Václav Klaus je prezidentem České republiky. O následnictví Václava Havla na Pražském hradě je tedy rozhodnuto. Emoce pomalu opadávají a před námi jsou normální dny.
Politické komentáře se ale po celý víkend k volbě prezidenta vracely. Jejich hlavními aspekty byla krize v sociální demokracii, úloha komunistické strany při vlastní volbě a další politický vývoj v Čechách. Některá média se pustila do Václava Klause a do KSČM, že se spolu hanebně dohodli, v extrémní podobě že je teď Klaus Trojským koněm KSČM.
Upřímně řečeno - KSČM neměla příliš veliký manévrovací prostor. Opustila už sice po červnových volbách s výsledkem 18,5% politické gheto, poté co jí bylo jako ve středověku vykázáno po převratu v roce 1989 místo až za hranicemi města, ale přirozený partner na levici - sociální demokracie - s ní odmítala spolupracovat na nejvyšší úrovni i nadále.
Jan Sokol byl pro KSČM více nepřijatelný než Václav Klaus, přečtěte si ostatně Grebeníčkův projev před prezidentskou volbou. Vedle argumentů, které jsem nedávno udal v článku "Proč Klause", existoval i podstatný faktor čitelnosti jednotlivých kandidátů. Od Václava Klause ví totiž KSČM dostatečně přesně, co může očekávat. A tento prvek jistoty byl podle mého názoru nakonec nejpodstatnějším důvodem, proč ho většina poslanců a senátorů za KSČM patrně volila.
Snaha vytlačit KSČM na okraj politického spektra se zpětně ukazuje jako vážný politický omyl. Přiznal to ostatně v rozhovoru i Pavel Tigrid, jeden z původních zastánců "tvrdého postoje" vůči KSČM. Zatlačení KSČM do gheta se projevilo navenek její zvýšenou semknutostí a rozhodností. A to v pátek rozhodlo.
Přiznám se, že mi vadí "politická a organizační jednota" za každou cenu a za všech okolností, protože může být důvodem i důsledkem politické slepoty. Páteční jednota komunistických zastupitelů ale znamenala "zasloužený výprask vládní koalici a zejména sociálním demokratům". Takže byla namístě.
Ať už je Václav Klaus zodpovědný za zpackanou privatizaci nebo ne, v politickém životě se ukázal jako sportovec, který drží své slovo a se kterým lze činit pragmatické dohody. Nepochybně nesdílí Steigerwaldovo heslo Lžete jim!
Na závěr něco na odlehčení: zaznamenal jsem jeden novinový článek, ve kterém jsou prý už u Klause "anální lezci". V Čechách je to bohužel normální. Lízat Klausovi záda však asi bude většina z nás. U poštovních známek je to totiž normální všude.
Milan Neubert, 2. 3. 2003