Slovo solidarita objevilo se v politickém slovníku teprv nedávno. V polovici století Bastiat a Proudhon postřehli a upozorňovali na projevy solidarity, „které se křižují“ ve všech sdruženích lidských. Ale žádná celková theorie nevyrostla z těchto pozorování[*1]; slovo v žádném případě se nevžilo, a Littré roku 1877 dává tomuto výrazu, mimo pojem právní a fysiologický, ještě jen význam „z řeči běžné“, totiž nepřesný a nedůležitý: „je to, praví jenom, vzájemná zodpovědnost mezi dvěma nebo více osobami.“
Dnes slovo solidarita vyskytuje se každou chvíli v řečích a ve spisech politických. S počátku jako by se bylo pokládalo za prostou obměnu třetího slova republikánského hesla: bratrství. Čím dál tím více je nahrazuje; a smysl, jejž mu spisovatelé, řečníci i veřejné mínění podkládají, zdá se den co den plnější, hlubší a širší.
Není snad jen novým slovem a nějakou hříčkou jazykovou? Či nevyjadřuje snad toto slovo opravdu novou myšlenku a není ukazatelem vývoje všeobecného myšlení?