Trh je v zásadě považován za dokonalejší alokační mechanismus. To je jednoduchý společný jmenovatel, který vyplynul z diskuse o významu tržního mechanismu. Alokace zdrojů, organizace výroby atd. jsou považovány za jednu věc, zatímco rozdělování „koláče”, v němž hrají úlohu úvahy o politickém konsensu a sociální spravedlnost, je považováno za něco odlišného.
Tržní mechanismus je nenahraditelný a není v žádném rozporu se socialistickými hodnotami. V tomto kontextu by neměl být trh chápán pouze z hlediska signalizačního efektu pro výrobce prostřednictvím cen, trh především vzbuzuje zájem výrobců rozvíjet neustále výrobu v souladu se zájmy spotřebitelů. To znamená, že trh nutí vedení i osazenstvo firem, aby zajistili, že výrobní struktura je co možno nejpružnější, úspory co možno nejvyšší a že zde jsou inovace a technický pokrok, protože jinak by byla jejich firma (podnik) z trhu vytlačena. Podřízení zájmů výrobců zájmům spotřebitelů zabezpečuje prosazení společenských zájmů, a proto je tržní mechanismus ve společenském zájmu.
Vztahy mezi jednotlivými účastníky (subjekty) v ekonomice nesmí existovat pouze formálně, na papíře, ale měly by být vystaveny tržním podmínkám. Národní hospodářství nemůže být plánováno a řízeno jako uzavřené hospodářství domácnosti. Trh reguluje výrobu, zatímco volné trhy práce a kapitálu jsou nevyhnutelným předpokladem pro fungování trhu.