Diskuse začala otázkou, zdali se máme zabývat pojmem „socialismus” v celé jeho významové mnohotvárnosti, nebo pouze v jeho specificky marxistické interpretaci. Původně se socialismus vyvinul jako morální kategorie spjatá se sociálními hodnotami, jako je svoboda, spravedlnost, sociální rovnost a podobně. To jsou myšlenky, které rozvíjeli takoví myslitelé jako Thomas More, Robert Owen nebo P. J. Proudhon a které neztratily dodnes nic na svém významu.
Na rozdíl od tohoto morálního pojetí se marxistický pohled na socialismus rozvíjel ve směru, podle něhož měl být socialismus chápán jako historická kategorie. Marx a Engels se pokusili přeměnit socialismus ve vědu a představit ho jako historicky nezbytný výsledek sociálního vývoje. Kapitalismus viděný pod tímto úhlem by byl překážkou na cestě rozvoje výrobních sil, a proto by byl nutně nahrazen novou socialistickou společností. Bylo by odstraněno soukromé vlastnictví a vykořisťování a zároveň měl být odstraněn třídní systém. Svoboda, sociální spravedlnost a rovnost možností by pak byly logickým důsledkem tohoto vývoje. Z marxistického hlediska byl „reálný socialismus” zákonitým důsledkem vývoje společnosti. Tento socialismus nyní prochází hlubokou krizí, jejíž příčiny a důsledky měly být všemi účastníky konference prodiskutovány.
V průběhu diskuse se projevila velká shoda, pokud jde o skutečnost, že dějinný vývoj prokázal neudržitelnost marxisticko-leninských myšlenek o socialistickém společenském řádu. Dokonce i v Marxově vlastní ekonomické teorii byly zásadní chyby. Pracovní teorie hodnoty, teorie výrobní ceny, teorie zbídačování atd. se ukázaly být teoreticky neudržitelné nebo prakticky chybné. Prognózy týkající se budoucího přechodu od kapitalismu k socialismu a komunismu i nezbytností tohoto přechodu byly kritizovány jako chybné a bylo poukázáno na množství rozporů ve vlastním Marxově díle, a rovněž mezi Marxem, Engelsem a Leninem. Účastníci kolokvia uznali, že ani ve své době nebyl Marx s to plně využít znalostí, které se ukázaly být významné.
Na rozdíl od marxistických předpokladů se kapitalismus v praxi ukázal být výjimečně pružný a adaptabilní ve vztahu k novým, měnícím se podmínkám. Ve srovnání s ním nemá socialismus žádné výhody a socialistická společnost nedosáhla vyšší úrovně rozvoje. Socialismus spíše jasně a ve stále větší míře zaostával za kapitalismem. Radikální reformy budou muset odstranit takové podstatné rysy „reálného socialismu” jako je byrokracie, nedostatek motivací, nedostatečné inovace atd.
Všichni účastnici se však nechtěli podepsat pod rozsudek, že vše, co Marx napsal o socialismu, bylo buď chybné nebo bezvýznamné. Někteří zdůrazňovali, že dodnes platí dvě podstatné složky marxistické analýzy, kterými jsou vykořisťování a cyklické hospodářské krize. Kromě toho je zde nerovné rozdělování důchodu a koncentrace moci v rukou malé skupiny. Naprosto pozoruhodnou je také Marxova koncepce makroekonomické reprodukce a jejích vnitřních rozporů. Zřejmý je také vztah mezi mzdami a spotřebou na jedné straně a ziskem a investicemi na druhé. Této problematice věnovala však neoklasická buržoazní ekonomie příliš málo pozornosti, ačkoli je to možná příčina krizí.