V závěrečné části diskuse byly opět vyzvednuty problémy okolo vlastnictví výrobních prostředků. Byla diskutována otázka, zdali by spoluúčast zaměstnanců na kapitálu jejích podniku mohla zvýšit motivace těchto zaměstnanců a do jaké míry by byl tento zásadní přínos k humanizaci světa práce doprovázen zlepšením efektivnosti a produktivity.
Účastníci diskuse se v široké míře shodli, že překonání chyb a excesů kapitalistického systému vlastnictví musí zůstat cílem. Musí být zaručeno, že rozdělování je založeno výlučně na výkonu, čímž by se stalo spravedlivějším a bylo by překonáno odcizení zaměstnanců od kapitálu. Vlastnictví má vždy tendenci vést ke třídám vlastníků a nevlastníků. Z toho plyne, že musí být vyvinuty nové formy vlastnictví kapitálu pro všechno pracující obyvatelstvo. Koncentrace moci jak v politickém, tak v ekonomickém smyslu je zcela zřejmě v rozporu se socialistickými zásadami rovnosti a spravedlnosti. Přesto však je třeba opět diskutovat o tom, zdali jsou zde vůbec nějaké alternativy ke kapitalismu západoevropského typu.
Diskuse odhalila dva základní myšlenkové směry: první z nich dával přednost systému společenského vlastnictví podle jugoslávského vzoru, druhý dával přednost „smíšenému systému” různých forem vlastnictví včetně soukromého vlastnictví, družstev, firem ve vlastnictví zaměstnanců, akciových podniků a státního vlastnictví v závislosti na velikosti a předmětu podnikání.