„Kdo vstoupil do strany po roce 1968, byl kariérista a ještě se provinil špatným odhadem situace,“ říká Michael Kocáb v rozhovoru o prezidentských kandidátech (Právo, 8. 10. 2002). A je to! Glosy i analýzy na předlistopadové téma, jsou zaběhnutým mediálním tématem. Potíž je jen v antikomunismu, který udává na české mediální scéně, až na výjimky tón.
Skutečné vyrovnání s „komunistickou minulostí“ nemůže jít cestou zlehčování jejích dobových chyb a selhání. Nemůže být ale ani nástrojem plošné občanské diskreditace současných i bývalých komunistů! Je na médiích, aby přispěla k lepší vyváženosti debaty na toto téma. Přispějí tím k lepšímu porozumění v současné společnosti. Překonat všechno, co se zde před listopadem 1989 i po něm nahromadilo, bude i tak těžké.
Každá nová generace bude vždy znovu hledat svět, ve kterém nehrají prim jen „peníze“, na nic se neohlížející „zisk“ a „právo silnějšího“. KSČM svým samosprávným socialismem a SDS svým demokratickým socialismem, vycházejí této věčné „vzpouře“ vstříc. Ne jako s předem danými modely, ale VIZEMI, jejichž podoba se v závislosti na vývoji otevřené společnosti stále dotváří a konkretizuje. Chtějí uplatňovat jejich prvky a hodnoty i v rámci současného systému nebo případných komplexnějších modelů uspořádání společnosti. V této souvislosti proto není čeho se z hlediska demokracie obávat. Leda těch, kdo považují současný neoliberální kapitalismus za „nedotknutelný“, třeba i apokalyptický „konec dějin“.
Jan Ritter, 10. 2. 2003
Autor je členem Pražské organizace SDS
Vyšlo v Emancipaci č. 2003/1;
po redakčním zkrácení vyšlo v tištěné verzi Haló novin 16. července 2003