Všeobecný skepticismus ve vztahu k modelům socialismu však nemůže zakrýt skutečnost, že všichni účastníci kolokvia ve větší nebo menší míře zastávali socialistické hodnoty. Přesto, že v západních a ve většině východních zemí se pojem „socialismus” zkompromitoval vývojem posledních několika desetiletí, takže uskutečnění „socialistického systému” se zdá být nemyslitelné, neztratily socialistické hodnoty nic na své životnosti.
Možná, že jsou socialistické myšlenky v rozsáhlé míře nepoužitelné pro ekonomické účely, přesto však jsou základní principy socialistického společenského řádu nadále hodnotou, která stojí stále za námahu. Mnoho významných požadavků socialistů 19. století bylo již koneckonců realizováno, avšak pouze po dlouhotrvajícím boji v původně kapitalistických podmínkách. Je charakteristické, že mnoho konzervativců by se již nechtělo obejít bez těchto společenských vymožeností. V dostatečné míře však nebyly uskutečněny socialistické cíle osvobození jednotlivce od útlaku všeho druhu, rovnosti a spravedlnosti. V tomto kontextu není svoboda pouze osvobozením od něčeho v buržoazním smyslu slova, ale rovněž svobodou něco dělat - například vytvoření světa práce. Demokratizace v ekonomickém i politickém smyslu a též humanizace společnosti jsou dvě staré socialistické hodnoty, jejichž realizace musí být v rámci společenského hospodářství obhajována i v budoucnu.
Je třeba usilovat o spojení nejvyššího možného stupně efektivnosti ve výrobním procesu s humanizací ekonomiky a společnosti. Z dlouhodobého hlediska však nesmi být tato humanizace dosažena na úkor ekonomické efektivnosti. Humanizace by zahrnovala takové oblasti, jako je životní prostředí, svoboda, rovnost a sounáležitost (solidarita). Životní prostředí je hodnotou samo o sobě, jeho dlouhodobá ochrana před krátkodobým materiálním obohacováním musí být zajištěna administrativními i ekonomickými nástroji. Svoboda a rovnost musí být chápány v tom smyslu, že svoboda může být zaručena v zásadě, pouze pokud může být vytvořena rovnost příležitosti (například ve vzdělání) a překonáno ekonomické odcizení rozsáhlé části obyvatelstva. Svoboda podnikání ano, ale cílem musí být spoluúčast zaměstnanců na kapitálu a rozhodování, avšak bez opakování jugoslávských chyb. Sounáležitost (solidarita) patřila nadto vždy mezi ústřední socialistické hodnoty, aniž by byla spojena s úsilím odstranit rozdíly na základě výkonu jednotlivce. Právo na práci, sociální zabezpečení pro každého, ochrana menšin, stejný plat za stejnou práci, jsou cíle, které zůstanou v platnosti i do budoucna.
Zdá se, že by bylo doporučeníhodné dát socialistickým hodnotám přesné vymezení, aby vykrystalizoval jejich specificky socialistický obsah. Pojmy jako je svoboda a sociální spravedlnost jsou dostatečně obecné, aby umožnily každému souhlasit a dokonce se s nimi nakonec i identifikovat. Bude třeba je popsat v přesných konkrétních pojmech, aby mohl být určen rozdíl mezi socialistickými a všeobecnými hodnotami. Základní socialistické cíle by měly jít za kapitalistické hodnoty, aniž by se však staly pouhými filozofickými příklady zbožných přání. Ekonomika existuje pro lidi, a ne naopak!
Diskutující nadto zdůraznili, že instituce nesmí překážet uskutečňování socialistických hodnot, tyto instituce musí být buď nově vymezeny na základě socialistických hodnot, nebo by se měly podřídit hospodářské politice, než aby tomu bylo obráceně.
Pokud se problémů socialistické reformy týče, bylo poukázáno na skutečnost, že opouštění starých ideálů by mohlo docela dobře vést lidi v mnoha zemích východního bloku k reakcím spojeným s nepochopením, dokonce i se strachem. Nekritické hanobení kapitalismu jako „zla” tak hluboce zakořenilo, že je možná politicky rozumné ponechat alespoň vnější nálepku „socialismu” a zatím v rámci možností naplňovat systém novým obsahem.
Lidem musí být především ukázáno jasné vymezení sociálních cílů. V současnosti se diskuse v Sovětském svazu omezuje na vágní pojetí sporných problémů. Je třeba vyjasnit, že trh je zcela slučitelný se socialismem, a není s ním v rozporu. Hledání východisek v návratu k Leninově „Nové ekonomické politice” (NEP) by vedlo k odvracení pozornosti od nedostatků současného vývoje, protože NEP byl zamýšlen pouze pro řešení problémů krátkodobého přechodného období a pro stimulování soukromé zemědělské výroby. V praktické rovině sovětský vývoj směrem k „socialistické tržní ekonomice” a) postupuje příliš pomalu a b) je provázen příliš mnoha nedůslednostmi. Již dávno nestačí čekat na „osvíceného monarchu”, který by pak mohl obnovit systém „jedním rázem”.
Na závěr obecné diskuse o základním obsahu pojmu „socialismus” je snad možno prohlásit, že účastníci nebyli schopni formulovat jakékoliv obecné fundamentální principy, které jdou za rámec analýzy marxismu-leninismu a za formulaci socialistických hodnot. Jejich názory a přístupy se příliš lišily, než aby byli schopni vybudovat homogenní vymezený systém, a každý ví, že v diskusích tohoto druhu je komplexnost matkou argumentace. O jednotlivých vysoce významných problémech se samozřejmě diskutovalo mnohem podrobněji. V následujícím textu se budeme zabývat některými z nich.