V této souvislosti argumentovala jedna skupina účastníků, že řešení představuje samosprávný systém, protože zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků zabraňuje koncentraci mocí. Neměly by být opakovány chyby 200-letého vývoje systému více politických stran, tento systém by měl být naopak uzpůsoben tak, aby byl slučitelný s hodnotami socialismu. To znamená i zrušení politických stran, protože ve skutečně demokratické společnosti může každý jednotlivec zastávat své vlastní stanovisko nejlepším možným způsobem a být členem několika skupin a spolků. Strany představují koncentraci moci a jsou tedy v rozporu s myšlenkou skutečné demokracie.
Jiná skupina účastníků zastávala názor, že ne vše, co se jeví možné na podnikové úrovni, by bylo rovněž možné přenášet na celospolečenskou úroveň. Demokracie na pracovišti bude muset být samozřejmě dále rozvíjena i na Západě, je však idealismem předpokládat, že by mohly být základní demokratické ideály tohoto druhu uskutečněny na makro-úrovni. Konec konců je na politických stranách, aby shrnovaly a sjednocovaly odlišné zájmy a názory. Na přímou demokracii jsou kladeny vzhledem ke složitosti problémů neúměrné požadavky. Profesionální politikové budou muset formulovat a uplatňovat společné zájmy ve smyslu politické dělby práce. Pouze systém více stran může nadto zaručovat, že se stanovisky menšin je zacházeno přinejmenším jako s přibližně rovnoprávnými a že jsou na tomto základě brána v úvahu. Správný je však požadavek, aby byli politikové podřízeni přísnější kontrole ze strany členské základny.