Až do včerejška jsem se poněkud naivně domnívala, že i neuvěřitelné má své hranice. Nemá. Nebo možná má, protože včerejší Haló noviny, respektive jejich názorová stránka už hranice neuvěřitelna minula a je spíše psychedelická. Pominu teď komentář Josefa Poláčka, v jehož názvu se k nám opět tulí starý známý „kádrový problém“, dokonce s citáty, u nichž je poznámka „podtrženo mnou - J.P.“. Ještě, že to nepodtrhl někdo jiný, kádrově méně uvědomělý, že ... Hlavní půvab hitové strany stkví ovšem v komentáři PhDr. Jana Chudáčka z Brna (autor o sobě prohlašuje v závorce, že je sociolog). Moderní nemusí být pravdivé aneb Co Miroslav Prokeš nenapsal, praví titulek onoho výkvětu komunistické žurnalistiky. Autor začíná pěkně zostra. „S pozorností jsem si přečetl příspěvek RNDr. Miroslava Prokeše pod názvem: Jsme červenější než 'rudí' a zelenější než 'zelení' (Haló noviny 25. 8. 2004). V článku je bohužel zase cítit urputnou snahu atakovat Václava Věrteláře za jeho principiální postoje,“ píše Chudáček a lže hned v první větě. Zrekapitulujme si osoby a obsazení této frašky. Ing. Věrteláře (abychom učinili zadost komunistické vášni pro tituly všeho druhu) nikdo neatakoval. Naopak. Věrtelář atakoval ve svém komentáři prvně kolegyni Marii Kudrnovskou, kterou lživě nařkl z toho, že napsala něco, co se na tiskové konferenci (neb o tu prapůvodně šlo) neodehrálo a potom se obul do svého úhlavního nepřítele Jiřího Dolejše (protože ona inkriminovaná tiskovka byla s ním a s Prokešem a pojednávala o komunistickém rudozeleném programu). Poté, co vyšlo veřejně najevo, co že to vlastně na svém Consulu spáchal, jal se zmateně omlouvat neveřejně, že kolegyně z HaNo napsala vlastně pravdu, ale když on nemá rád Dolejše. To musí být úžasná náplň života, nemít takto někoho rád...
Na Věrtelářův komentář se ovšem ozval sám Prokeš - a to komentářem, který byl věcný a na poměry v komunistickém tisku až revolučně nezaujatý. Soudruh Chudáček v tom ale soudruha Věrteláře nenechal a jal se bubnovati jako tambor.
„Jinak řečeno, pisatel (Prokeš, pozn. autorky) zde ostře hájí postulát modernosti, který se v poslední době stává jakýmsi nástrojem boje o moc nejen ve státě, ale i uvnitř partají, tedy i KSČM. Je věru smutné, že to takto bezostyšně činí i doktor Prokeš,“ pokyvuje hlavou chudáček Chudáček a děsí se představy moderní levicové strany, jejíž členská schůze by nepřipomínala domov důchodců. Chudáček dokonce zachází tak daleko ve svém revolučním boji, že zpochybňuje schopnost Prokeše vést sekci pro mládež odborného zázemí KSČM. Zato vysvětluje, že ryby mění své pohlaví kvůli výluhům antikoncepčních prostředků ve Vltavě (a já nechápu, proč ženy, které berou antikoncepci, pohlaví nemění). Chudáčkovi se zdá, že největším hříchem mladých lidí je to, že nemilují dechovku. „Jako vedoucí odborné sekce pro mládež musí (Prokeš) přece něco vědět o zdraví škodlivých účincích rockové a heavymetalové hudby na psychiku lidí a jejich sluch,“ dí ten moudrý stařešina. „Proč (Prokeš) ani nešpitne o morálním bahně západního životního stylu, který przní naši společnost a jedince a jejich největší obětí jsou právě nevinní mladí lidé, kterým nikdo nepomáhá odlišit zrno od plev?“ Boj s máničkami (a tím i s místopředsedou Dolejšem) se vrací jako dejavu jednoho dílu seriálu s majorem Zemanem. „Znám hodně mladých lidí na venkově, kteří dechovku mají rádi a dobře si při ní na hasičských bálech a jiných zábavách zatancují,“ konstatuje optimisticky Chudáček. Na druhé straně, pokud je chudáčkovi soudruhovi kolem devadesátky, kolik může být těm „mladým“, co milují dechovku? Ovšem soudruh je neúprosný a nehodlá ve straně žádné mladé trpět. „Všichni přece víme, že euroatlantická společnost prochází hlubokým úpadkem. Musíme si toho být vědomi i za cenu menšího náboru mladého členstva. Ale i tak se najdou vzoroví mladí. Pokud bychom tak brali kdekoho, jak se stalo po roce 1948, tak bychom zase zaplakali nad vejdělkem.“ Ano soudruhu, mladí by tu politiku ještě rozložili, že ...
Věk členské základny KSČM prodělal mezi sjezdy strmý vzestup. 64, 66, 66,5, 66,7, 68. To není sportka, ale vývoj PRŮMĚRNÉHO věku členů předvoje dělnické třídy od roku 1999 do roku 2003. Dnes má radikálně levicová strana 50 procent členů starších 70 let.
Bylo by to celé k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. A k děsu, vzhledem ke stoupajícím preferencím KSČM. Tohle je totiž, bohužel, dnes odvrácená podoba komunistické strany, reprezentující ale dobrou polovinu členské základny a tudíž i většinu v hlasovacích mašinériích. Jednu obrovskou výhodu ten neuvěřitelný výlev páně Chudáčka má. Konečně někdo z těch staříků skutečně upřímně napsal, co si myslí. Než snést, aby se komunisté (nějakým zázrakem) proměnili v moderní levicovou stranu, tož to raději, soudruzi, vymřeme...
Chápu, že při konci prázdnin není do leckterých novin co dát. To, co předvedlo včerejší vydání, je snad i na HaNo silná káva. Na druhé straně šéfredaktorce Haló novin závidím. Také bych chtěla někdy vydávat noviny, kde si bude moci bezkoncepčně a beztrestně plácat kdokoliv cokoliv a já nebudu muset přemýšlet nad tím, jestli se noviny prodají, protože Grebeníčkova nadace či soudruh Filip to stejně zaplatí. To je přece sen každého novináře. Moučková je pevně vrostlá do své židle a hrozí jí zjevně jen jedno - že jí čtenáři umřou. Když ne stářím, tak smíchy. Čtěte Haló noviny, jsou užitečné. Přinejmenším osvěží paměť...
Česká média, 31. 8. 2004