které jsme se pokusili vymezit, můžeme přidávat další � poznatek multidimenzionality je tím podpořen. Argument proti provedenému určení a vyjádření může vycházet z odmítnutí metody, kterou byla provedena redukce, popř. z odmítnutí redukovatelnosti vůbec. Druhé se dá odmítnout nutností vědy, protože věda vždycky nějakým způsobem provádí redukci složitého; prvé je věcí metodologické diskuse.
Jistě: k vymezenému schématu lze přidávat další určení a vyjádření. Člověk normální - člověk nenormální. Člověk racionální - člověk emocionální. Člověk determinovaný - člověk indeterminovaný. Člověk reprodukovatelný - člověk nereprodukovatelný a tak dále. Podmínkou zůstává jen požadavek protikladného vyjádření dané jednoty určení. Kdyby se našel jeden určující člen (pojem), který není vyjádřen svým protikladem, ruší se tím - nebo aspoň podstatně mění - celá konstrukce.
Z hlediska našeho postupu jsou ale takové dvojice určení nebo vyjádření, které jsme tu uvedli navíc, buď odvoditelné nebo podřízené, nebo začlenitelné: často se dají odvodit jako výsledek jejich vzájemného působení v kombinatoricky vyjádřitelných řadách. Jestliže pro nás výchozí, ale ve skutečnosti výsledné pojmy pravdivě obrážejí skutečnost, materiální realitu člověka a její vzájemnou závislost a podmínečnost, musí v nich být skryta schopnost přiblížit se k složitosti života a postižení jeho zákonů.
* * *
Důležité otázky se ve vývoji člověka a společnosti vracejí, třeba i mnohokrát správně vyřízeny, a přece se vracejí do procesů lidské a společenské praxe.
Jestliže slyšíme, že svět a lidstvo zanikne, ptejme se znovu a nenově: Komu to vlastně tluče hrana? A potom znovu a znovu: co je to svět; a co je to lidstvo?