Je správné kriminalizovat drogově závislé?

Německá LEVICE (Die LINKE) přijala na svém sjezdu v Erfurtu nový program. V tomto programu zaujímá také nový (a pro mnohé kontroverzní) postoj k drogové politice. V plném znění zní příslušný odstavec (v části IV. 1. Sociální zabezpečení a demokratický sociální stát) takto:

Chceme v Německu liberální a osvícenou drogovou politiku. Drogy jsou dnes každodenní záležitostí. Zneužívání alkoholu je společenským problémem. Rozlišování legálních a nelegálních drog je otázkou libovůle. Drogy, resp. jejich zneužívání mohou vést k těžkým zdravotním, sociálním a materiálním problémům. Zasazujeme se proto o racionální a humánní drogovou politiku, která by zahrnovala dekriminalizaci požívání drog a v dlouhodobé perspektivě také legalizaci všech drog. To znamená dekriminalizaci drogově závislých a organizaci pomoci a legální, kontrolovaný výdej drog takovým osobám. Zásadně chceme takovou společnost, která nevychází z trestání a represe vůči konzumentům drog, ale která boj proti zneužívání drog zakládá na prevenci a osvětě.

Je zde na místě připomenout, že koncem 90. let se také SDS podílela (společně se Socialistickou organizací pracujících) na kampani, která požadovala v ČR zahájit diskusi o legalizaci "měkkých" drog (tj. marihuany a dalších drog založených na konopí). Je nám přitom jasné, že otázka je nanejvýš kontroverzní a složitá, jsme však toho názoru, že represe skutečně není plně adekvátní ani efektivní odpovědí. Chtěli bychom tímto příspěvkem oživit "Abecedu SDS" a současně zahájit na našich stránkách diskusi k otázce dekriminalizace či dokonce legalizace drog.

Některé argumenty pro a proti dekriminalizaci/legalizaci drog:

1. Téměř stoleté celosvětové úsilí o likvidaci obchodu s drogami a jejich zneužívání cestou kriminalizace uživatelů hanebně selhalo, a konzum drog stále roste.

2. Přes obrovské prostředky, vkládané do policejního aparátu zaměřeného na boj s distribucí drog, jsou jeho úspěchy jen mizivé (odhaduje se, že zachytí jen max. 5 % všech drog). Osoby závislé na tvrdých drogách, pro které je existence bez drog již prakticky nemožná, a kteří se bez lékařské pomoci (spočívající v kontrolovaném podávání snižujících se dávek, resp. náhražek drogy) ani nemohou ze závislosti vymanit, jsou kriminalizací konzumu "tlačeni" k dalším kriminálním aktivitám.

3. Legalizací drog, jejich kontrolovaným zpřístupněním pro drogově závislé, a s tím souvisejícím výrazným snížením cen by se drasticky snížila ekonomická výhodnost jejich případné nekontrolované distribuce a omezily by se tak podmínky pro rozvoj organizovaného zločinu: obrazně řečeno by se velkým rybám "vypustil rybník". (Podobně jako po ukončení prohibice v USA). Je jisté, že by nelegální obchod s drogami zcela nezmizel, podobně jako stále existuje nelegální obchod s tabákovými výrobky nebo nezdaněným lihem. Je ale třeba zdůraznit, že nelegální obchod se zmíněnými (legálními) drogami existuje jen díky tomu, že jsou pro stát vítaným zdrojem výdělku formou speciálního zdanění.

4. Drogově závislí by získali (pod lékařskou kontrolou) přístup k droze kontrolované kvality a nebyli by vystavováni nebezpečí otravy nebo infekce chemikáliemi pochybné kvality a čistoty. Snížilo by se tím také riziko nákazy např. AIDS, infekčními hepatitidami a dalšími přenosnými chorobami pro "ostatní populaci". Současně by registrovaní drogově závislí byli snáze léčitelní (podle podobného vzoru jako dnes alkoholici) a alespoň část z nich by se mohla vyléčit.

5. V současnosti je pěstování surovin pro výrobu drog (mák, konopí, koka) podstatnou součástí ekonomiky v řadě rozvojových zemí, mnohde jsou na něm ekonomicky závislí rolníci v celých oblastech. Vzhledem ke kriminálnímu charakteru distribuce jsou přitom primární pěstitelé nestydatě vykořisťováni. Legalizace by umožnila dostat tento ekonomický segment pod kontrolu, a při uplatnění principů "fair trade" by výrazně zlepšila hospodářské postavení těchto oblastí (především ve střední Asii a Jižní Americe)..

6. V neposlední řadě je "válka proti drogám" zneužívána jako záminka pro boj s politicky nepohodlnými režimy, resp. hnutími a pro politickou destabilizaci v zájmu "euroatlantické civilizace". Přitom je třeba zdůraznit, že "morálnímu rozhořčení" této civilizace nad produkcí drog historicky předcházel zcela opačný přístup, jehož nejsilnějším výrazem byly "opiové války", kterými byla kolem poloviny 19. století Čína donucena ukončit pronásledování pašeráků opia, a otevřít se dovozu této drogy.

7. Z historického pohledu je třeba také zdůraznit, že zatímco počátkem 20. století byly nelegální drogy víceméně marginální záležitostí, jde dnes o obrovské odvětví "šedé ekonomiky". Příčiny tohoto "rozkvětu" drogového byznysu leží nepochybně na straně poptávky v ekonomicky vyspělých zemích. Bez boje s těmito příčinami (které jsou především sociálně-ekonomické a souvisejí s pocity bezvýchodnosti a psychického tlaku na značnou část populace) a bez omezení poptávky a zájmu o drogy nemůže být žádný "boj s drogami" úspěšný.

8. Rizika spojená s užíváním drog a zejména se vznikem závislosti na nich jsou značná: ať již jde o zdravotní problémy, nebo o související ekonomické ztráty. Je ovšem třeba zdůraznit, že z tohoto hlediska je rozdíl mezi "legálními" drogami (jako jsou alkoholické nápoje nebo tabákové výrobky), drogami "měkkými" (na bázi konopí) a "tvrdými" spíše kvantitativní. Největším nebezpečím je u některých tvrdých drog (např. crack) velmi rychlý vznik závislosti. Na druhou stranu jsou drogy jako tabák  nebezpečím také díky tomu, že závislost na nich vzniká víceméně nepozorovaně - a zdravotní rizika jsou přitom při dlouhodobém užívání značná. Jen efektivní postup celé společnosti může být úspěšný v boji proti nebezpečí drog - a je nanejvýš problematické, zda represe je v tomto postupu účinnější metodou než prevence a terapie.

Projednáno CV SDS 21. 1. 2012