Na obecné úrovni je třeba položit otázku, zdali by měl být trh koordinován nebo ne. Všichni účastníci diskuse se shodli na tom, že tržní koordinace je dokonalejší. Přesto však vznikla otázka, jestli je tržní mechanismus sám o sobě dostatečný nebo jestli by nedostatky a nedůslednosti trhu nevedly k tomu, že by se státní plánování nebo přinejmenším státní vedení jevilo doporučeníhodné v zájmu vyloučení potenciálních ztrát na efektivnosti.
Prvý směr argumentace se chtěl rozloučit se státním plánováním vůbec. Stát by měl pouze vytvářet podmínky, za nichž může tržní mechanismus zajistit efektivní alokaci. Ať tak či onak, plánování selhalo; jako výmluvný příklad byla uváděna Francie.
Většina účastníků tento názor nechtěla přijmout a dávala přednost určitému spojení mezi plánováním a trhem, protože samotný trh by poskytoval pouze neadekvátní řešení. Tržní mechanismus musí být doplněn. Přece však je opět nutno rozlišit mezi dvěma základními přístupy.
První z nich chápe jako povinnost státu poskytovat infrastrukturu, vzdělání, veřejné statky atd., tj. ve formulaci národní ekonomické, hospodářské politiky. Státní investice by měly být uskutečňovány s prostředky trhu jako cíl hospodářské politiky a celý proces by měl být předmětem veřejné kontroly. Tento cíl by měl být sledován s nejvyšším možným stupněm efektivnosti. Národní hospodářská politika by měla bojovat s příčinami selhání trhu jako jsou monopoly a současně stanovit i uskutečňovat dlouhodobé, strategické cíle národního hospodářství.
Druhý přístup chce jít za hranice čisté hospodářské politiky a zavádět určitý základní plán ve smyslu makroplánování. Mechanismus makroplánování uplatňovaný za pomoci nástrojů hospodářské politiky představuje nezbytný doplněk tržního mechanismu. Takové plánování by mělo umožňovat stanovení navzájem se odlišujících cílů a jejich předložení k lidovému hlasování v rámci procesu demokratického výběru. Obecným předpokladem pro to je však demokratická legalizace postupu, který vymezuje jak sestavování, tak i provádění plánu. Měly by být stanovovány pouze základní cíle hospodářského rozvoje, tržním procesům by nemělo být bráněno například regulací investic nebo struktur ve smyslu dirigistického handicapu. Spíše by měly být nastíněny cíle, pokud jde o kvalitu života zároveň v materiálním i lidském smyslu. V zájmu předcházení hospodářským krizím by měly být navíc sledovány cíle dotýkající se hospodářství jako celku, jako je plná zaměstnanost, ekonomické vyrovnávání oblastí a rovněž plánovaná důchodová politika. Běžná hospodářská politika se orientuje příliš na krátké období a je závislá na činitelích politického vlivu. Z tohoto důvodu by mělo být užíváno ekonomické makroplánování, aby zajišťovalo dlouhodobý vývoj směřující k cílům vymezeným v demokratickém procesu.