Dnešní složitá situace v poskytování zdravotních služeb je důsledkem hrubých chyb polistopadových zásahů do podstaty tehdy nikoli ideálního, ale fungujícího systému zdravotnictví. Šlo o nedomyšlené, nekoncepční a mnohdy diletantské experimenty nové politické garnitury, podléhající buď vlastní euforii či politickým tlakům ukvapených pravicových vůdců.
Privatizační mánie v té době nechtěla vidět jednotu poskytovaných služeb a nemovitostí, ignorovala praxí prověřené geografické a komunikační potřeby při zajištění vyšší následné péče.
Do systému zdravotnictví vtrhl neregulovaný tržní mechanizmus. Zdravotním pojišťovnám byla ponechána bezmezná volnost (bez účinné kontroly) k podivnému podnikání a k nedelegovanému převzetí metodického řízení poskytovatelů zdravotnických služeb, pochopitelně pod hegemonií VZP.
Týmy stěžejních zdravotnických ústavů - lékařské i řídící - byly politickými a později i ekonomickými tlaky destabilizovány. Plejáda ministrů zdravotnictví zprava či zleva neměla představu o chodu zdravotnictví nebo jen značně zúženou. Podléhala tlakům politickým na úkor odborných požadavků.
Živelný, nerovnoměrný a demoralizující vývoj ve zdravotnictví byl nastartován! Přístrojová vybavenost nebyla racionálně pořizována, nasazována a využívána dle regionálních potřeb. Duplicitní vyšetření se množila, diagnostika se prodražovala. Hospodaření nemocnic bylo nevyrovnané a ztrátové. Značné finanční prostředky byly neekonomickým řízením provozu, ale i nepromyšlenou investiční politikou v nemocnicích nenávratně ztraceny. Neukázněná mzdová politika v některých nemocnicích dovršila neřešitelnou situaci v jejich zadluženosti.
Jen obrovské úsilí lidí pracujících ve zdravotnictví, především v terénu, zamezilo či spíš jen oddálilo celkový kolaps českého zdravotnictví. Bezuzdný a dravý vstup farmaceutických firem do distribuční sítě léčiv, prosazujících své výrobky reklamou překračující etické zvyklosti ať už v mediích či ordinacích lékařů se aplikace léků stávala stále nákladnější. Někteří pacienti v mylné představě o svobodné volbě lékaře navštívili několik lékařů stejné odbornosti pro stejný zdravotní problém. To vedlo k tomu, že zásoby léků lišících se jen firemním názvem a hlavně cenou v domácnostech narůstaly a diagnostický a léčebný proces se prodražoval. Firmy po určitou výhodnou dobu tiše trpěly narůstající dluhy za dodaná léčiva méně opatrným státním zdravotnickým zařízením. Tím těmto nemocnicím již nasazenou oprátku jen dotáhly. Systém poskytování služeb a jejich plateb uplatňovaný zdravotními pojišťovnami v čele s VZP vysoce rafinovaným a legalizovaným okrádáním především ambulantních služeb sice vracel do systému něco peněz, ale „umazaných“ potem poctivé práce nestátních zdravotnických zařízení.
Marná byla volání po systémových reformních krocích. Byla nevyslyšena. Do zdravotnictví mohl mluvit kde kdo, media skandalizovala (vzácně oprávněně, povětšinou nikoli) odbornou a pracovní způsobilost zdravotníků. Naopak popularizovala šarlatánství nepoctivých a nevzdělaných léčitelů. Lékařská komora byla nucena svoji stavovskou a etickou funkci zaměňovat za odborářskou.
A jaká je současnost . Lékaři a sestry odcházejí do bývalého východního Německa, kde pro vidinu vyššího platu pracují za ponižujících podmínek na podřadnějších místech, neodpovídajících jejich odborné připravenosti . Výjimky jsou vzácností.
