[*1] Je přece třeba uvésti knihu: P. LEROUX de ľHumanité, 1839. Ale zdá se, že kniha ta, slavná ve své době, nepůsobila na generace další. Výbor sestavený demokratickou stranou pro volby r. 1849 nazýval se „Republikánská Solidarita“; tajemníkem byl Jean Macé.
[*2] Viz zvláště FOUILLÉE, la Propriété sociale et la démocratíe; IZOULET, la Cité moderne; FUNCK-BRENTANO, l‘Homme et sa destinée; časopis la Démocratie rurale, atd.
[*3] YVES GUYOT, La Propriété, str. 250.
[*4] CH. GIDE, l'Idée de solidarité.
[*5] MILNE-EDWARDS, Lecons sur la physiologie el l'anatomie comparées. Tuto myšlenku rozvinul IZOULET v knize Cité moderne, str. 37 a d.
[*6] IZOULET, Cité moderne.
[*7] EDMOND PERRIER, Faune des côtes de Normandie, 1894.
[*8] FOUILLÉE, Science sociale, str. 1.
[*9] SECRÉTAN, Discours laϊques, VIII.
[*10] Civilisation el croyance. ― IZOULET dal téže myšlence jiný velmi zajímavý výraz. Socialistům, kteří se domnívají, že zničíce soukromý majetek rozřeší sociální otázku, odpověděl: „Nejde o to, abychom socialisovali jmění, ale abychom socialisovali svou osobnost.” („Cité moderne.”)
[*11] YVES GUYOT, La Propriété, str. 254.
[*12] Snadno vidíme, v čem theorie o solidaritě přirozené a mravní odchyluje se od učení Sociální smlouvy ROUSSEAUOVY. Oba systémy mají tento společný rys: poznatek společnosti mezi lidmi. Rousseau připojuje však k idei sdružení fakticky existujícího ještě hypothesu o předchozí smlouvě, určující podmínky tohoto sdružení: „Musíme,” praví, „stále se vraceti k prvotní smlouvě.” (I, 5.) K tomu připouští ještě „přirozený stav”, to znamená, že předpokládá člověka dokonalého na počátku všeho, obdařeného absolutními právy a povinnostmi, jež byly společným majetkem; chyby zřízení společenských jsou postupným porušováním tohoto stavu prvotní dokonalosti: „Člověk narodil se volný, a všude je v okovech.” (I, 1.) ― Ve skutečnosti východiskem právě naopak je konflikt sil, hrubý zápas o život, a vývojem skupin nahodile ustavených ve vyšší stav rozumový a mravní idea dobrovolného sdružení se vybavuje a upevňuje, síly nepřátelské seřaďuje ve výslednice prospěšné každému a všem a pozvolným děním připravuje na troskách stavu války a autority přišli dobu míru a dohody. ― Konečně u Rousseaua všecky výhrady společenské smlouvy převáděj i se na jedinou: „Každý člen se všemi svými právy úplně se odevzdá společnosti” (I, 6); kdežto učení o solidaritě směřuje naopak k tomu, aby svoboda a moc každého jednotlivce ještě vzrostla v činnosti společné, v niž všichni svobodně spolupůsobí.
[*13] Sociální smlouva, 1, 6.
[*14] Tyto nesnáze musí býti zkoumány postupně při problémech majetku, dědictví, daně atd.
[*15] Zmizí-li trvale mravní vědomí a myšlení, na př. u šílence, nemizí tím právo, neboť individuum virtuálně zůstává schopno míti charakter lidský, ale přerušuje se jen vykonávání práva.
[*16] DARLU, Revue de métaphysique, leden 1895.
[*17] Idée du droit, IV.
[*18] Je známo. ve kterých verších, jichž přesnost je stejně veliká jako jejich nádhera, tutéž myšlenku vyslovil Sully Prudhomme.
„Každá bytost vyvolena poslední z tolika dávných bytostí.
A pokolení, z nichž vzešel,
rostoucí palmy zrodil se dědicem.”
A vyhne-li se tomuto úkolu, je „zrádcem”,
„Neboť s živými mrtví se druží
odkazem nepamětným,
zrádce na potomstvu je ještě nezrozeném,
kdo lepší zdědiv, horší mu zanechává,
dvakrát nevěrný ideálu.”
(La Justice, 9).
[*19] L' Ancien droit, kap. IX.
[*20] Viz AUBRY a RAU, Droit civil français, IV. § 345.
[*21] YVES GUYOT, Les préjugés socialistes, přednáška proslovená v Remeši 24. dubna 1895.
[*22] DARLU, A propos de l'impôt progressif. (Revue de métaphysique, leden 1895).