Na otázku, máme-li působit ve směru socialistického nebo kapitalistického ekonomického systému, je možné se dívat také pod zcela jiným úhlem. Hospodářství si vyžaduje určité systémy pro potřeby koordinace, optimalizace atd. Jak je možné se k těmto systémům dopracovat? Lze si představit dvě základní varianty: spontánně vznikající řád, který se vyvíjí, jak to bylo přirozené, „odspodu”, tedy systém, který funguje bez jakékoliv interference a který je sebeorganizující; nebo zavádění řádu „shora” prostřednictvím plánů, vládních rozhodnutí, zákonů atd.
Na tomto základě byla vyvozena teze, že kapitalistický systém funguje sám o sobě a nevyžaduje si žádný teoretický základ, zatímco socialistický systém si na prvém místě, aby mohl fungovat, vyžaduje teorii. Nezdar „reálného socialismu” je ve značné míře důsledkem skutečnosti, že teorie zavádění socialistických ekonomických pořádků je neadekvátní a zaostává za potřebným řešením důležitých problémů. Otázka by měla, obecně řečeno, znít, je-li ještě možné řídit stále složitější systémy zvnějšku, nebo jestli bychom měli doporučovat úplné odmítnutí plánování v nejširším smyslu slova.
Proti tomuto názoru stála představa, že i kapitalistický systém se nemůže obejít bez teorie, což se v tomto případě týkalo jak Keynese, tak Friedmana. Ve skutečnosti je hlavním rysem socialismu vyhlašování svobody umožňující každému jednotlivci dělat to, co si on nebo ona zvolí, aniž by mu někdo shora něco přikazoval. Zhroucení „reálného socialismu” by mělo být opravdu považováno za důsledek skutečnosti, že to nebyl socialismus v pravém slova smyslu, ale stalinismus. Neexistuje žádná obecná teorie socialismu; existuje však nějaká obecná teorie kapitalismu?