Do této atmosféry poslední dvě vlády sociální demokracie sice diletantsky, ale o to s větší odvahou amputují poslední funkční zbytky systému zdravotnictví. Ministři zdravotnictví nominovaní sociální demokracií jsou nepřekonatelní ve svých komických vystoupeních a návrzích, jak vylepšit péči o nemocné a ušetřit finanční prostředky.
Zcela bezkonkurenční je paní Dr. Součková nejprve s návrhem zrušit obvodní pediatrickou péči. Polekána reakcí veřejnosti se v Kotli na Nově stává hvězdou kabaretu, když ujistí veřejnost, že nikoli rušit pediatry v terénu, ale ponechat dětskou klientelu pediatrům na krku do věku dvaceti pěti let. Improvizuje neohrabaně bez studu i v otázkách oddlužení nemocnic či odvrácení rozvratu a rozpadu pohotovostní lékařské nebo lékárenské služby. Úmrtní list většiny nemocnic byl podepsán odhozením nemocnic pod „ochranu“ zoufalé a zmatené rodící se krajské samosprávy. Ta skutečně nemá jinou možnost, než-li nastartovat novou privatizační oprátku sobě i špitálům.
Strana demokratického socialismu odmítá odstraňování chyb sociální politiky negativními dopady do tak citlivé oblasti jako je zdravotnictví. To, že klesá porodnost díky ignoranci k potřebám mladých manželství (nezaměstnanost, nedostupnost bytů pro mladé rodiny), nevyřeší zrušení pediatrické obvodní péče. Ani neodstraní „prodloužení“ dětského věku do pětadvaceti let. Takovou představu o péči dětské populace nemá ani žákyňka střední zdravotnické školy. Tím spíš ji nemůže mít absolvent lékařské fakulty. Zdá se, že však ministr ano. Ale proč? Kde je hranice mezi hlouposti, neschopností, ignorancí, politikou a odborností?
Otázky sociální a zdravotní politiky nelze řešit odděleně, ale ve svých příčinných vazbách. Jinak problémy v obou resortech budou nebetyčně narůstat. Proto nikoli rušit či mrzačit pediatrickou péči v terénu, ale zaručit práci mladým lidem, umožnit jim bydlet, slušně žít, plodit a vychovávat tělesně i psychicky zdravé děti.
Urychleně je třeba řešit finanční krytí nemocnic, kterých se vláda tak snadno a rychle zbavila předáním krajům. Velmi rychle nutno vyřešit redukci lůžkového fondu i za cenu velmi bolestnou, a tou je zrušení nemocnic, které nemají šanci přežít. Je nezbytné najít způsob jednotného metodického řízení všech zdravotních zařízení, státních i nestátních.
Zdravotní pojišťovny se musí chovat jako pojišťovny spravující finance, které jim byly svěřeny občany z principu solidarity. Nelze s nimi podnikat, nelze je retinovat na svých kontech a sbírat úroky z peněz, které patří těm, kdož za ně již odvedli práci.
Z lékáren, už tak dnes připomínajících obchody se smíšeným zbožím, nelze udělat samoobsluhy, jak radí jistý poslanec českého parlamentu. Není těžké si domyslet, jak v takové lékárně číhá na nemocné zloděje rozkročená postava ozbrojeného hrdiny soukromé bezpečnostní agentury.
Přes všechny nedostatky, omyly směšné i tragické je naše zdravotnictví stále na velmi dobré úrovni, díky kvalitám převážné většiny zdravotníků na všech úrovních. Ale jen na stavovskou hrdost či zodpovědnost a dost možná - i v této tvrdé době - lásku k bližnímu nelze do nekonečna spoléhat. Tím spíš v prostředí českého způsobu kapitalismu, nyní vylepšovaného českou sociální demokracií, která v touze po moci je ochotna kolaborovat a profitovat s kýmkoli proti komukoli.
CV SDS, Praha, 22. 2. 2003
Stanovisko SDS k současnému stavu zdravotnictví v České republice
